PŘÍSPĚVKY

Ladislav Mohelník

Klíčová slova: Brno, Staré Brno, Brněnský hrad, Špilberk, Sv. Petr, Sv. Jakub, zlatý řez, architektura, svatá rodina 

Key Words: Brno, Ancient Brno, Brno castle, St.Peter, St. Jacob, golden ratio, architecture, sacred family

Obr. 7‑1 Civitas Dei – boží Jeruzalém v opisu Augustinovy knihy De Civitate Dei,není jen oslavou Boha a náboženskou fantazií.¹  Je také jedním z důležitých klíčů k poznání historické architektury. Vyobrazení „neznámého“ sídla z knihy „neznámého“ původu je skutečným skvostem vypovídajícím i o zaniklých architektonických dílech, dodnes zobrazených také ve vlastnických vztazích katastrálních map. Brněnský hrad, pramenný zdroj vznešenosti a síly, chránil, jak vyplývá z vyobrazení, ve svých zdech i sv. Vojtěcha, sv. Prokopa, sv. Václava a sv. Ludmilu. Vzhledem k bezprostřednímu lennímu vztahu k městu jsou tito BOE_MIENSES, bojovníci_půlměsíce, zasvěcenci Panny Marie a řádu sv. Jana Jeruzalémského, vyobrazení v panenském městě bez aury. Tři hlavní chrámy, tři kompoziční osy symbolizované na mincích trojvěžím, jsou analogií k trojúhelníku čtyř svatých, Svaté rodině brněnského kostela.

7.1 HARMONICKÁ PROPORCIONALITA

7.1.1 Čtverec, obdélník jedna ku dvěma, obdélník druhé odmocniny z pěti a obdélník zlatého řezu

Čtverec s velikostí strany jedna, obdélník s poměrem stran jedna ku dvěma, obdélník poměrem stran jedna ku odmocnině z pěti a obdélník s poměrem stran v harmonické proporci zlatého řezu tvoří skupinu pravoúhelníků, jejichž vzájemnou kombinací je možno dosáhnout nepřeberného množství mimořádně pozoruhodných proporcionálních vztahů. Proporce v architektuře představuje rovnost dvou poměrů.² Je to úměrnost určující vztahy jednotlivých částí navzájem a k celku ve smyslu rozměrového uspořádání. Odedávna rozhodovala o výtvarné hodnotě díla. Souvisí s ní pojmy aritmetická proporce, geometrická proporce, harmonická proporce spolu se zlatým řezem atd. Matematicky lze proporci zlatého řezu vyjádřit jednoduchou rovnicí a:b = b:(a+b). Je tedy na rozdíl od aritmetické proporce a:b = c:d vyjádřitelné poměrem čtyř členů, geometrické proporce a:b = b:c vyjádřitelné poměrem tří členů, vyjádřitelná pouze dvěma členy. Tedy například 0,618 : 1=1 : 1,618. Architektonický prostor založený na takovémto poměru stran je ještě i v současné architektonické praxi pokládán za přiměřený, například pro menší sály, také z akustického hlediska.

Spojením dvou shodných čtverců vzniká obdélník s poměrem stran jedna ku dvěma, přičemž jeho úhlopříčka má velikost odmocniny z pěti. Oddělíme – li od obdélníka s délkou strany rovné odmocnině z pěti obdélník zlatého řezu, zůstane opět obdélník zlatého řezu. Oddělíme – li od obdélníka zlatého řezu čtverec, zůstane opět obdélník zlatého řezu. Kompozice architektury zde nabízí velké množství kombinací, ve kterých může hrát významnou roli také rovnoběžnost nebo kolmost úhlopříček. Vzájemné proporcionální závislosti a harmonické příbuznosti mezi uvedenými pravoúhelníky se využívá k řešení takových úloh, jako je rozdělení úsečky na dva díly ve zlatém řezu a nebo konstrukce úsečky ve zlatém řezu k úsečce dané.

Další značné rozvinutí představuje také zvláštní případ plošné proporcionality označovaný
jako analogie, kdy se jedna část stavby opakuje v druhé a v celku. Je tomu tak například u Parthenónu v Athénách. Proporci zlatého řezu zde můžeme nalézt od celkového obrysu průčelí, až po jeho detail, v uspořádání jednoho triglyfu, kde analogicky prolíná přinejmenším v pěti úrovních. Uplatnění tohoto principu je zde možno rovněž chápat jako projev obecnějších filosofických představ v architektuře.

7.1.2 Proporcionalita jako výpověď o okolnostech vzniku díla

Problematikou proporčních vztahů se v historii zabývala celá řada teoretiků. Naše věda se domnívá, že teprve na určitém stupni vývoje se proporční vztahy staly záměrem. Souviselo to s úrovní znalostí matematiky a geometrie. Kánon, neboli průměrná proporce, byl jednoduchým pravidlem, měl však pestrý a složitý historický vývoj. Byl často záležitostí charakteristicky spojenou s konkrétní osobností. S představou dokonalosti je historicky spojován zvláštní případ označovaný u nás jako zlatý řez. Podle Hégra užil názvu sectio divina pro zlatý řez jako první Johanes Kepler. Předtím patřil jen málo zasvěcencům. Nicméně, jak je všeobecně z matematiky známo, Euklides se harmonickými proporcionálními vztahy zabýval již ve 3. století před naším letopočtem. Některá období považovala tento proporční vztah za zcela nezbytnou podmínku krásy, zatímco naše současnost jeho význam většinou zcela bagatelizuje …naštěstí také již nejsme v době pythagorejců a starého Egypta, kdy geometrickým tvarům byl připisován božský původ, a nedodržování jich, hlavně při stavbě chrámů, bylo považováno za rouhání.³ V jeho různých formách uplatnění v architektuře je možno hledat různé významy spjaté s dobovými představami o podstatných otázkách okolního světa.

7.1.3 Důkaznost proporcionální analýzy

Snahy teoretiků architektury odhalit zákonitosti krásy architektonických děl narážely v mnoha případech na nedostatek pramenných informací o okolnostech jejich vzniku. V některých případech se dochovaly alespoň fragmenty ilustrující tvůrčí záměry autorů architektonických děl. V takovýchto případech máme dobrý doklad toho, jak se matematické proporční zásady promítly do realizovaného díla. Problém nastává tam, kde se nám takovéto doklady nedochovaly. Ideální proporční vztahy totiž nemusí být jen otázkou racionální, nýbrž mohou být i projevem intuitivní tvorby. Zatím co intuitivní se ze světa chaosu vylučuje osobitým talentem a citem podmíněným konkrétností díla, racionální stránka se vymezuje ve vztahu k náhodě, ale i ve vztahu k přírodě, exaktnosti svých abstraktních forem.

Absolutní velikost je jiným vážným faktorem, který hraje roli při posouzení kompozičních záměrů. Pozoruhodné kamenné koule u Klokočova na Slovensku jsou i přes svoji neuvěřitelně pravidelnou geometrii, i přes velké množství obdobných objektů uznaných v oblasti Středozemního moře za civilizační projevy, posuzovány jako vytvořené dílo mnohem skeptičtěji, než například rozsáhlé Kunovské kamenné řady. Nahodilost a příroda se při velkých dimenzích vylučují snadněji, přestože byly současně překročeny naše představy o dávných civilizační limitech. Tato úvaha je omezena pouze na vizuální stránku problému. Archeologický výzkum, geodézie a geologie zde mají jistě významné, ale s ohledem na stupeň poznání ne vždy závěrečné slovo. Najdeme – li totiž v rozmístění takovýchto objektů například jednoznačné rytmické a modulové zákonitosti, je naopak obtížné uvěřit tvrzení o jejich přírodním původu.

7.2 KOMPOZICE BRNA

7.2.1 Výklad původu a některých znaků Brna

Dříve hlavní zemské město Moravy, dnes centrum Jihomoravského kraje, kraje slunce a vína, dlužno však říct, že ani Starobrněnské pivo se zde nevaří špatné. S jeho přípravou zde měli údajně začít mniši augustiniánského kláštera na Starém Brně. Toho kláštera, kde se zabýval svými experimenty z oblasti genetiky Gregor Johann Mendel. Byla mu zde k dispozici nejen zahrada, ale také nepochybně mimořádně zajímavá knihovna. Pro Staré Brno, pro Mendelovy genetické pokusy, ale i samotný pivovar však byl nejdůležitějším atributem pramen vynikající vody vyvěrající pod úpatím Žlutého kopce. Vysoce kvalitní pramenitá voda vyvěrala také přímo na místě pivovaru u kartuziánského kláštera v Králově Poli, jež je rovněž součásti dnešního Brna. Pramen vody vyvěral i v okruhu Dominikánského kláštera a chrámu sv. Michala. Vodní živel se svými kašnami představoval a dodnes, s výjimkou plytkých novodobých výplodů, představuje podstatnou  symboliku v obrazu města.

Takovéto prameny lákaly žíznivé poutníky k návštěvě gotického chrámu Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně, ale předtím také k rotundě Panny Marie a ještě předtím… Byla to kultovní místa, mezi kterými vznikaly komunikační trasy již od nepaměti. Jejich tradice byla natolik stabilní, že také křesťanství tyto lokality později plně respektuje a dále rozvíjí. Pramen vody vyvěrající pod personifikací bohyně Ostré dal vzniknout Deinu městu (Civitas Dei) na Ostravici v Beskydech, zmiňovanému později již jen jako Bruneswerde, Brněnský hrad. Při určité míře orientace v prostoru a při troše fantazie, kterou naší předci nepochybně měli, najdeme na místě dnešního Brna obdobné geografické podmínky a uspořádání jako na Ostravici, ale i v řeckém Dionu, Le Puy-en-Velay ve Francii a nebo také v okolí nádherného městečka Ostra v Itálii. Takovýchto míst nestejné důležitosti bylo jen v samotné Evropě poměrně mnoho. Antropomorfní hora, počátek vod s prameny (nejlépe dva, bílý a černý), kanonický pravoúhelný a členěný kultovní okrsek (s ideou dvou čtverců), mystéria, magie, kult plodnosti, panna, věštba (a související pramen poznání a zapomenutí), zdraví, léčba. lázeňství, právo, spravedlnost (jež vystoupala na nebesa), hvězda,  mušle, perla, měsíc,… jsou některé z důležitých znaků míst, odkud pramenila boží moc, taková, od níž rádi odvozovali svůj původ králové i císaři. Tento kult plodnosti byl jakousi analogií všeobjímajícího kultu Matky Země a jeho mnohočetnost lokálních názvů byla dále rozmnožená ještě i proměnlivosti názvu místa v čase. Nezbytnou podmínkou existence takovéhoto místa byla protikladná dualita, v Brně reprezentována skálou. Nejvhodnější místo pro vztyčení menhiru (pylonu) jakožto symbolu mužské síly, slunečního božstva, místa, kde vychází slunce… Pro křesťany je to však místo obzvláště vhodné pro stavbu chrámu sv. Petra. V mnoha ohledech byla tato tradice na území Brna až do 13. století nevýznamná ve srovnání s Ostravicí. Teprve nevyhnutelný zánik jejího hradu spolu s velkými přesuny zámožného obyvatelstva a duchovních elit vedl k následnému nevídanému rozvoji Brna. Lidé si sebou přinesli nejen vzpomínky, které upadly zpravidla brzy v zapomnění, ačkoliv i ty se občas zasvěcenci pokoušeli vytesat do kamene. Jednou z nich je Parnas na Zelném rynku s tématikou světového rozvodí řek, jímž Ostravice v Beskydech skutečně byla. V Brně je toto téma opodstatněné pouze z hlediska středověkého Brněnského údělu, do jehož hranic, snad jako enkláva nebo dokonce souvislé území, ostravický hrad přechodně mohl také spadat. Z Ostravice si toho Brno zřejmě odvezlo ještě mnoho, ale na tomto místě již jen zmiňme červeno – bílé pruhy městského znaku asociující Polskou symboliku a legendárního krokodýla, symbol odvozený obdobně jako u božstev rovněž   z globální morfologie Karpat, jejichž jsou Beskydy důležitou součástí. Dávno před svým zánikem plnil ostravický hrad také funkci velmi významného církevního centra, kterou nepřevzalo nově se rozrůstající Brno, nýbrž s předstihem se rozvíjející a bližší Olomouc, ale i zde jen částečně.

7.2.2 Kompozice Brna a jeho dominanty

Svými čtyřmi stovkami tisíc obyvatel a těžištní polohou mezi Vídni, Bratislavou a Prahou je Brno významným průmyslovým středoevropským střediskem, ale také vysokoškolským městem s rychle se rozvíjejícími vědeckými institucemi. Klimatické, hydrogeologické a geografické poměry měly kromě kultovních významů spojených s místem a komunikačních tras mezi nimi, zjevně rozhodující vliv na středověký vývoj osídlení brněnské ostrožny.

Všeobecně vžitá představa živelně vznikajícího a rostlého města na křižovatce cest neobstojí, začneme – li si uvědomovat existenci geometrických zákonitosti v jeho struktuře. Tyto zákonitosti se týkají především hlavních městských dominant a nejvýznamnějších staveb. Jsou jen lokálně respektovány v řešení prostorového uspořádání ulic a náměstí. Budování města historicky vyvolávalo mocenské střety, dodnes vepsané do jeho urbanistické struktury. Zmíněné geometrické zákonitosti jsou poznamenány růzností náboženských představ a růzností představ o světě, jež nás obklopuje. Jsou v nich zachycena vážná dramata minulosti.

Důležitým prvkem formujícím geometrii Brna je již zmíněná základní osa procházející kultovním místem na Starém Brně a návrším Petrova. To, že dnes již nerespektuje zcela přesnou orientaci východ  –  západ, je možno vysvětlit její starobylostí. Chrám sv. Petra a Pavla na Petrově tuto osu respektuje ve své orientaci i s její odchylkou. Upřednostňuje tedy tradici, před středověkou zásadou přesné orientace ke světovým stranám. Kolmice vytýčená z posvátného místa, ze středu presbytáře sv. Petra a Pavla prochází naprosto přesně středem presbytáře chrámu sv. Jakuba. Vytýčením hlavní osy chrámu sv. Jakuba vzniká v rámci Brna ideový pravoúhlý trojúhelník, jehož třetí vrchol ukazuje na dnes do kanalizace vyvěrající pramen v pivovaru na Starém Brně. Přestože použité letecké fotografie z internetu neumožňují absolutní přesnost, lze s jistotou konstatovat, že tento trojúhelník má mít poměr stran 1:2, a že tento trojúhelník má přeponu o velikosti druhé odmocniny z pěti. Obdélník sestává ze dvou čtverců o délce strany cca 200 vídeňských stop. Přímo v jeho středu, v místě křížení diagonál, se nachází třetí dominanta města Brna, hrad Špilberk, ve 13. století ještě s kaplí sv. Jana Křtitele. Za významnou skutečnost lze ještě pokládat také to, že prodloužená osa obdélníka je respektována kaplí sv. Ducha spolu se symetrickým uspořádáním špitálu. Můžeme konstatovat, že celá řada dalších významných brněnských staveb, včetně Staré a Nové radnice, kašny Parnas, prostoru dnešního Náměstí svobody, San Marka atd. respektuje tuto zákonitost v geometrickém uspořádání Brna také.

7.2.3 Svatá rodina brněnského kostela a Civitas Dei

Celkový obraz nejdůležitějších chrámů v Brně je prostoupen ve své kompozici vazbami, které jsou výrazem lidské snahy dobrat se alespoň v symbolické rovině, skrze i nám smrtelníkům blízké konstrukce dvou čtverců, božské dokonalosti zlatého řezu. Skupina spřízněných chrámů má stejné zastoupení, jaké známe z vyobrazení Civitas Dei z konce 12. století, které mělo svůj slavný historický předobraz v hradu na Ostravici – Civitas, v listině královny Kunhuty ještě takto pojmenovaný, přestože již sloužil pouze jako shromaždiště vojsk Přemysla Otakara II.⁴

Z vyobrazení je možno vyvodit, že Bruneswerde, Civitas a nebo také Brněnský hrad na Ostravici měl, kromě řady podružných, tři hlavní chrámy. Chrám sv. Petra, sv. Jakuba a ústřední chrám zasvěcený současně Panně Marii a sv. Janu Křtiteli. Tato rodina chrámů se díky zvláštnímu dvojímu svěcení ústředního chrámu stala později pro církev podezřelou herezí, což je již v Brně napraveno oddělenou výstavbou chrámu zasvěceného Panně Marii a kaple sv. Jana Křtitele na Špilberku s vazbou na střed obdélníka. Gotický chrám Nanebevzetí Panny Marie je zřejmě úmyslně vybudován sice vedle bývalé rotundy, ale již poněkud mimo odvěsnu trojúhelníkové kompozice, s nástupem do chrámu z této osy. Motiv živlů na vstupních dveřích, ke kterým pramen vody patří, prozrazuje skrze zdobnou tématiku, že si tvůrci chrámu byli skutečného významu místa vědomi. Ze srovnání kompozičních vztahů svaté rodiny brněnského kostela a svaté rodiny Civitas Dei vyplývá, že v poměrně krátkém časovém rozmezí vyvolala změna v náboženských představách, poměrně značnou změnu pojetí urbanistického uspořádání dominant města. Harmonie a dokonalost však díky síle tradice v kompozici nově budovaného Brna zůstala.

Chrámy sv. Petra a sv. Jakuba, spolu s ústředním chrámem Panny Marie a sv. Jana Křtitele, mají na vyobrazení Jeruzaléma tří hlavní osy symetrie, symbolicky tedy tři věže a v kompozici Brna pak analogicky utvářejí trojúhelník čtyř svatých, Svatou rodinu brněnského kostela. 

Obr. 7‑1 Proporční řád brněnských dominant: 1) chrám sv. Petra, 2) chrám sv. Jakuba, 3) pivovar Starobrno, 4) hrad Špilberk, původně také s chrámem sv. Jana Křtitele 5) špital sv. Ducha, 6) sv. Marek (San Marco), 7) chrám Nanebevzetí Panny Marie, 8) areál VUT v Brně^[a]

7.3 POČÁTKY BRNA A JEHO DOMINANT

7.3.1 Problém nejasných počátků Brna

Nepodařilo se zatím nikomu jednoznačně prokázat, že by dnešní město Brno se svým historickým středem a urbanistickou strukturou vzniklo procesem postupného vývoje z prostoru Starého Brna ležícího při brodu přes řeku Svratku. Historicky šlo o dvě samostatná sídla, která kromě bezprostředního sousedství spolu neměla mnoho společného. Zatímco Brno bylo přinejmenším již od první poloviny 13. stol. opevněno mohutným hradebním systémem, Staré Brno se ničím tak významným pochlubit nemůže a bylo spíše zajímavým prostorem řady solitérních klášterních církevních staveb v poměrně otevřené krajině při řece a na úpatí svahů místních kopců. K tomu, aby mohly být vysloveny definitivnější soudy o raném vývoji města, schází původní mocenské jádro, hrad, který by předcházel tomu, jež známe pod názvem Špilberk. V listinách od počátku 11. stol. jsou o něm zmínky, ale jeho poloha zůstává problematická.

Lokalizace hradu, pro poznání sídelního vývoje raně středověkého Brna klíčová, se v poslední době stala předmětem zásadních odborných sporů (starší literatura kladla hrad na
vrchol Špilberku, což se dnes jednoznačně odmítá). Předmětem sporů jsou dvě další lokality. Logicky skloubenou koncepci V. Richtera (1936) o vývoji brněnské předlokační aglomerace s hradem na Petrově, kterou podnětně doplnil R. Vermouzek (1974), se pokusili zpochybnit někteří badatelé (CEJNKOVÁ, D. – MĚŘÍNSKÝ, Z. – SULITKOVÁ, L.1984 = CMS; PROCHÁZKA, R. 1985, 1988 aj.), podle nichž hrad nestál na Petrově, ale dole ve Starém Brně, s tím, že kostel na Petrově vznikl až v souvislosti se středověkým městem. Tuto hypotézu, které se dostalo téměř obecného přijetí, se v poslední době pokusil vyvrátit L. Konečný (1995 a 1996, v tomto smyslu též KUČA, K. 1996), který také načrtl novou základní představu o vývoji raně středověké brněnské aglomerace, která v zásadě rehabilituje starší Richterovy závěry, a v některých aspektech je upřesňuje a doplňuje. Nutno říci, že ani jedna ze stran sporu neměla pro své pojetí k dispozici jednoznačný důkaz, ale vždy pouze více či méně přesvědčivé indicie. Nejnovější archeologické poznatky (PROCHÁZKA, R. – LOSKOTOVÁ, I. 1999, nejúplnější a nejobjektivnější souhrn celé problematiky PROCHÁZKA, R. 2000) pak naznačují, že pro kategorické soudy toho či onoho pojetí stále postrádáme dostatek poznatků. Především však posouvají diskusi na kvalitativně novou úroveň, protože podstatně rozšiřují pramennou základnu. Možná že se ukáže, že pravdu mají svým způsobem obě strany. Dnes je již každopádně jasné, že významnou roli před zformováním v institucionalizované středověké město sehrály obě lokality – jak Staré Brno, tak Petrov.⁵

V literatuře se vyskytuje i domněnka o možné změně názvu brněnského hradu, protože teprve k roku 1279 se poprvé objevuje název Spilberch, vztahující se k hradnímu vrchu a vzápětí i k hradu samotnému. Přímých i nepřímých zmínek vztahujících se k a 12. stol. celá řada. Faktický doklad jeho hmotné existence a místa schází. Celá desítiletí je tento problém prioritním zájmem brněnských archeologů. Spor o lokaci se původně neomezoval pouze na Petrov a Staré Brno. Postupně byly archeologicky prozkoumány bezvýsledně i lokality jiné. Špilberk, sv. Jakub, náměstí Svobody, Petrov… Přestože archeologický výzkum Petrova již proběhl, bez jakéhokoli nálezu vztahujícího se k hledanému hradu, ponechávají si jej někteří vědci zjevně stále ve hře. Nic podstatného ovšem nepřinesl ani záchranný výzkum v prostoru ul. Křížová na Starém Brně. Území je atraktivně rozsáhlé, takže s nepodloženým financováním výzkumů i v oblasti pozdního osídlení je možno počítat také do budoucna. Představa někde v nánosech řeky Svratky skrytého hradu, když již všechny jiné lokality selhaly, je poslední nadějí. Problém lokalizace hradu vyvolává nepříjemnou otázku nejen brněnským architektům o tom, jaká je úroveň dnešního územního plánování a památkové ochrany, nerozumíme-li tak zásadní záležitosti.

7.3.2 Původ názvu Brna

Eburodunon

Ptolemaiovo Eburodunon bylo Šujanem kladeno do Brna. Eburodunon čili v latinské formě Eburodunum jest jméno keltické. Bylo ještě jedno v území keltickém v Alpách grajských na prameni řeky Druentie (Durance). Koncovka jeho značí pojem, který slyšíme na př. z anglického Queenstown, Brighton; z německého Magdeburg nebo ze slovanského Bělgrad.⁶ Zajímavé úvahy vyznívají dnes z hlediska rozsahu archeologických nálezů v samotném středu Brna poněkud spekulativně, protože žádné přesvědčivé stopy po Keltech se zde nedochovaly.

Toto vědomí umožnilo pravděpodobně Šrámkovi k uvedenému označení Brna vyslovit zcela skeptický názor. Do oblasti pověr patří, že Brno je keltského původu a je pokračováním keltského Eburodunum (-dun- = keltsky „vrch“). Původ jména nesouvisí ani se slovanským bohem Perunem, nemá původ ani v maďarštině, ani u arabských geografů, jak se občas rovněž bezdůvodně věří.⁷ Šrámkův názor bude pravděpodobně správný také proto, že Ptolemaiova mapa nebyla pro oblast Moravy dodnes spolehlivě interpretována a publikována. Přesto je Šujanův seznam měst, jež uvádí do  vztahu s Brnem, velmi zajímavý. Hlavní Šrámkův přínos však spočívá v následujících
shrnujících úvahách, které jsou o to odvážnější a exaktnější, oč méně se je snaží manipulovat do současné konkrétní situace Brna. …základ brn- musel být v raných fázích češtiny známý jako obecné slovo a musel být ve svém významu spjat s objekty mokrými, blátivými, bažinatými, hlinitými, na což ukazuje srovnání poloh místních jmen. Mezi nesídlištními jmény se brn- příliš nevyskytuje… Pozoruhodné je rovněž zeměpisné rozšíření jmen s brn-: jsou charakteristická pro staré sídelní prostory, avšak spíše pro jejich okrajové pásy, které leží na úpatích podhorských pásem.

…z obecných slov staročeských známe pouze Gebauerem doložené slovo brnka s významem „lůžko při porodu“. Ten však není původní, je přenesený od základu brn- „bláto, kal, bahno“ prostřednictvím představy „nečistota, nečistota v těle“, jak je pěkně vidět ve slovinském brn- „bláto, kal“, ale brnje „nečistota z těla“. Toponyma, jak vidět, zachovávají starší stav.

Z komplexní topomastické analýzy jmen Brnen, Brno vyplývá: místa takto nazvaná nemohla ležet jinde než tam, kde by hlína, bláto, kal nebyly, protože slovní význam základu a motivace musely být v souladu. Objekt, který se jmenoval Brnen, tedy nemohl ležet na kopci nebo tam, kde nebyla hlína. Hrad Brnen musel ležet na rovině, obklopen a chráněn močálem, bažinou, tedy „brnem“ podobně, jak je situováno rovinaté hradní sídlo v Mikulčicích, Pohansku, Rajhradě.

Terén tvoří mírně se svažující rovina opřená na severní straně o kopcovitý terén a obtékána řekou Svratkou s množstvím mrtvých ramen, bažin a močálů. Tento fakt je možno spojit se vznikem pozdějšího názvu Brno, souvisejícího nepochybně se staroslovanským pojmenováním brnje – místo hlinité, příp. močál, bažina. Poprvé tuto myšlenku vyslovil profesor Václav Royt v roce 1869 a doposud se jeví jako nejpravděpodobnější.⁸

Tato argumentace téměř vylučuje polohu původního brněnského jádra v prostoru Petrova a ukazuje spíše na Staré Brno. Archeologické lokality, které se zdály být v tomto směru nadějné, byly již prozkoumány. Přinesly zajímavé výsledky, ale tento problém nevyřešily. Žádné výrazně zajímavé místo se již podle mého názoru ani nenabízí.

Ze Šrámkovy úvahy, ale i z jiných však vyplývá další vážný závěr. Bylo-li původní brněnské jádro sídla umístěno skutečně někde jinde, v místech jako jsou Mikulčice, Pohansko, Rajhrad, a připustíme-li současnou existenci více sídel toho názvu, musíme přiznat, že je nutno znovu přehodnotit příslušnost jednotlivých listin a rozdělit je minimálně do tří skupin. Toto se zatím nejeví jako snadný úkol.

Historie je plna příkladů časově proměnlivého utváření názvů sídel, hradů atd. Tak jak jsou názvy geografických útvarů v naší krajině až neuvěřitelně stabilní, jsou názvy spojené s lidskou činností naopak až neuvěřitelně proměnlivé. Právě v souvislosti s Brnem je množství pozměněných forem názvů až neuvěřitelně pestré.

Brinen, Bruno, Brynon, Bruen, Brneu, Brunensis, Brennem, Brunna, Brinnensi, Brünn…

Brinen, Bruno, Brynon, Bruen, Brneu…⁹ Můžeme přidat řadu dalších názvu Brunensis, Brennem, Brunna, Brinnensi, Brünn a další více nebo méně dnes exoticky znějící názvy města a pozdější moravské zemské metropole. Kromě dnešního města Brna, jež dostává významná městská práva až téměř v polovině 13. stol., existuje ještě jiné, se záhadným náznakem starobylosti. Staré Brno je takto nazýváno již od r. 1241. Byla to údajně původně slovanská trhová osada.¹⁰ Není zřejmě náhodné, že se s označením Starého Brna setkáváme právě v tomto okamžiku, kdy navíc dochází k uvolnění a vydechnutí Evropy po přestálém tatarském nebezpečí, jež zajisté způsobilo i významnější
přesuny obyvatel Moravy. Srovnejme název lokality a hradu s většinou ryze česky znějících jmen v Brně působících šlechtických rodů. Lev, Petr, Diva, Štěpán, Velen, Přibyslav, Zbraslav, Budiš, Bolebor, Racek, Budek, Střežmír, Stanimír, Svatoslav, Mirata,
Protiva, Borut, Křižan, Jimram, Znata, Leva…¹¹ Mohou to vůbec být jména moravských šlechticů, když pražští Přemyslovci již dříve předvedli tolik důslednosti a úsilí k jejích vyhlazení?

Studna nebo pramen?

Původ názvu Brno je mimo nacionální problémy samozřejmě možno hledat i jinde. Německé Brunnen, neboli pojem ukazující na pramen, studnu či kašnu, jež mohla stát uprostřed původního brněnského hradu, a jež byla odkazem dávných časů, kdy snad v podobě artézské studny se tento fenomén stal předmětem uctívání a souvisel s kultem plodivé síly a spravedlnosti, křesťanstvím transformovaným do kultu Panny Marie
odrážejícím se v Brně ve stavbě chrámu s tímto svěcením.

Když boží dech oddělil prvotní vody na vyšší neformové možnosti a nižší formové, mračna, rosa a déšť se ukázaly jako požehnání. Neboť voda přijímaná zemí je zdrojem života… Ponořit se do vody znamená vrátit se ke zdrojům… Křest je druhotným zrozením a každému kultu se vždy dařilo v blízkosti pramene. V bibli mají studně, prameny a fontány základní úlohu poutních míst, kde dochází k setkáním daným Prozřetelností, kde vznikají svazky, spojenectví, úmluvy.¹²

Pro jazykově a národnostně pestré společenství mohl být takovýto název sídla přijatelný. Každý si v něm mohl najít to své. Vodní živel zde hrál jistě zásadní roli. Historie je i v tomto případě plná takovýchto příkladů časově proměnlivého utváření názvů sídel, hradů atd. Tak jak jsou názvy geografických útvarů spojených s vodou v naší krajině poměrně stabilní, jsou názvy spojené s městem Brnem a jeho plodivou sílou mnohem proměnlivější.

7.3.3 Burgus, civitas, opidum Brunnenses

Břetislavský hrad

Na základě některých listinných zmínek a indicií se usuzovalo, že někdy v létech 1021 – 1034 vznikl v Brně břetislavský hrad s kostelem sv. Michala v jeho blízkosti. Hrad měl být v létech 1054 – 1197 střediskem brněnského přemyslovského údělu na Moravě.¹³ Nepotvrdilo-li se archeologickým výzkumem, že tento hrad byl situován v oblasti Petrova, neznamená to, že časové úvahy týkající se jeho působnosti nemohou být vnímány pro jinou lokalitu alespoň rámcově. Jedním z hlavních problémů práce historiků pro období několika století počátečních zmínek o Brně spočívá v tom, že není v mnoha případech jisté, zda se listiny týkají hradu, města nebo osady.

Vesnice anebo město?

Dlouhodobý spor historiků o významu tří uvedených pojmů je zvláště pikantní v souvislosti s Brnem. Protože pro vesnici má latina pojem samostatný, není snadné souhlasit se závěry Kejře pokládajícího burgus v listině z r. 1261 za pojem vyhrazený pro tento typ a velikost sídla. Civitas je podle téhož autora město. Cives Brunnenses jsou pak brněnští měšťané. Zcela zvláštní je skutečnost, že olomoucký biskup pokládá k r. 1271 Brno za opidum. Tento pojem byl používán pro sídla, hradiště s dávnou, většinou keltskou
minulostí, což v případě Brna, jak vyplývá z archeologických poznatků , neplatí. Podle Kejře původně slovo burgus označovalo strážní věž při limitu, tedy u hranice a… bylo zřejmě do latiny přejato z germánského burg,… slovem -burg se germánských jazycích označovalo i město.¹⁴ Významnou indicií je, že pro tuto definici se brněnské poměry evidentně nehodí. Na druhé straně je nutno si přiznat, že ani 13. stol. již v těchto pojmech přísné zásady platné pro starší středověk zřejmě nemělo. Pro první zmínky o Brně 11. století by však snad tyto úvahy platit ještě měly. Vratislavovo tažení do Polska a obléhání Brna

Kučovi je nutno poděkovat za vyjádření názoru, který jasně formuluje současnou situaci v poznání počátků středověkého Brna. Jednoznačně lze souhlasit s výchozí tezí, podle které je k tomuto úkolu klíčem lokalizace brněnského hradu. Dokonce je možno tuto úvahu rozšířit i na problematiku správy Moravy a vymezení moravských údělů tohoto období. Na konformní závěry vyslovené k vlastní lokaci hradu v jediné větě, že …možná pravdu mají svým způsobem obě strany, musíme reagovat kriticky. Jde o ničím nepodloženou domněnku, kdy se ukazuje, že naopak pravdu nemá ani jedna strana, a to dokonce možná ani ne svým způsobem. Důvodem k takovémuto postoji jsou rozpaky vyplývající z dlouhodobého archeologického hledání Brněnského hradu v Brně.

První bezpečný doklad o Brně a vysloveně o brněnském hradu nacházíme až k roku 1091 v Kosmově kronice, a to v souvislosti s vojenským tažením knížete Vratislava II. k Brnu. Hned roku 1099 se pak brněnský hrad v Kosmově kronice znovu připomíná v souvislosti s vojenským tažením knížete Břetislava II. proti moravským údělným knížatům Oldřichovi Brněnskému a Litoldovi Znojemskému.¹⁵ „…ad urbe Brenen…“¹⁶ Zde je tedy Brno uvedeno dokonce jako urbus, což bylo ve své době označení používané v případě měst obzvláště významných, hlavních a především starobylých. Na základě výsledků archeologických bádání lze konstatovat, že Brno pro takovéto označení předpoklady ve skutečnosti nemělo.

Důvěra v Kosmovu kroniku je mnohdy přinejmenším přehnaná. Flodrová se například domnívá, že je velmi nepravděpodobné, že by se ještě našel písemný pramen, který by byl starší než Kosmova kronika česká a který by zároveň uváděl i jakoukoli jazykovou podobu našeho města Brna. Pramenů starších než Kosmova kronika je pro naše dějiny samozřejmě více – a to i pramenů zahraničních – ale žádný se nezmiňuje o jménu „Brno“, ať už v jakýchkoli jazykových mutacích nebo se vztahujících k osadě či hradu. Takže vůbec první zmínka o hradu Brno (uváděna i jako Brnen, Brenen) se objevuje až v oné zmiňované kronice. Pomineme-li ovšem zmínky v listinách nespravedlivě prohlášených za tzv. falza Boczekova.

Český král Vratislav II. se dostal do rozporu s Konrádem brněnským a vytáhl proti němu tedy v r. 1090 na Moravu, aby zde uspořádal poměry podle svých představ. Když přišli ku bráně zemské, kníže u místa Dobenína svolal lid a velmože dohromady.¹⁷ O které místo šlo a kterou bránu zemskou? Když se přemýšlelo o důvodech, proč svolal Vratislav shromáždění někde na hranicích zemských, nedospělo se k jiné možnosti, než vojenské výpravě do Polska. Ale k žádné ve skutečnosti nedošlo, protože se Vratislav vrátil po skončení shromáždění do Prahy. Někde u hranic zemských měl být Dobenín.. Programem
jednání byla totiž komplikovaná volba biskupa a majetkové spory analogicky předznamenávají pozdější dramatické události. Místo tažení do Polska táhl do Prahy a předtím především k hradu Brnu.

Přitáhli ke hradu Brnu. Král obstoupen velmoži zemskými nařídil obležení do kola…Podhradí brněnské bylo již  asi značně rozsáhlé, když král Vratislav rozkládal až u řeky Svitavy, která ovšem se Svratkou spojovala se tehdy pod Brnem. Šujan si uvědomil, že zde je nějaký problém. Není z prostorového hlediska vůbec jednoduché představit si obléhání brněnského hradu a být přitom ležením na břehu řeky Svitavy. To by ten hledaný brněnský hrad musel být podstatně blíže této řeky, než je Petrov nebo Špilberk. Zřejmě se nezdařily ani pokusy najít jej někde poblíž chrámu sv. Jakuba, ani na Starém Brně. Posledně jmenována lokalita skýtá dnes pro archeologický výzkum relativně největší prostor. Hledání brněnského hradu na této lokalitě se ale opírá o dost nepřesvědčivé argumenty. Kromě rozporů s kronikou,¹⁸ například v názvu řeky Svratky, u které se Staré Brno nachází, jsou zde i nevhodné geografické a strategické podmínky pro založení hradu, a to minimálně ve vztahu k lokalitě později založeného hradu Špilberk. Průběh a výsledky archeologických prací již velkou naději na nalezení rozsáhlejšího původního brněnského hradu v centrální části města nedávají.

K tomuto tažení se v Kosmově kronice vztahují ještě další dvě z hlediska prostoru zajímavé informace. První se týká Zderada, králova oblíbence, který si dovolil k jeho synu Břetislavovi zlehčující poznámku a ten ho nechal ubít svými stoupenci. Tuto událost připomíná dodnes tzv. Zderadův sloup, jenž je umístěn na Křenové ulici v Brně… pozoruhodné dílo pozdně gotické plastiky z konce 15. či počátku 16. století, spojované s osobností A. Pilgrama. Regotizován 1863 – 65 J. Arnoldem a R. Onderkou.¹⁹

V žádném případě jej nelze pokládat za důkaz, že událost se odehrála právě na tomto místě. Důvody vzniku tohoto sloupu mohly být, jak se někteří domnívají, výlučně romantického rázu. Nicméně konflikt krále Vratislava, knížete Konráda, kněžice Břetislava a králova pomocníka Zderada se v roce 1091 odehrál za života Kosmova, takřka před jeho zraky, a je zjevné, že tedy o něm byl dokonale informován. Nelze tedy sám fakt nijak zpochybňovat, k této události bezpochyby došlo a s velkou pravděpodobností se odehrávala právě tak, jak ji Kosmas líčí.²⁰

Další událost z tohoto tažení se týká následného přeložení Břetislavova ležení za nedaleký vršek, kam s ním odešla větší část vojska. Ten se z výchozí pozice u řeky Svitavy nehledá příliš snadno. Šujan²¹ o být někde v oblasti Slatiny. Toto území je ještě možno pokládat za nedaleké, ale z hlediska onoho vršku není vůbec přesvědčivé.²² Slatina se totiž nachází ve vztahu k Brnu spíše na vršku než za vrškem.

Předání území starého Brněnského hradu městu Brnu

V posloupnosti kastelánů brněnského hradu je mezi rokem 1074 a 1226 nápadná mezera. V tomto období bychom mohli očekávat eventuální možné zásadnější změny v územní správě Moravy. Postrádáme ale i zprávy o hradu samotném ….od roku 1234 do roku 1277 není zmínka o hradu na Petrově a pak je doložen hrad na Špilberku a v polovici roku 1237 se při boji markraběte Přemysla, třetího syna Přemysla I., s bratrem markraběte Václavem I., dovídáme o dobytí města Brna a zpustošení Moravy bez zmínky o hradu.²³

Za Přemysla, jenž byl markrabětem v létech 1228 – 1239, bylo …území starého Brněnského hradu postupně předáváno městu Brnu a hrad je opuštěn.²⁴ Je zásadním omylem představovat si, že v tomto období získává Brno území dnešního brněnského hradu. Proč by měl být opuštěn hrad na tak strategickém místě jaké představuje Špilberk právě v době nezadržitelně se blížících tatarských vojsk, v době intenzivních opevňovacích prací, které se zdají být legalizovány dodatečně až v listinách r. 1241. Předáváno bylo podle zprávy v tomto jedenáct let trvajícím období především území starého brněnského hradu. U hradu samotného se hovoří o jeho opuštění. Navíc není jisté, že vlastní hrad byl součástí předávání majetku. Další problém pak spočívá v tom, že ani není jisté, že šlo o vlastnické změny a že nešlo především o rozdělení obranných povinností směřujících k obraně země. Na události spojované s markrabím Přemyslem je nezbytné nahlížet ze zorného úhlu zájmů země moravské a nikoli pouze jako na předání nějaké ruiny, o které se ve zprávě přece vůbec nehovoří. V roce 1228 se českým králem stal Václav I. a zdá se, že s jeho nástupem na trůn souvisí i zmíněná majetková operace. Václav I. řídil z Brna akce, které vedly roku 1251 k získání Rakous po rakouském vévodovi Fridrichovi z Babenberka.²⁵

Špilberk

Vermouzek se domnívá, že kopec nad Brnem sloužil původně jako strážní stanoviště. V širším okolí spatřuje obdobných lokalit několik desítek. Původ názvu Špilberk je nejasný a někteří se domnívají, že šlo o místo určené ke hrám, jiní hledají původ u německého výrazu Spille, ohrazení tenkými kůly a jiní pak u pojmu Spie(g)l – specula – stráž.²⁶

V literatuře se vyskytuje nepodložená domněnka o změně názvu brněnského hradu, protože teprve k roku 1279 se poprvé objevuje název Spilberch, vztahující se k hradnímu vrchu a vzápětí i k hradu samotnému. Srovnejme název lokality a hradu se jmény v té době v Brně působících šlechtických rodů. Lev, Petr, Diva, Štěpán, Velen, Přibyslav,…  jsou jednoznačně z jiného jazykového a kulturního okruhu než název hradu odvozený z názvu místa. Jeho název byl zřejmě převzatý ze starší německé tradice.

V zápase idejí stoupenců lokace brněnského hradu na Petrově a stoupenců jeho lokace na Starém Brně je možno závěrem spolu s Kučou říci, že pravdu mají svým způsobem skutečně obě skupiny.²⁷ Lidé se snažili za všech situací zajistit svoji bezpečnost. Je zcela nemyslitelné, aby jedni i druzí nezabezpečovali sebe i své blízké ve vzájemné spolupráci před zničujícími nepřátelskými přepady. Je nemyslitelné pokládat obyvatele Starého Brna za tak prostoduché, že by bydleli na úpatí strategicky výhodného Špilberku a nehledali na jeho vrcholu v případě nebezpečí útočiště.
Pro práci i pro život potřebovali řeku, ale v případě nebezpečí naložili cennosti na povozy a cestou Úvozem hledali spásu na jeho vrcholu. Prokázat stáří skalního příkopu na vrcholu hory není snadno řešitelný úkol, takže ani datace pozdějšího hradu až do r. 1278 jako okamžik, kdy zde údajně vzniklo první obranné zařízení, není zřejmě správná. A to ani přesto, že zde archeologové zatím nic nenašli, protože již před nimi zde pravděpodobně bylo řádně uklizeno. Již v městském privilegiu Václava I. z roku 1243 se hovoří o měšťanech, kteří mají majetek uvnitř obvodu městského, tj. uvnitř příkopů a zdí. Je snad vyloučeno, aby tímto místem byl i dnešní Špilberk, jenž pro město a měšťany ztratil na významu teprve po vybudování hradeb. Jeho zpochybňování jakožto zeměpanského sídla může být oprávněné, ale zpochybňování jeho strategického významu je i pro dávnější minulost než 13. stol. naprosto neopodstatněné. Zvláštní pozornost si zaslouží dva pevnostní útvary na vrcholu kopce. Západní, kruhového půdorysu, v symbolice zosobňující jeden princip a vysoký hranol s půdorysem 13×15 m, na východní straně princip jiný, k tomu prvnímu kontrastní. Žena a Muž. Tyto obranné prvky, jejichž datace je problematická, byly součástí širšího záměru, ve kterém v antropomorfní geografické situaci u nohou bohyně vyrůstá město Brno i se svými hlavními chrámovými dominantami. Ležící bohyně se svoji hvězdou, nyní zhmotněné v soudobé hvězdárně v náručí, s ozdobou kaple, nyní v podobě Biskupského gymnázia jako korunce na její hlavě a křížem jiného chrámu na prsou byla idolem krásy. Řada z lokálních názvů Žlutého kopce, dříve Urnbergu, měla na historické mapě náboženský význam a přídomek Panny Magické.²⁸ Svým vyzývavě poodhaleným lýtkem, na němž byla vztyčená hranolová věž nejstarší stavební části hradu Špilberk, nenechá normálního člověka na pochybách, o jaké to mysteriózní hry zde v dávné minulosti šlo.

Ve sporu a hledání původního Brněnského hradu se v zásadě mýlí všechny tábory zastánců nejrůznějších lokalit v Brně i okolí. Hrad Brno, zmiňovaný v Kosmově kronice v listinách 11. a 12. stol., v Brně ve skutečnosti nikdy nestál. Brno vzniklo postupnou a organizovanou migrací obyvatel a je pokračováním obdobné kultovní tradice dnes již zapomenutého sídla s nevýslovně slavnou minulostí, od první poloviny 13. století postupně naopak zanikajícího na jiném konci Moravy.

7.3.4 Chrám sv. Petra v Brně

Pověsti o chrámu sv. Petra v Brně

Podle pověsti měl být v Brně již v r. 829 založen chrám sv. Petra, což bylo na základě nedávných archeologických výzkumů v oblasti Petrova definitivně vyloučeno. Nepotvrdila-li se tato legenda ve vztahu k lokalitě dnešního chrámu sv. Petra a Pavla, může být pravdivá ve vztahu k jiné lokalitě se starší minulostí, jež byla zřejmě známá a působila ještě nejpozději od r. 1028 jako sídlo župy. K r. 884 však měl v Brně existovat kostel sv. Petra, překvapivě již jako kamenný. Mnoho významných kostelů té doby, a dokonce i později, bylo pouze ze dřeva (St. Gallen, Mainz, Passau, Strasburg…).²⁹ Existence záhadného kostela v Brně je však podle Prokopa údajně listinně doložena až k r. 1048. V samotném Brně se však nálezově tato skutečnost nepotvrdila. Argumentace vedoucí ke zpochybňování pravosti listin získává na vážnosti pouze tehdy, lpíme – li na prostorovém situování zmiňovaných staveb pouze na základě znalosti současné dochované situace.

Také Šujan z názvu soudí, že Petrov byl pohanským kultovním místem. Nejstarší chrám sv. Petra má podle něj být v Salcburku… Břetislavem nastává Brnu doba historická. Kníže
založil benediktinský klášter v Rajhradě r. 1048. V zakládací listině daroval klášteru několik vesnic a plat ze župy brněnské.³⁰ Podobně také při založení kapitulního chrámu ve Staré Boleslavi daroval kostelu a kanovníkům jednu hřivnu a dva voly ročně, což bylo na tu dobu poměrně hodně. Brno je zde opět označeno jako urbus, což by se rozhodně nemělo přehlížet.

Založení chrámu sv. Petra

Podle informace k historii kostela, jež byla uvedena bez označení autora před vstupem do expozice v kryptě pod samotným chrámem …lze předpokládat, že vznikl na samém konci 12. stol. v souvislosti s lokační aktivitou některého z Přemyslovců, který rozhodl přesunout těžiště osídlení z geograficky a strategicky nevýhodného Starého Brna do příznivější polohy. To ostatně potvrzuje i vznik dalších kostelů v následujících desetiletích (cca 1200 – 1220), tj. petrovské filiálky sv. Michala a kostela sv. Jakuba s filiálkou sv. Mikuláše. Vznik kostela na Petrově lze tak s největší pravděpodobností spojovat s krátce trvající preurbánní lokační činností. Teprve v září r. 1182 se prvním moravským markrabětem stává Konrád Ota a …zakládá brněnskou baziliku sv. Petra. Zakládá pravděpodobně také hrad Veveří.³¹

Klenba krypty byla nesena čtyřmi vnitřními sloupy a přízemními půlválcovými polosloupy s primitivními hlavicemi, jejichž neumělost nelze ovšem chápat jako znak archaičnosti, neboť byly (stejně jako celý kostel) zhotoveny z extrémně špatně opracovatelného kamene. To ovlivnilo i nepravidelnost a hrubé opracování kvádříků, jejichž větší rozměry lze snad považovat spíše za znak pozdně románský. Totéž lze říci o čtvercovém chóru ve vazbě na jednolodní kostel.³² Zcela opačný názor na zmíněnou archaičnost jednotlivých dílů mají jiní odborníci.

Například L. Konečný (1996) se však mj. na základě archaičnosti prostorového typu krypty, která nemá v moravském prostředí analogie, domnívá, že kostel vznikl již ve 2. polovině 11. nebo na počátku 12. století. Nevylučuje ani jeho založení již Konradem Brněnským (1061 – 1092) (jak zaznamenal B. Balbín). Mohly by na to snad poukazovat i nejstarší denáry brněnského původu z 2. poloviny 11. století, ražené za tohoto knížete, na nichž je vyobrazen symbol kostela s opisem „S. Petrus“. Jak může vyplývat ze srovnání s jinými mincemi tohoto druhu v moravských údělných knížectvích, ale i v sousedních zemích, nemusí zde jít o obecný symbol římské církve, ale skutečně o místního patrona. Tento názor je přirozeně pouze hypotézou, která současně předpokládá, že kostel byl součástí přemyslovského hradu, který by byl situován právě na Petrově a nikoliv na Starém Brně. Na rozdíl od starších představ však L. Konečný uvažuje, že hrad patrně nezabíral celou plochu pahorku, ale jen její západní část v prostoru zahrad dnešního biskupství (Petrov 8 a 9),… V rámci průzkumu byl identifikován druh tohoto špatně opracovatelného kamene. Polosloupy jsou sesazeny z kusů vápnitého pískovce z Prateckého vrchu či od Slavkova.^b Jde o materiál velmi porézní a rozsýpavý, který restaurátoři proti Kučovým názorům pokládají za snadno opracovatelný. Jediná dochovaná hlavice je vytvořena z bloku permského pískovce Boskovické brazdy, těženého například v okolí Veverské Bítýšky.³³ Opracováním měly být údajně určeny tyto prvky pod omítku. Nejtypičtějším kamenem použitým při stavbě nejstarší krypty je devonský slepenec, těžený z Červeného kopce v Brně – Pisárkách. Jsou užity i úlomky místního bazálního souvrství brněnského masivu… Pozoruhodný je výskyt jediného kusu krinoidního vápence ze Stránské skály, který v druhotné pozici uzavírá vodorovně probíhající otvor čtvercového průřezu, orientovaný východozápadním směrem… Místo je označeno rytinou ukřižovaného Krista,… v dolní části poškozenou. Místo bylo vyspravené omítkou a školenou rukou doplněno rytou linií.

Naopak …neumělou rukou jsou zachyceny postavy bojovníků s oštěpy a luky, obránce na hradbách a jezdec na koni s kapkovitým či okrouhlým štítem, jednak naznačuje magický kultovní (?) obsah, vyjádřený např. rytinou stylizované hlavy s křídly, pod níž je nepříliš čitelný nápis M,,REVA(?). V širokém časovém pásmu vzniklo mnoho vrstev rytých záznamů, jejichž smysl není dosud zcela objasněn. Příkladem je záhadný uzlový obrazec u paty apsidy. Záhadný nadpis je zde identifikován poněkud jinak, než tomu bude dále u Procházky.

Tři věže

Dokud nebyl proveden archeologický průzkum krypty a původního chrámu na Petrově koncem devadesátých let minulého století, bylo možno se podobně jako Šujan mylně domnívat, že na tzv. Konrádových denárech je vyobrazen právě tento chrám.

Chrám sv. Petra s okolím byl nejdůležitějším místem v podhradí Brněnském. Měl již tři věže,…³⁴ Poměrně úspěšně lze pochybovat o tom, že by se na minci mohl dostat nějaký bezvýznamný kostelík. Tři věže svědčí o tom, že šlo o stavbu rozsáhlejší. Aby mohla hrát nezbytnou roli symbolickou, nemohla stát přece někde v podhradí, ani opodál, ale musela být v povědomí prostých obyvatel spojena zcela jednoznačně s mocenským centrem. Dosavadní archeologické výzkumy nepotvrdily přítomnost brněnského hradu v prostoru Petrova a navíc zdaleka nepotvrdily ani pro trojvěží potřebnou velikost a ani stáří kostela, jenž dnešnímu chrámu sv. Petra předcházel. Závěry byly v tomto směru jednoznačné. Výzkum nepřinesl žádný doklad o případné existenci věže (věží) či bočních lodí (jež předpokládal KUDĚLKA, Z. 1995).³⁵

Jako problematické se jeví i to, že by stavba založená v posledních létech Konrádova života mohla být užita před dokončením jako symbol na mincích ražených souběžně s výstavbou, která přece jen několik let musela trvat. Úvahy o lokalizaci na Starém Brně bohužel rovněž nelze přijmout, protože žádné nálezy hradu ani chrámu, jež by odpovídaly vyobrazení na minci, nemáme k dispozici.

Nálezová situace na Petrově prokázala, že průčelí původního kostela bylo široké pouze cca 7 m, což je naprosto nedostatečné i pro věže dvě. Jedna zpráva o něm (z roku 1350) totiž připouští domněnku, že měl pouze dvě věže.³⁶ Kuča uvádí, že stavba doložená r. 1222 představovala plochostropou trojlodní baziliku se západním dvojvěžím. Lze se oprávněně domnívat, že chrám sv. Petra vyobrazený na těchto mincích byl ve své době významným symbolem moci a jeho lokalizace je problémem shodným s lokalizací původního brněnského hradu mimo území Petrova. Názor Halové, která… majíc za pravděpodobné, že původní hradní kostel nestal uvnitř hradu, nýbrž na jeho předhradí a byl jiného svěcení,… se již nezdá opodstatněný.

Též kostel sv. Petra na Poříčí v Praze, z něhož se dnes zachovalo jen románské průčelí se dvěma věžemi, byl takovou malou basilikou; u něho tomu však rozumíme, poněvadž to byl farní kostel bohaté německé osady pražské.³⁷ Ani v Praze se v té době nenacházel takový románský chrám sv. Petra, který by mohl mít tři věže.

Kolegiální chrám

Proboštství v Olomouci mělo být podle problematické listiny z roku 1207 založeno poměrně pozdě. Zatímco zmínky o proboštech v Brně u sv. Petra jsou již z 11. století, kolegiální chrám je zde až od r. 1296.³⁸ Proboštství sv. Václava v Podivíně, se vztahem k mincovně obdobně jako v Brně, je zmiňováno v létech 1074 – 1131, jména se však nedochovala.

Z listin pokládaných za falza plyne, že chrám sv. Petra měl pozemky v Manicích již před r. 1195. To také odpovídá dataci toho, co na Petrově bylo nalezeno. Pro 11. stol. z toho však žádný důkaz nevyplývá, spíše naopak. Na jedné straně se podle dochovaných zpráv zdá, jako by chrám ve skutečnosti plnil funkce, které mu oficiálně nebyly přiznány. Farář při chrámě sv. Petra v Brně nazývá se r. 1195 „rektorem“.³⁹ Špilberku, je chrám povýšen na kolegiální. Brzy pak, 7. března 1296, biskup Theodorich povýšil chrám sv. Petra na kolegiální. „Pozorujíce, že kostel sv. Petra na hoře naší diecése, který posud požívá práva pouhého farního kostela, ačkoliv podle obyčeje v zemi ode všech proboštstvím je nazýván,…⁴⁰

Pro existenci hradu na Petrově svědčí nepochybné zprávy listinné a v neposlední řadě také tradice. Po prvé se o něm zmiňuje kronikář Kosmas k roku 1091 a po druhé při roce 1099, kdy jej obléhal Břetislav II. Pro místo, na němž byl hrad vystavěn, svědčí také tradice. V listině, kterou olomoucký biskup Jan potvrzuje povýšení kostela sv. Petra na kolegiální (1306), se praví, že chrám stojí na místě slavném a věhlasném. Přesněji dokládá význam těchto slov potvrzovací listina krále Václava z téhož roku, v níž se jmenuje dům proboštství pod kostelem a pod hradem. Můžeme zde mluviti jen o tradici, protože v té době hrad na Petrově už nestál. Jak byla tato tradice živá, viděti z toho, že se chrám sv. Petra nazývá markraběcím ještě v listinách 17. století a jedna ulice pod Petrovem se jmenuje ještě v 19. století Petersburggasse.⁴¹

Teprve poměrně pozdě byl „kostel sv. Petra na Hoře“ povýšen na kolegiální kostel a proboštství, když lidem mu byla tato funkce přisuzována již dříve. Je možno si povšimnout, že ostroh Petrova v té době zřejmě neměl ještě ani pevně ustálený místní název a je zde označen prostě jako Hora, bez rozlišujícího upřesnění. Je však možné, že monumentální skála byla tehdy v souladu s předkřesťanskou tradicí vnímána jako personifikace sv. Petra již před postavením chrámu a že jeho stavba na tomto místě je jen logickým vyústěním vývoje, stejně jako pozdější doplnění druhého patronátu chrámu sv. Petra a Pavla, eliminující návaznost na slavnou minulost původního chrámu, z jehož materiálu byl zřejmě sekundárně částečně založen.

Brněnský hrad na Petrově

Někteří badatelé odmítají cenné věcné informace z listinných pramenů 11. a 12. století jako padělky, aniž by se zabývali jejich analýzou a aniž by si uvědomili, že může jít spíše než o padělky o opisy, či duplikáty a náhrady  ztracených dokumentů, povětšině definujících vlastnické a majetkové vztahy na Moravě.⁴² Konečný toto oprávněně kritizuje, ale sám obhajuje lokaci brněnského hradu na Petrově a kritizuje snahu hledat řešení záhady mimo tuto lokalitu. Zcela nepřijatelné je tvrzení o „případné duplicitě“, resp. „podvojnosti v titulech zeměpanských úředníků brněnské provincie a hradu Veveří“, stejně jako to, že „vlastní sídlo zeměpanských úředníků bylo v 1. pol. 13. stol. na hradě Veveří“. Pokus Cejnkové, Měřínského a Sulitkové o přehodnocení Šebánkových a Richterových závěrů odmítá jako dostatečně nepodložený.

Jako burgus Brunnensis byl podle Procházky od 20. let 13. stol. označován již celý areál budoucího města se čtveřicí kostelů. Konečný toto tvrzení neodmítá a to by mohlo znamenat, že již v té době byl prstenec obranných věží hotov a že i valy a hradby již mohly být rovněž hotovy.

Pod budovami biskupství na východním okraji tohoto areálu byly v r. 1994 R. Procházkou archeologicky zjištěny zbytky hrazení s nejstarší keramikou ze 12. stol. V rozsahu petrovské skály nebylo zapotřebí více než jedné obranné věže, protože terén sám poskytoval dostatečnou výškovou výhodu pro obránce, a lze se tedy domnívat, že hrazení mohlo postačovat po nějakou dobu, než byly vybudovány definitivní městské hradby.

Zánik knížecího hradu na Petrově i předpokládaného předhradí souviselo bezpochyby se strategickou nutností výstavby nového hradu na kopci Špilberku, z něhož hrozilo městu vážné nebezpečí. Románský kostel sv. Petra s přilehlými církevními objekty nebyl situován uvnitř hradu (který nezaujal celé návrší, jak se dosud předpokládalo), nýbrž až na opyši skály, přístupném patrně podél hradu od západu (přístup od východu je doložen po
založení města).

Konečný se v závěru pokouší charakterizovat poměry v působnosti kostela sv. Petra.

Jak plyne z hmotných i písemných pramenů, byl kostel sv. Petra ještě přemyslovskou fundací, bohatě dotovanou ze starých zeměpanských majetků a příjmů. Se sousedním knížecím hradem jakožto ústředím brněnské provincie původně bezprostředně souvisel některými funkcemi, které lze dovodit z řady pramenů 13. věku a dobových analogií, a v tomto příspěvku pouze stručně načrtnout:

Svojí nejvýznamnější funkcí byl románský kostel spjat přímo s institucí knížecí, resp. markraběcí „dvorské kaple“, známou v západoevropském prostředí od doby karolinské institucionálně i místně jako „capella regia. Z hlediska evropských analogií jsou pro tuto funkci příznačné zejména následující okolnosti:

• – nemonastický kolegiální charakter svatyně na zeměpanské kolatuře (nově konstituovaný 1296) s farní funkcí, a přidruženou školou, v čele s titulárním proboštem (rektor, farář), dvěma stálými vikáři a scholastikem.
• – významné postavení svatopetrských proboštů jako dvorských kaplanů a notářů panovníka.
• – listinně doložený stálý sbor duchovních ve službách dvora (capelani curie nostre), v rámci něhož se v 1. čtvrtině 13. stol konstituovala kancelář s lokálně (provinciálně) činnými markrabskými notáři (např. brněnský Konrád uváděný v letech 1222 – 1239)
• – výkon zemského práva a církevní jurisdikce na Petrově s kontinuitou do 14. stol.
• – imunitní výsady kostela.^c

Původ instituce světských proboštství u významných zeměpanských kostelů (ve Znojmě např. sv. Hipolyt) spatřoval již V. Novotný v arcijáhenské církevní reformě, realizované na Moravě biskupem Zdíkem. „Eccelsia Brunnenses“ ve Zdíkově soupisu církevních statků (1141) nebyla již stará velkofara u sv. Michala, ale s největší pravděpodobností arcijáhenský chrám na Petrově.

Dalším argumentem pro stáří Svatopetrského chrámu jsou nejstarší denáry brněnské provenience z 2. poloviny 11. stol. (Konrád I.) s vyobrazením symbolu svatyně, popř. i města (trojvěží) a opisem S. Petrus. Přímá souvislost tohoto motivu s místním chrámem sv. Petra byla dosud zpochybňována zejména s poukazem, že nejde o místního patrona, nýbrž o všeobecný symbol římské církve (Ecclesia romana, Civitas dei). Širší srovnání numismatické ikonografie tohoto druhu v moravských údělných knížectvích i dalších evropských zemích však uvedenou souvislost potvrzuje. Chrám místního patrona se objevuje ve 2. polovině 11. věku nejen v imperiální mincovní symbolice města Říma, ale i
dalších říšských center.

Raně románskému původu Svatopetrského kostela přisvědčují také nedávno odkryté zbytky krypty pod někdejším kvadratickým románským chórem a přilehlou apsidou, přístupnou z východních koutů románského jednolodí dvěma zalomenými schodišťovými chodbičkami. Lze ji klasifikovat jako nadzemní halovou kryptu centralizujícího typu s ústřední ciboriovou konstrukcí na čtyřech pilířích s podoltářním relikvijním hrobem v klenbě, obklopenou ochozem zaklenutým mezi pasy, svedenými do přístěnných polosloupků bez patek a s primitivními hlavicemi, spočívajícími na výrazných soklech. Celkovým architektonickým řešením se tato „Vierstützenkrypta“ ovšem hlásí do doby alespoň o století starší, než do přelomu 12. a 13. století, kam byla vročena archeology (J. Unger, R. Procházka), podobně jako románský krucifix a některé další rytiny provedené v původní vnější omítce. Jediný (ženský) hrob, uložený „ad sanctos“ uvnitř této krypty náležel s největší pravděpodobností ještě rodině přemyslovských fundátorů svatyně.

Existenci kostela sv. Petra lze tedy důvodně předpokládat nejpozději již v počátku 12. století a nelze vyloučit již jeho založení Konradem I. (jak zaznamenal Balbín), který byl s největší pravděpodobností spoluzakladatelem brněnského knížecího hradu, s nímž kostel původně funkčně souvisel.

Konečného citace a názory se dostávají do rozporu se závěry archeologů. Připustíme – li možnost sekundárního užití archaických architektonických prvků a pomineme – li zavádějící spekulaci o zakladateli brněnského knížecího hradu, mohou mít svoji dílčí pravdu opět obě strany.

Tři úlomky v základech sv. Petra – transfer architektury

Na rozhraní VIII. a IX. věku nastala ve vývoji západoevropského umění pronikavá stylová proměna, jež měla pro další vývoj středověkého umění dalekosáhlý význam.^[43] Tento zvrat byl nejdříve spojován s osobností Karla Velikého, později se příčina proměny začala hledat v národu a církvi. Ve středu Evropy se tehdy ozývají problémy a úpadek znamená ztrátu možnosti pro lidi, kteří něco umějí. Nemusel být velký problém využít emigrace mozků. Císař Karel zval ke svému dvoru učence a umělce, ustavil sbor vědců, přisvojivších si jména klasická, v němž Einhart byl rozhodčím ve věcech uměleckých.

V období této první renesance se můžeme setkat s velice závažným jevem, který komplikuje a zpochybňuje řadu minulých i současných názorů v oblasti dějin a vývoje architektury především z hlediska šíření vlivů, ale i datace děl. Stavitelé – a tady bych dodal, že nejen italští – byli přivoláváni na sever, nejen z Itálie byly vyváženy umělecké poklady, namnoze i cenný materiál stavební starým stavbám zcizitelný. Bylo cosi barbarského v umělecké vášni, jež bez rozpaků ničila staré stavby, olupující je o sloupy, kladí, římsy, zdobné desky a dokonce i o mosaikovou výzdobu, nicméně byla tu vůle tvořit a pokračovat, jež omlouvá tyto činy.

Tak nějak podobně vznikají Cáchy jako středisko dvorské kultury a ze středu Evropy mizí řada významných světových civilizačních center, jež dokázala zajistit Evropě kontinuitu a
štafetu antické kultury. Jen skrze jejich ovládnutí mohl získat Karel Veliký oprávněný nárok na císařský titul a stát se zástupcem Boha na Zemi.Takovéto činy jsou napodobovány i později, takže není divu, že i v základech chrámu sv. Petra a Pavla v Brně nacházíme záhadné fragmenty stavebních dílů, které měly zjevně poukázat na nějakou dnes zapomenutou, přenesenou starší tradici. Samotný chrám ve světle nejnovějších poznatků svoji starobylost nepotvrdil.

Archeologicky a zčásti i umělecko-historicky byl proto kostel datován až do 2. poloviny 12. či spíše na přelom 12. a 13. století (PROCHÁZKA, R. 1996, PROCHÁZKA, R. – LOSKOTOVÁ, I. 1999). Klíčové je v této souvislosti určení stáří Ukřižovaného a dalších rytin (lučištníka, jezdce na koni, či hlavy s křídly a nápisem „MURE(V)A“) včetně nápisů, vyrytých do zachované vnější omítky románského zdiva krypty. Jejich datování zatím kolísá mezi 1. třetinou 12. a počátkem 13. století (PROCHÁZKA, R. 1996)…^[44]

Na rytiny v kamenných blocích je možno nahlížet jako na symbolická sdělení kameníků o původu tohoto sekundárně užitého materiálu, podobně jako na konkrétní písemné sdělení v podobě nadpisu MURE(V)A. …lapidis primarii, kámen s křížem jakožto symbolem Krista byl vkládán do základu chrámu. Takovéto kameny byly například nalezeny při výzkumu kostela ve Svinici a Liptovské Mare. Tam se v nárožích staveb našly i olověné nebo cínové plakety se symboly evangelistů, do jejichž ochrany byla stavba svěřena.  Symbolický význam kříže zde měl přispět k větší slávě Boží. Že šlo také na Petrově opravdu o tradici slavnou, mohou dosvědčit i další tři fragmenty nalezené v základech a vystavené v současné době v místním muzeu založeném v prostorách zrekonstruované krypty. Dokumentují mimo jiné také i to, že zlo, před kterým zakladatelé chrámu utekli ze svého původního domova, nebylo malé, protože dokázalo drtit krásu i kámen.

Symboly a zasvěcenci na Petrově

Z trvanlivého krinoidového vápence ze Stránské Skály jsou na chrámu sv. Petra a Pavla provedeny některé venkovní kamenické prvky. Jeden z nich – náhrobník mistra kameníka Jiřího Beníška – má uprostřed vyhloubený ovál s reliéfním znakem, který se skládá s renesančního štítu, v němž jsou nahoře dvě zkřížená kamenická kladívka špicemi k sobě, pod nimi je obrácený trojúhelník a přes něj je položeno kružítko a úplně dole je mistrovská měrka.⁴⁶ Symboly svobodného zednářství ve vnější stěně presbytáře připomínají, kdo se zřejmě o stavbu chrámu zasloužil tou měrou, že na jeho památku zde byla osazena kamenná deska spolu s kamennou kropenkou, která z tohoto místa nedělá pouze místo magické, ale přímo neomezený přírodní chrám kontrastující s uzavřeností křesťanského gotického prostoru i vlastní krypty.

7.3.5 Chrám sv. Jakuba

Němci a Galové, Románi

Na místě dnešního chrámu reprezentujícího vrcholné dílo síňové gotiky stával již dříve románský kostel sv. Jakuba. Je doložen písemně k r. 1228. Měl být určen německým a flanderským kolonistům. Sousední chrám sv. Mikuláše na Dolním trhu mu byl podřízen od r. 1231 a byl určen pro kolonisty románského původu.⁴⁷ Slovanskému obyvatelstvu pak příslušel farní obvod chrámu sv. Petra. Dosavadní archeologický výzkum nepřinesl žádné poznatky, jež by opravňovaly k úvahám o původní poloze brněnského hradu právě zde.

Olomoucký biskup Robert r. 1231 potvrdil cisterciáckému klášteru v Oslavanech patronátní právo ke kostelu sv. Jakuba v Brně …který stojí pod hradem brněnským…⁴⁸ K tomuto kostelu byli přifařeni Němci a Gallové (kupci z Flander). Kostel sv. Mikuláše v obvodu sv. Jakuba naopak farní právo neměl, ale protože okolní měšťané byli Romani (Nizozemci), kteří nerozuměli ani řeči moravské, ani německé, byl vysvěcen pro jejich potřebu. …Olomoucký biskup Bruno posvětil l. 1257 hlavní oltář …chrám sv. Jakuba stal se farním.^[49] Je možno vyslovit pochybnost o uváděných Nizozemcích a kupcích z Flander, protože jako Romani bývali označováni ještě i ve středověku Římané, nebo snad i jejich potomci, či italští kolonisté. To by mohlo přispět k vysvětlení velké angažovanosti italských umělců v Brně o řadu století později. Galové jsou prostě Galové a jejich přímá identifikace s kupci z Flander je příliš prostá a zjednodušující. Nacionální pohled na tuto problematiku není možno pokládat za odpověď na otázku původu tehdejšího obyvatelstva Brna.

R. 1293 – došlo k teritoriálnímu rozhraničení, jež údajně nahradilo původní národnostní dělení ke kostelům. Češi, Němci, Romani – Petrov, Jakub, Michal – původně vyrovnaný počet usazených národností.⁵⁰ Misijní činnost řady klášterů významně zkresluje skutečnou národnostní situaci řadových měšťanů té doby.

Čertův rod

Velmi zajímavou osobností renesančního Brna byl jeho rychtář a stavitel Kryštof Čert. Pocházel z velmi staré brněnské rodiny. Jeho rod a zvláště on osobně, se zasloužil o výstavbu pozdně gotického kostela sv. Jakuba. Byl majitelem domu na Radnické ulici č. 9, s renesančním portálem s mramorovými jónskými hlavicemi a reliéfy dráčků a delfínů.
Dnes lemují průchod z Husovy ulice do nádvoří nové radnice.⁵¹

V levé lodi mezi I. a II. bočním oltářem je vsazena renesanční náhrobní deska připomínající úmrtí brněnského konšela Kryštofa Čerta, který je však pohřben v Řečkovicích. Náhrobek je obrácen vrchem dolů a váže se k němu událost. Chrám svatého Jakuba byl vždy městským kostelem. Kryštof Čert, jako konšel, měl právo být pohřben na
hřbitově u kostela, ale protože byl luteránského vyznání, odmítl tehdejší katolický farář K. Čerta u kostela pohřbít. Byl tedy pohřben v Řečkovicích, ale rodině bylo povoleno dát čestnou památku do jakubského kostela, avšak umístěnou obráceně.⁵² Čertův náhrobek, dnes již bez zahanbujícího pootočení, má rodinný znak, který pro příbuzného, stavitele Jana Čerta, vyryl svého času Albrecht Dürer (1471 – 1529). Byl nejen malířem, ale také zároveň dřevorytcem a spisovatelem teoretických knih o perspektivě a proporcích. Od něho tedy pochází i trojúhelník na náhrobním památníku, který má znázorňovat pravdu poznaného podle geometrické poučky: a² + b² = c² Mrázek uvádí některé další detaily zajímavé v symbolické rovině. Nápadný je náhrobek brněnského rychtáře Kryštofa Čerta (na zdi vedle 3. oltáře vlevo), označený znakem představujícím divého muže s loveckým rohem, s dvěma chrty a se schématem Pythagorovy věty – krásná práce v bílém nedvědickém mramoru.⁵³ Co přimělo stavitele horní plochy vrchního stupně čtvrtého bočního oltáře k použití čtvercových dlaždic z tmavého mramoru snad až kdesi ze Slezska? Nejde také zde o sekundární symbolické užití cenného materiálu, jemuž se dostalo výsadního užití na tak posvátném místě? O jeho přesném původu by bylo zajímavé vědět více. Symboly svobodného zednářství ve svorníku klenby právě toho pole,
ve kterém je pamětní deska Kryštofa Čerta umístěna, naznačují další možnosti poznání skrytých symbolických sdělení.

R. 1550 byl z podnětu arciknížete Ferdinanda povolán z Vídně stavitel Jan Čert k obnově hradu Špilberku.⁵⁴ Tento …stavitel pevnostních opevnění za Ferdinanda I…. pocházel z velmi staré brněnské rodiny, známé už v 15. století. Jeden její člen, Bernard Čert, studoval na vídeňské univerzitě už v letech 1473 až 74. Stavitel Jan Čert prodal v Brně svůj dům a v okolí své pozemky roku 1509 a ucházel se o měšťanské právo ve Vídni, kde působil jako královský stavitel mostů a silnic, poté jako stavitel opevnění. Měl také na starosti udržování vídeňského hradu a dolnorakouských zámků. Jeho soukromé knihy a za jeho správy také knihy úřední jsou označovány rodinným znakem, který mu vyryl v dřevorytu
jeho osobní přítel Albrecht Dürer. S Dürerem pojilo Jana Čerta, podobně jako s Dürerovým přítelem Pirkenheimerem, upřímné přátelství, podložené ne toliko společnými problémy protestantské víry, ale i společnými zájmy vědeckými. Ve vzájemné korespondenci, psané latinsky i německy, hledá např. Dürer poučení u technika Čerta ve věcech geometrie. Zajímá ho mezi jiným, jak proměniti trojúhelník ve čtyřúhelník o stejné ploše a podobně. Čert se naopak zajímá o Dürerovy poznatky v nauce perspektivní a studuje jeho knihu, zvanou Anfangen peuch de perspektiv. Dobré pověsti Jana Čerta jako vynikajícího odborníka se dožadovala roku 1538 také česká komora, když vymáhala na králi , aby Čert přijel do Prahy jako rozhodčí ve mzdových sporech, které měla se stavitelem královského letohrádku Janem Spacio.⁵⁵

Pythagorejská tématika, jež byla předmětem korespondence a zájmu obou osobností, prozrazuje příslušnost ke společenství zasvěcenců. U Albrechta Dürera je tato skutečnost obecně známá a u Jana i Kryštofa Čerta na úrovni práce se symboly i jejich užitím se zdá být potvrzena. Role Jana Čerta jakožto rozhodčího ve věci sporu týkajícího se královského letohrádku je o to zajímavější, že právě tuto stavbu můžeme pokládat v symbolické rovině za slabikář zasvěcenců. Také Halová – Jahodová potvrzuje tuto domněnku. K zasvěceneckému podhoubí pro renesanční poohlédnutí za minulostí patřil zcela zjevně i uvedený rychtář. Nemohl být pohřben v chrámu sv. Jakuba díky místnímu faráři, ale pamětní deska a hlavně svorník se zednářskou symbolikou v poli nad touto deskou jsou výmluvné relikty, které ušly pozdější pozornosti.

Ve střetu mocných by bylo možno pokládat pootočení náhrobku ve zdivu chrámu jako trest odpovídající svým charakterem prohřešku stavitele, který si dovolil manipulovat s celým chrámem a pootočit jej sice o velmi malý úhel, ale zato s velkým ideovým a náboženským dopadem. Ve světle nových poznatků o geometrickém založení brněnských dominant dostává také téma onoho do kamene vytesaného trojúhelníka nový smysl. Je to vlastně mapa Brna, brněnský znak.

7.3.6 Chrám Panny Marie na Starém Brně

Staré Brno

Jméno Staré Brno se prvně objevuje roku 1247, zatímco ještě kolem roku 1235 (v listině pro zábrdovický klášter, hlásící se k roku 1210) se mluví o kostele Panny Marie v „burgu Brněnském“ (in burgo Brunnensi). Stejně tak roku 1248 se Staré Brno označovalo jako „ves zvaná Brno“ (in villa qui dicitur Brunna), ale tímto termínem byla zřejmě míněna ves trhová. Později se již pojmenování Staré Brno vyskytuje všeobecně. Kdy se Staré Brno stalo městečkem , není známo.⁵⁶

Staré Brno, nejstarší trhová obec brněnská, bylo samostatné, mělo vlastní městské zdi, vlastní rychtáře, z nichž Bertold se uvádí k roku 1323.^[57]

Pokládat dnes již zaniklý Svratecký náhon za vedlejší rameno řeky Svratky a jeho tok za součást jakéhosi pomyslného opevnění raně středověkého hradu v ostrovní poloze je myšlenka málo podložená.⁵⁸ Již podle názvu šlo o náhon se zcela jinou, výrobní funkcí, kterou představuje mlýn a přívod pitné vody až ke špitálu sv. Ducha. Kdyby se nenacházel právě na tomto místě v prostoru dnešní Rybářské ulice, tedy ne přímo pod strategicky zcela nevýhodným úpatím svahu Žlutého kopce, jak je nepřesně uvedeno, museli by si zdejší obyvatelé Starého Brna najít místo vhodnější, což by nebylo vůbec jednoduché. Vodní příkopy s obrannou funkcí, které by byly pro útočníka nějakou překážkou, by musely mít řádově jinou dimenzi než vodní náhon podněcující nadměrně fantazii, ale překonatelný na velmi dlouhém úseku velmi snadno. Z
hlediska vlastního toku řeky Svratky je logika Starého Brna naopak spojena s překonatelností jejího toku brodem, navazujícím na Křížovou ulici. Poloha Starého Brna byla z mnoha důvodů velmi vhodná pro vznik této rané osady. Jedním z nejdůležitějších byla cesta vedoucí přes svratecký brod (most zde postavený je poprvé písemně doložen k r. 1350).⁵⁹

Nelze zcela vyloučit možnost jakési pevnostní stavby v meandrech řeky, ale ta by se musela kromě vodního prvku opírat i o řádné valy a další opevnění, jež však zatím nebyly v žádné podobě doloženy. Geografická situace navíc vůbec v této poloze neodpovídá historickým událostem popisovaným v Kosmově kronice.

Na přelomu 12. a 13. století ztrácí prostor Starého Brna v Brněnské kotlině své dominantní postavení a jádro osídlení se postupně s probíhající kolonizací usazuje v novém prostoru pod severovýchodním svahem Špilberku v místech dnešního brněnského centra. Staré Brno existuje dál, ale již pouze jako předměstská osada. Názor Čejky a Olivové je poněkud nepodložený. Není možno ztratit, co nikdy nebylo. Hovořit o Starém Brně jako o dominantním prvku osídlení v době okolo r. 1200 je na úrovni současných znalostí o zdejším osídlení té doby dost nadnesené. Ještě tehdy pravděpodobně nemělo ani svůj pozdější název. O kapličce sv. Prokopa, jakožto pozdějším farním obvodu, se z té doby nedochovala žádná zmínka.

Chrám Panny Marie na Starém Brně

Původní rotunda byla svým středem umístěna přibližně na prodloužené a mírně potočené východo-západní ose chrámu sv. Petra a Pavla. Dnešní ul. Pekařská je mírně zvlněným vyjádřením komunikačního významu propojení dvou dávných kultovních míst, s jejichž existencí se křesťanství vypořádalo převzetím i potlačením tradice. Samotný gotický chrám Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně je poněkud mimo tuto osu, zato sloup před vstupem do chrámu je téměř přesně na ní a do chrámu se nastupuje kolmo z hlavní osy. Kolmé rameno severo-jižní osy míří k řece Svratce a k významnému brodu přes ni. Přinejmenším od první poloviny 14. století byl brod nahrazen Dlouhým mostem, jenž má ve svém původním historickém názvu obsažen respekt k této ose mířící v podobě přímé Vídeňské ul.

Na nebe vstupující Panna Marie, často s přízviskem hvězdy mořské a přímluvkyně za nás hříšné, je svým vztahem k mateřství, ke spravedlnosti a vodnímu živlu, jakousi křesťanskou následovnicí Astry, Ester, Ostary, Ostré… O zajímavých poznatcích z archeologického výzkumu původní rotundy nás informuje Cejnková. Především zaujme to, že ani rotunda zde není nejstarším dokladem osídlení. Nadzemní zeď rotundy je postavena z nízkých do řádků kladených kvádříků (d. 20-40 cm) spojovaných tenkou vrstvou malty. Vnější líc zdiva je zachycen na dvou místech severní válcové lodi, původně zcela zazděný do románské zdi. V interiéru lodi rotundy byly zjištěny stopy tenké vápenné omítky. Základové zdivo vysoké pouze asi 30 cm je zděno z lomového neopracovaného kamene kladeného do hlíny. Síla nadzemního zdiva se pohybuje mezi 78 – 80 cm, základ předstupuje v interiéru o cca 15 cm. Vnitřní průměr válcové lodi je asi 600 cm, vnější 750 cm. …stopy napříč kladených dřevěných prken, patrně součást podlahy apsidy. Na dně této sondy v hloubce 300 – 320 cm byla zachycena část pravěkého objektu kultury zvoncových pohárů.⁶⁰ Kultovní účel tohoto nálezu lze předpokládat, ale bude jej nutno ještě řádně ověřit. Posvátný pramen z předkřesťanského období posloužil pozdějšímu klášternímu pivovaru k přípravě dodnes uctívaného moku.

Vznik rotundy je možno s největší pravděpodobností položit do období kolem roku 1000. Snad koncem 12. století byla rotunda částečně ubourána a nahrazena románským kostelíkem, k němuž se nejspíše vztahuje první písemná zpráva z roku 1210, kde se hovoří i o existenci kostela P. Marie na Starém Brně. Třetí, gotický kostel musel vzniknout po roce 1300 a nejspíše před rokem 1323 (založení cisterciáckého kláštera). Dolní hranici datování udává nález mince (parvus Václava II.).

Brněnská mincovna

Existence mincovny zůstává pro převážnou část 12. století neprokázána, zatímco od 1. třetiny 13. století lze předpokládat mincovní činnost spíše v prostoru pozdějšího města Brna, kde mincmistři známí z té doby také bydleli (PROCHÁZKA, R. 2000).⁶¹

S významem Brna souvisela i činnost brněnské mincovny, která nejpozději od doby lokace města existovala v domě Alramově a pak Brumově na Dominikánském náměstí. 

Podle jiných úvah je mincovna spojována s dalším sídlem. Za Konráda byly již raženy brněnské denáry v zemské mincovně na hradě Podivíně, která patřila českému knížeti jakožto vrchnímu pánu moravských knížat. Neobratní rytcové matric, kteří nebyli schopni určit správné pořadí písmen, prokazují malou znalost jazyka a také nedostatečnou tradici. Ani výchozí surovina, stříbro, neměla valnou kvalitu. Vážnou nesrovnalostí je, že ani hrad
a tím pádem ani mincovnu se v prostoru Podivína nepodařilo lokalizovat.⁶²

Podivín je zřejmě jen jednou z mnoha obměn názvu hradu, kde se mince ve skutečnosti razily. Nejlepší předpoklady pro ražbu mince měl samozřejmě hrad s nímž souvisela moc krále, a který ležel v oblasti Mocran et Mocran zmíněné ve Zlaté bule sicilské.⁶³ Bahno a Bahno jsou místní názvy související se zanesenými a vyschlými ledovcovými jezery v prostoru od Frýdku – Místku přes Frýdlant nad Ostravicí až po Ostravici s jejím zanikajícím „podivným“ Brněnským hradem.

Brněnská mincovna měla být umístěna na knížecím sídelním hradě na Petrově a fungovala patrně až do poloviny 12. století, takže v ní byly raženy též denáry Břetislava II., Oty II. a Vratislava III.⁶⁴ Někteří badatelé umísťuji mincovnu přímo do prostoru dnešního Brna, ale jejich názory jsou již překonány archeologickým výzkumem uvažované lokality.

Zásadní otázkou, která se z hlediska eventuální existence vodního hradu na Starém Brně nabízí, však je, proč není funkce dohledu k ražbě  mincí vztažena právě k hradu, ale pouze k malé kapli. Na Konrádově denáru je silueta chrámu s trojvěžím jakožto symbolem státnosti. Na Starém Brně pro toto období neschází pouze hrad s mincovnou, ale i panovníka řádně reprezentující chrám odpovídajícího významu, čemuž kaple zasvěcená téměř čerstvému svatému, svatořečenému teprve v r. 1204, o níž se první zmínka objevuje až v r.1243,
vůbec neodpovídá. Mohlo by jít pouze o provizorium související s vpádem Tatarů v r. 1241 na Moravu a s přesuny obyvatelstva hledajícího nové jistoty po  prožitých hrůzách bránících v návratu a o postupnou ztrátu významu původního brněnského hradu někde dál od dnešního Brna.

Bylo by velmi podivné, kdyby onen Brumův dům nebyl ve skutečnosti domem biskupa Bruna, protože kdo jiný by měl mít pod kontrolou moravskou minci než majitel podivného a nezadržitelně upadajícího Bruneswerde, Brněnského hradu na Ostravici. Úpadek za Vladislava II. a především Přemysla Otakara I. v úrovni mincovnictví musí mít
své příčiny také v situaci města, kde se denáry razily. Dochází k přebírání brakteátu z oblasti Německa s postavou trůnícího panovníka a umělecká hodnota výrazně klesá.⁶⁵ Kdysi slavná Atravisc,^d rozuměj Ostravice, jejíž sláva hvězd se dotýkala, se nyní vzdor všem často opěvovaným Brunovým schopnostem nezadržitelně pod válečným tlakem Tatarů, Poláků. Rusů a nakonec také Uhrů, propadala do Mocran et Mocran.⁶⁶

Komenda řádu sv. Jana Křtitele

Na denárech z doby Oldřichovy jeví se na líci legenda s. Petrus a na rubu s. Johannes s rozličnými obrazy, z čehož souditi lze, že kromě chrámu sv. Petra byl v Brně již také chrám anebo kaple sv. Jana (Křtitele).⁶⁷ V r. 1277 byla králem Přemyslem znovu vystavěná. Tento úsudek, jenž může platit lépe pro lokalitu původního brněnského hradu než pro Petrov, je pro další úvahy velmi důležitý. Tato kaple byla v té době postavena a podějí užívána jako hradní přímo na Špilberku. To však ani zdaleka nepotvrzuje možnost situování původního brněnského hradu právě zde. Naopak sounáležitost takto svěcené kaple a analogicky i významnějšího původního chrámu sv. Jana Křtitele s původním brněnským hradem se tím zdá být velmi pravděpodobná.

Řád Johanitů působil na Starém Brně a spravoval špitál. Disponoval pro potřeby nemocných vesnicí Přibice, jež byla spolu s dalšími majetky, mezi nimiž byl i řadový dům v Horních Kounicích, osvobozená od královských berní.⁶⁸ Zdá se, že zasvěcení hradní kaple právě sv. Janu Křtiteli není nahodilé a že pravděpodobně mohlo souviset s působením tohoto rytířského řádu na Špilberku. Poměrně a podivně pozdní, ale přitom první písemná zmínka o tomto hradu pak může souviset s tím, že šlo o řád maltézský, který své aktivity přísně utajoval. Ostatně v Přibicích byl samotným biskupem Brunem v r. 1257 konsekrován kostel ke ctí sv. Jana Křtitele také. Se stejným svěcením se snad setkáváme i u minoritského kláštera v Brně, kde měl být již při jeho založení v první polovině 13. stol. postaven takovýto kostelík. Pokud to byla pravdivá informace, byl brzy, tj. r. 1256, nahrazen chrámem sv. Janů. Při jeho svěcení figuruje opět jméno olomouckého biskupa Bruna,  téhož biskupa, který se stal také majitelem Brněnského hradu na Ostravici.⁶⁹

V souvislosti s jediným farním kostelem ve staré Jihlavě Pátek uvádí myšlenku, která je zajímavá i pro Brno s jeho kapli sv. Jana Křtitele na Špilberku a rovněž také s jeho chrámem sv. Jakuba. …Okolnost, že kostelík zasvěcen byl právě sv. Janu Křtiteli, podporuje mínění, že druhdy, zvláště v době letního slunovratu, byly konány obřady na poctu pohanských bohů, jež po vítězství křesťanském Svatojanskou slavností byly zaměněny.⁷⁰

Jiná zajímavá indicie týkající se johanitů se vztahuje ke Kroměříži, Křižanovu a dalším lokalitám. Ač pro druhou polovinu 14. století a první dvacetiletí století patnáctého informace chybějí, lze usuzovat i s pomocí pozdějších půlhonů a zástavních listin, že v tomto období existovala v Přibicích stále johanitská komenda chápaná však jako filiace komendy a špitálu na Starém Brně. K zástavě vsi došlo až po jejím zničení, podobně jako byly zastaveny, resp. obsazeny, další johanitské komendy a jejich statky – Orlovice s městečkem Ivanovicemi, celým panstvím a vsí Mutěnicemi zvanými též Kreuz (Crux), v nichž bývala ve 14. století také závislá komenda, Horní Kounice, komenda se špitálem v Kroměříži a její vsi Vážany a Šelešovice – i některé vzdálenější majetky starobrněnského domu. Především výnosná fara v Křižanově s desátky z okolních vesnic a vsi Radenice a Loučka.⁷¹ Květná zahrada v Kroměříži, komponována podobně jako Brno na osnově dvou čtverců, která se nachází rovněž v bezprostředním sousedství nemocnice, je jen jinou podobou stejné tradice související s kultem plodnosti. Řád Johanitů, i přes dřívější násilnou likvidaci Templářů, o takovéto problematické téma zasvěcenců, zjevně jevil i nadále velký zájem.

Hrad Špilberk neunikl za německé okupace a v průběhu druhé světové války pozornosti hitlerovských zasvěcenců z jednotek SS, kteří zde doplnili kromě jiných stavebních úprav i velký černý obřadní kámen se svým znamením. Magického významu tohoto místa si byli, jak se zřejmě domnívali, vědomi. K tradici německého rytířského řádu se v jiných souvislostech skrytě přihlásili také. Můžeme snad, při poměrně omezeném počtu německých vojenských lokalit, pokládat za náhodu, že kromě hradu Špilberk měli obsazený také areál na Údolní ulici, v jehož vnitrobloku se nachází čtvrtý z vrcholů brněnského obdélníka se stavebně a směrově respektovanou úhlopříčkou druhé odmocniny z pěti, ale že i na Kraví hoře vystavěli další provizorní vojenské objekty, které brněnská Magická Panna objímá dodnes ve svém náručí?

7.4 POUŽITÁ LITERATURA

MOHELNÍK, L. Prostorová interpretace architektonického a urbanistického díla. Vědecké spisy VUT v Brně, Edice PhD Thesis, sv. 336, Brno 2005, ISSN1213-4198

MOHELNÍK, L. Prostorová interpretace architektonického a urbanistického díla. Disertační práce, VUT v Brně, Brno 2005