PŘÍSPĚVKY

Ladislav Mohelník

Klíčová slova: Civitas Dei, Ostravice, Ostra, architektura, Bruneswerde, Brněnský hrad

Key Words: Civitas Dei, Ostravice, Ostara, Architecture, Bruneswerde, Brno Castle

2.1 ÚVOD

Současné digitální technologie rozšiřují schopnost lidských smyslů vnímat svět okolo nás. Satelitní fotografie Země a vojenské (nyní turistické) mapy středních měřítek, dříve přísně tajné a nyní běžně dostupné, překypují vysoce kvalitními informacemi. Tím, jak člověk přetváří přírodu okolo sebe a buduje architektonická díla, vkládá do ní produkty svého myšlení, přetrvávající ve formě geometrické abstrakce podstatně déle, než dílo samotné. Studium a analýza těchto geometrických vztahů ovšem může být také předmětem zájmu architekta, jehož citlivé oko v nich může vidět mnohem víc, než pouhé skvrny po zaniklých stavbách. Nabízejí architektovi možnost analyzovat projevy lidského budování v globálních vztazích nejrůznějších architektonických i urbanistických civilizačních projevů. Například tzv. plužina, zachycena v katastrálních mapách, je jednou z již dříve známých abstrakcí zachycujících po celá staletí velmi stabilní a konzervativní vlastnické vztahy v území.[1] Při jejich studiu hraje velkou roli právě čas, projevující se civilizačním vrstvením oněch vztahů, na straně jedné a jejich pohlcováním přírodou na straně druhé.

Z přirozené zákonitosti týkající se zanikajících struktur, dle které mizí detaily naším smyslům dříve než vztahy celkové, lze logicky vyvodit, že právě pomoci digitální analýzy mapových sestav a tím i nově odhalované větší dimenze nám umožňují vidět do vzdálenější minulosti. Tento fakt je významný zejména s ohledem na pramennou nouzi se kterou se potýkají historici. Vysoké náklady, omezený rozsah a destruktivní charakter, jsou limitující faktory provázející archeologický výzkum. Současná letecká archeologie se soustřeďuje spíše na vyhledávání jednotlivých lokalit a objektů, než na zkoumání krajinných, urbanistických a architektonických strukturních vztahů.

Nástroje teorie architektury umožňují tvůrčímu architektovi zmocnit se mnoha skrytých koncepčních a sjednocujících vztahů ve zkoumané struktuře, které historikovi, ale i archeologovi snadno uniknou. Jejich existence sice obvykle není zjevná, ale postupným zasvěcováním do problematiky se zjevnou může stát. Obdobně jako se v galerii pří vnímání uměleckého díla nebo jeho torza uplatňuje kromě racionální stránky i lidská fantazie, tak i při vnímání architektonického díla a jeho torza se uplatňuje intuice, která však není samozřejmou a musí se velmi opatrně pěstovat. Tuto možnost charakterizoval filosof Hegel úvahou o lidské schopnosti „zmocnění se světa v jeho podstatě jednorázovým vnuknutím“. Je to možnost, která náleží připravenému a spočívá v pochopení celku, jeho koncepce, jednorázovou intuitivní metodou a dále schopnosti tento podstatný princip díla popsat a vyjádřit.

Zásadního průlomu hranic lidského poznání, směrem ke kořenům evropské architektury a civilizace, je možno dosáhnout postupnými kroky v čase i prostoru. Od současnosti, až po období odpovídající rámcově doznívání a konci poslední doby ledové. Od prostorového uspořádání malé vesnice Ostravice někde v Beskydech, až po architektonicky nazíranou kosmologickou stavbu světa, s  důkazy, které budou předloženy ve dvanácté části postupně publikované teorie.

2.2 INFORMACE O POUŽITÝCH METODÁCH

2.2.1 Kompoziční analýza

V rámci teorie architektury je možno, při odhalování záhadného původu architektonických, urbanistických i krajinných děl, počítat i s analýzami v oblasti estetických kategorii kompozice architektury. Můžeme vypozorovat jistou vrstevnatost architektonického díla, posloupnost či současnost jeho proměn, tendence, návaznosti, ale také charakteristickou rytmičnost, osovost a symetrii, modulové zákonitosti, proporční řád a jiné vlastnosti kompozice spojené s jeho historickým vývojem. Je možno rámcově doplňovat časové údaje a polohu jednotlivých prvků kompozice jako integrální součásti dějinného rámce. Jedná se o širokou oblast možných přístupů, logickými metodami zdůvodnitelných, jejichž prvním podnětem jsou intuitivně uchopené vizuální zážitky podrobené analýze z hlediska kompozičních zákonitosti. V tomto smyslu je možno chápat typické slohové znaky ve vývoji architektury, jako součást širšího výrazového aparátu díla, umožňující jeho uvedení do historického kontextu. Zkoumáním zákonitosti kompozičních sestav je možno prověřit domněnky historiků o prostorovém uspořádání a situování jednotlivých prvků kompozice. Je možno prověřit jejich plošné, prostorové a s tím související provozní možnosti, kapacity a limity, srovnáním s dochovanými historickými údaji. Tato možnost byla v minulosti poněkud opomíjena a nebyly pro ni ani vhodné technické podmínky.

2.2.2 Digitalizace, digitální analýza

Současná výpočetní technika dává naději zcela novým objevům, protože s novými CAD i jinými programy se objevují i nevídané možnosti z hlediska analýzy dochovaných děl a dokumentů. Je možno například provést analýzu barevných leteckých fotografii a vyhledávat půdorysy zaniklých architektonických děl jako barevných oblasti pouhým okem nepostižitelných. Obdobnou možnosti je i analýza historických černobílých fotografii včetně dochovaných i nedochovaných architektonických děl. Další možnosti je například digitalizace a sestavení jednotlivých listů starých katastrálních map v podobě rastrových souborů do celků, s nabídkou analyzovat délkové,. plošné i objemové údaje, srovnávat s historickými fakty, či se současnými mapami. Taková možnost globální i detailní analýzy vývoje a zákonitosti kompozičních a vlastnických vztahů v měřítku krajiny, sídla a architektonického díla byla dříve velmi omezená. Další z nových možnosti je ověřování kompozičních zákonitosti na 3D modelech, včetně vizualizace a animace historického vývoje.

2.2.3 Ostrakická metoda – skládání informací o dějích v prostorovém kontextu[2]

Pro snadnější orientaci v množství informaci, pro jejich třídění a uspořádání, ale i pro zjednodušení práce s nimi jsem vzhledem k zásadnímu důrazu na prostorovou stránku problému zavedl metodu, kterou jsem nazval ostrakická.

Každá informace, každá věta, představuje jeden střípek, jednu část onoho celku. Jeho podoba vzniká nejen vzájemným uspořádáním, sestavením, ale je možné ji pro potřebu prostorové interpretace, na základě odhalených kompozičních principů, hypoteticky doplňovat. Představa jednotícího celku s jeho řádem, odrážejícím se v architektonické jednotě díla, naopak zpětnovazebně koriguje místo a uspořádání části a precizuje jejich strukturu vyjádřitelnou geometricky či matematicky. Analýza vztahů, při uspořádávání částí v celek, může vést k alternativním a nebo dokonce k mnohoznačným výsledkům.

Teprve ve vztahu ke konkrétnímu architektonickému dílu někdy nabývá informace svého skutečného významu. Znalost konkrétní situace je naprosto rozhodující pro interpretaci a posouzení možnosti uskutečnění děje. Častěji, než se obecně soudí, vznikají legendy přesazením děje do jiné než původní prostorové situace, čímž získají legendickou dimenzi.

2.2.4 Prostorová interpretace

„Člověk vidí jen to, co zná,“ vyjádřil se Goethe. „Nemůžeme připustit existenci nějaké věci, jestliže jí nemůžeme dát význam,“ řekl Cassirer.[3] Zkoumáním historických událostí v souvislostech prostorového uspořádání a kompozice architektonických a urbanistických děl můžeme v některých případech dospět k novým a velmi zajímavým poznatkům. Zkušenosti ukazuji, že ani všeobecně přijaté a listinně doložené líčení historických události nemusí být v souladu s konkrétními prostorovými vztahy. V konfrontaci odhalených rozporných kompozičních vztahů a historických listinných pramenů má exaktní geometrie nezpochybnitelnou korigující prioritu. Pokusíme se tedy rozpoznat a interpretovat tvary a struktivní prostorovou podstatu některých zapomenutých a zaniklých projevů lidské činnosti. Ve dvanáctém čísle časopisu dokážeme, že Ostravice se svými přírodními, architektonickými a urbanistickými hodnotami je dobrým materiálem pro takovýto úmysl, a že spolu s řadou jiných moravských sídel je právě ona jednou z významných části velmi pozoruhodného, rozsáhlého a v současnosti téměř neviditelného civilizačního celku.

2.3 OSTRAVICE

2.3.1 Obec bez historie

Počátky obce Ostravice v údolí Beskyd jsou podle dostupné literatury všeobecně uváděny jako nejasné. Požárem na huvaldském hradě v roce 1762 zmizela značná část historie zdejšího kraje. Někde je doložená kronikami, dokumenty, tady je téměř zapomenutá. Poznáme-li dále, jak významnou roli toto sídlo v dávných dobách hrálo, můžeme tuto událost chápat jako součást mocenské manipulace. Mohlo jít o záměrnou nedbalost, ale také o událost, která byla dokonce dílem předem připraveného a promyšleného scénáře. Nebyla to totiž v době pomalu se probouzejícího národního uvědomění, tragedie ojedinělá. K podobným událostem docházelo nápadně všude tam, kde ještě mohly být uloženy významnější historické dokumenty mnohokrát prokleté minulosti, jejíž vzpomínku bylo žádoucí vymýtit, již od časů Metodějových. Tehdejší společenské, za ztrátu paměti zodpovědné, elity byly ve vztahu k nepříjemným listinám nepochybně velmi důsledné. Ostravice žádnou pramenně podloženou historii svého původu nemá, zato do země vepsanou minulost, má dodnes velmi slavnou.

V průvodci věnovaném historii zdejšího kraje se uvádí, že obec byla založena v první polovině 17. století.[4] Místní důvěryhodný historik a učitel dějepisu Václav Krpeš tuto hranici ve své práci posouvá rámcově těsně před rok 1581 a své tvrzení opírá o první písemnou zmínku o obci.[5] V další úvaze však uvádí skutečnosti, které toto časové určení částečně zpochybňují. Jiný názor má znalec historického místopisu Ladislav Hosák, jenž uvádí rok 1676.[6] Důležitá a zajímavá je z tohoto hlediska stručná informace v zeměpisném lexikonu týkající se obce „od 13. stol těžba železných rud, hamry; barokní kostel z r. 1789 , kostelík Na Kopečku z r. 1874“.[7] Doklad pro toto tvrzení však nebyl nikde publikován a v obci je všeobecně akceptován výklad místního znalce pana profesora Václava Krpeše.

Nedávná oprava, při které byla odstraněna omítka fasády zmíněného barokního kostela Nejsvětější Trojice prozradila, že cihelný kostel je vybudován na evidentně podstatně starším půdoryse a kamenném zdivu. Památkové ochraně sice podléhá novodobý litinový křížek před kostelem, ale historicky mnohem cennější založení kostela zatím nestálo ani za seriózní stavebně historický průzkum. Podle místní pověsti stál na tomto místě původně kostel dřevěný a pohřbívat se mělo od pradávna na hřbitově okolo něj. Hřbitov dávno zanikl. Vykopávky, které pamětníci mohli v okolí kostela zaznamenat, měly spíše charakter vylupování hrobů, než seriozního archeologického výzkumu. Mimořádná starodávná kaple, kamenné mosty, torza hamrů s kamenným zdivem prozrazujícím podobně jako kostel starší stavební fázi založení, svébytný typ lidové architektury, pozoruhodné kamenné sklípky atd., jsou dalšími indiciemi starobylosti postupně zanikajících nepovšimnutých architektonických hodnot obce.

2.3.2 Lánová kolonizace v Beskydech

Při srovnání v počítači sestavené parcelace katastrální mapy celé obce s pohledem do údolí z vrcholu Lysé hory si můžeme povšimnout nápadných linii, místy přerušených, ztrácejících se v protilehlých lesích na obou svazích. Vyznačují pásy pozemků široké přibližně 140 m v délce 1500 až 2000 m. V současných pozemkových mapách již tyto pruhy nejsou čitelné. Vrátíme-li se však k sestavě katastrálních map z roku 1935, je tato opakující se pravidelnost v prostorovém uspořádání obce ještě docela dobře rozlišitelná. Ostravice má středověkou lánovou strukturu. Lán byla plošná jednotka odpovídající 24 až 30 ha a je to plocha pozemků zajišťující obživu jedné rodině. Tuto historii, pluhem vepsanou do půdy, se zatím nikomu nepodařilo důsledně vymazat. Slepecky přehlížena skutečnost, tento evidentní fakt, ve svém důsledku naprosto bourá dosavadní běžně uváděnou představu pasekářské kolonizace kraje, jejíž počátky spadají až do 15. století. Existence lánové struktury obce totiž svědčí o stabilizaci vlastnických vztahů přinejmenším již ve 13. století. Ostravice tedy nepochybně má velmi starodávnou minulost.

Ztratila sice svoji identitu, ale prostým pozorováním je možno v pravidelném rytmu pruhu vypozorovat obdélnou anomálii, kterou lze identifikovat jako svého druhu rozsáhlé lokační jádro. Mnohem rozsáhlejší než jaké můžeme najít například v blízkém Frýdlantu nad Ostravicí, Frenštátě pod Radhoštěm nebo Frýdku. Jádro je dokonce několikanásobně větší než je ve 13. století velmi významném regionálním ústředí v Brušperku. Jeho založení je dílem biskupa Bruna ze Schaumburgu, který měl své sídlo v Olomouci a mimořádně se kolonizačně jako vlastník angažoval v oblasti severovýchodní Moravy.[8] V relativně krátkém dějinném období dal podnět k založení jednoho sta obci. Ostravice však mezi nimi, v poměrně bohatých listinných pramenech, zmíněná není. Lokátor nově založil hospodářské vztahy v území, ale současně musel respektovat danosti místa. Z charakteru lanové struktury vyplývá, že lokační jádro nebylo umístěno nahodile, nýbrž prostě tam, kde již předtím starší osídlení existovalo. Jeho dodnes dochovaný obraz je tedy geometrickou abstrakci něčeho, co je starší než lánová struktura samotná.

2.3.3 Ostravské ledovcové jezero

Lanovou strukturou a identifikaci lokačního sídelního jádra se geometrická charakteristika místa ještě nevyčerpala. Nejen v místních názvech, ale i v geografických poměrech je dodnes citelná vodní hladina, která obklopovala pevnost, jež na zemské hranici a v určitém období i na hranici říše kontrolovala pohyb mez Baltským a Jaderským mořem. Z jiného úhlu pohledu plnila vodní hladina spolu s pevností roli jakési zátky, bránící přístupu do dlouhého, mezi strmými svahy sevřeného a úzkého údolí, s rozsáhlým zázemím lesů a neprostupných hor, přírodní zásobárny. Jezero samotné bylo pozdním reliktem Ostravského ledovcového jezera, které původně zasahovalo hluboko do beskydského údolí, a které za sebou po postupném rozpadu na horská plesa zanechalo obrovské množství usazenin vhodných pro činnost středověkých lokátorů. Je zajímavé, že zmínka o zániku jednoho z nich se dokonce dochovala v ručně psané kronice ze 17. století k roku 1229, kde při povodni došlo k protržení hráze, rozsáhlé tragedii a zvláště velké škodě v celém povodí.[9]

Zatímco dno zaniklého jezera bylo před vytýčením lánů „nepopsaným plátnem“, za jeho pobřežní linii bylo „ono plátno“ zaplněno geometrií vztahů respektujících vodní plochu ve všech civilizačních projevech. Osídlením na jeho březích, směřováním komunikaci, důlní činnosti, údržbou i budováním sypaných hrázi a podobně. Důležitou roli zde hrají výškové vztahy díky nímž se problém kompoziční analýzy a prostorové interpretace stal prostorovým v plném slova smyslu.

2.3.4 Staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi

Jedna z velmi starých modliteb vyslovuje naléhavé lidské přání, aby pozemské poměry byly komponovány vždy v souladu s boží vůlí. V architektuře se toto úsilí zrcadlí v její kosmologické dimenzi. Architektura každé epochy, slohového období, řádu, stylu a podobně, je lidstvem budována v souladu a v závislosti na stupni poznání světa. Toto úsilí nachází svůj přesný geometrický obraz ve vztahu k Universu, ke Slunci, planetám a jiným kosmickým jevům, jevům na noční i denní obloze, k Zemi s její gravitací a světovými stranami, k živlům, floře i fauně a podobně, vždy v podvědomém souladu s vlastní vírou. Porozumět takovéto řeči architektury není záležitosti pouhého vědeckého poznání, protože architektura má i svoji uměleckou stránku. Mimo jiné je zde navíc pro pochopení zapotřebí i náboženské tolerance a empatie.

Jste – li tím vším vybaveni, můžete se dobrat pochopení genia loci, ducha místa, na kterém stála naše nedobytná pevnost, v klíně bohyně zosobněné Ostrou horou. Jde o pohanskou bohyni plodnosti známou v mnoha kulturách i civilizacích pod nejrůznějšími, často i jazykově obdobnými názvy. Je to bohyně Ostara, Astra, Ester, Istar,… Hvězda, jejíž slávy se naše město dotýká. Hvězda jež podle Hesioda při setkání s tolikým bezprávím železného věku, raději vystoupila na nebesa. Jsme – li toto schopni pozorováním pochopit, není nepředstavitelné, že i jiní zasvěcenci a mocní tohoto světa se pokoušeli naplnit právě zde svoji vizi Civitas Dei zachycenou v dobové literatuře.

Od tohoto posvátného místa, tohoto Bruneswerde, Brněnského hradu, Pramenného hradu, odkud pochází božská síla a moc se snažily mnohé významné šlechtické rody odvodit svůj původ. Mají to vyznačeno na svých erbech symbolem pětilisté růže, tedy tvarem mimořádně malebné skupiny hor ve středu Moravskoslezských Beskyd, jejichž je Ostrá hora součástí a které nyní můžeme díky internetu pohodlně pozorovat ve vší kráse na satelitních snímcích i my. Je to pouhá fantazie?

Obr. 1 Pohled na současnou obec Ostravici a Ostrou horu jako personifikaci Venuše

 

        

Obr. 2 Schéma lánové struktury Ostravice a vodního hradu Bruneswerde

Obr. 3 Pohled z Ondřejníka do údolí Ostravice spolu s fotomontáží Civitas Dei

---

O autorovi

Ing. arch. Ladislav Mohelník, Ph.D. je architekt, zabývající se celoživotně stavbami pro vzdělávání a působící nyní jako teoretik a pedagog  Ústavu teorie architektury FA VUT v Brně.

Summary

The thesis has been written on the basis of main architectural concepts and their application in real life within a historical context investigation. Main architectural concepts are represented in a harmony of architectural composition that deals with relations among form, structure and space in the unique art work. Genius loci plays very important role in architectural creation – represents special and extra-ordinary urban locality and its architectural value in historical, geographic and cultural context. The origin of Ostravice village within the historical frame concept of Moravia domain is the topic of this thesis. Ostravice is a small village located in the valley of Beskydy Mountains upon the river. There are not government historical monuments and early architectural works in Ostravice region. Strictly rectangular and exactly equal plots are in Ostravice cadastral area. This fact leads into the considerations about the former existence of sophisticated urban concept in this region. The main task of the thesis has been to find out and interpret forms and architectural composition on the basis of forgotten experiences of the human life existence – the analysis of an architectural composition and spatial interpretation in urban-architectural works. Author¢s investigation method – Ostrakic method has been used in the thesis. The method is based on the consideration, selection and analysis of information and experiences for the architectural urban concept. This concept is an alternative to present official attitudes toward historical and urban development. The method is based on study of historical documents and selection of important notes from legends and folk stories and any other historical data. Many historians have tried to find out Brno castle in the region of Brno city but it was a false historical investigation. It has been proven from historical documents that Bruneswerde was located in Beskydy in the rural area of present village Ostravice. Other historical documents gave information about Bruneswerde as the Brno Castle. That means Brno Castle had to be founded not at Brno (as it have been considered for many years) but it was located in Beskydy at Ostravice. Study of historical books, legends and many others from architectural, historical and geographical documents have helped to discover the general idea about medieval landscape and settlement in Moravia. The holy city – Civitas Dei had been located in Bruneswerde region in early ages as the centre of European culture, education and spiritual life.

2.6 POUŽITÁ LITERATURA

[1] MEITZEN, A. Siedlung und Agrarwesen der Westgermanen und Ostgermanen der Kelten. Römer, Finen und Slawen. Díl I – III, Berlín 1895 – 1898

[2] MOHELNÍK, L. Prostorová interpretace architektonického a urbanistického díla. Vědecké spisy VUT v Brně, Edice PhD Thesis, sv. 336, Brno 2005, ISSN1213-4198

[3] BENOIST, L. Znaky, symboly a mýty, VICTORIA PUBLISHING, a. s., Praha 1995, s. 13 – 14

[4] LUDVÍK, M. Ostravsko Opavsko, Turistický průvodce ČSFR, Svazek 44, Olympia a vydavatelství Šport, Praha 1990, s. 27

[5] KRPEŠ, V. a kol. Z historie obce Ostravice, OÚ Ostravice,Ostravice 1999, s. 22 – 31

[6] HOSÁK, L. Přehled historického místopisu Moravy a Slezska v období feudalismu do roku 1948, Profil, Ostrava 1967, s. 343

[7] Kol. autorů, Zeměpisný lexikon ČR obce a sídla,ČSAV, Praha 1991, s. 684

[8] LINHART, F. Vlastivěda moravská, Místecký okres, Musejní spolek v Brně, Brno 1915, s. 42

[9] GRÜNHAGEN, C. Regesten zur schlesischen Geschichte III., r. 1221 – 1238. Josef Max & Comp., Breslau 1867