Maxmilian Wittmann
Klíčová slova: Brno ve 20.století, etapy rozvoje, současné město, brněnská hudební scéna
Key Words: Brno city in the 20th century, development periods, Brno city music scene
23.1 BRNO ZNĚJÍCÍ
V minulých kapitolách byla definována tzv. divadelní scéna města – městské prostředí vnímané v kontextu kulturních souvislostí. Je výsledkem paralelního působení prostorových forem a hudebních (zvukových) projevů na obyvatele. 20. století vytvořilo v tomto ohledu velmi progresivně se rozvíjející městské prostředí, které má řadu globálních a univerzálních charakteristik. Každé lidské sídlo je však také typické svým jedinečných duchem místa – geniem loci, který ovlivňuje jeho svébytnost, původnost a originalitu. Pokusme se tedy formy a projevy divadelní scény města prezentovat a modelovat na konkrétním příkladu vybraného sídla, kterým bude Brno. Město splňuje základní předpoklady pro účely následné analýzy. Disponuje kulturní tradicí, výrazným kulturně – uměleckým prostředím a ve 20. století se obecně dynamicky rozvíjelo.
23.1.1 Brno ve 20.století
Historii Brna ve 20.století lze rozdělit do tří vývojových etap, které výrazně ovlivnily jeho tvář, obraz a kulturu.
Velmi významné je meziválečné období tzv. první republiky, kdy město představovalo progresivní, společensky i politicky významnou metropoli. Vznikla řada staveb a souborů v duchu moderní, zejména funkcionalistické architektury. Zrodila se celosvětově známá urbanistická a architektonická díla – areál výstaviště nebo vila Tugendhat. Lze konstatovat, že progresivní tvůrčí a společenský duch se promítl do všech oblastí dobové kultury tehdy hlavního města země Moravskoslezské.
Po období 2.světové války, které přineslo městu i jeho obyvatelům jen všeobecnou destrukci a strádání, a po krátké tříleté etapě existence demokratické společnosti následovala časová perioda zahájená politickým převratem v únoru roku 1948. Brno v novém státě přestalo být zemským hlavním městem a stalo se „jen“ městem krajským. Po stavební stránce se dále rozvíjelo. Na rozdíl od jiných měst je příliš výrazně nezasáhlo následné období tzv. socialistického realismu. Urbanistická struktura města ale přesto doznala změn. Nově budovaná panelová sídliště proměnila funkční, provozní i prostorové uspořádání Brna. Zejména bytové domy tvořené unifikovanými, prefabrikovanými stavebními prvky vytvořily nové univerzální a celostátně jednotné životní prostředí. Panelová sídliště v bývalém Československu vzešla v tomto smyslu tak říkajíc z dílny jediného krejčího, který části mnoha našich měst oblékl do jen málo modifikovaného konfekčního kostýmu. Tento dnes již značně obnošený šat měl mít původně jen omezenou životnost, přesto dodnes musí lidem sloužit. Dnešní doba se jej snaží sice různě barevně oživovat, skutečně koncepční přístup směřující k revitalizaci a humanizaci sídlišť však nejdeme jen málokde. Obytné soubory tvořené tzv.paneláky jsou díky svému rozsahu specifickým a globálním prvkem urbanistické struktury měst bývalého tzv.východního bloku. (Podobné domy najdeme sice i metropolích západního světa, kde ovšem zpravidla netvoří tak četné koncentrované oblasti). Z prostředí sídlišť se vytratila nadčasová harmonie, naopak vládne zde silně patrný duch provizornosti. Současně je třeba ovšem přiznat, že tento rys je celosvětově charakteristický pro 20.století (viz. Hudba města 2. – kapitola 10.1.1 Univerzální a jednorázové umělecké vyjadřování).
Období posledních osmnácti let lze velmi obtížně jednotně charakterizovat. Město, které historicky vždy čerpalo ze svého výrobního a průmyslového potenciálu, bylo postaveno před nutnost restrukturalizovat především textilní a strojírenský průmysl jednostranně orientovaný na vybrané světové trhy. Mnohá území tzv. brownfieleds neboli opuštěných a chátrajících, dříve výrobních budov a areálů jsou důkazem, že ne vždy se restrukturalizační záměr vydařil (viz. obr. č. 23-1). Brnu a jeho obyvatelům se na druhé straně částečně mohlo vrátit ztracené sebevědomí. Do města se po roce 1989 znovu vrátily vrcholné státní soudní instituce, které zde byly lokalizovány již v období tzv. první republiky. Brno obecně zaznamenalo další stavební rozvoj.
Obraz města se změnil. Nové stavby a soubory v posledním desetiletí 20.století vznikaly rychle a neusměrněně. V podmínkách tržní ekonomiky je architektura sice schopna aktuálně reflektovat na sociální a ekonomický potenciál a momentální estetické požadavky jednotlivců, to ovšem není vždy ku prospěchu. Paralelně došlo k unifikaci a globalizaci obrazu města, který je znovu formován nadnárodním, celoplanetárním tvůrcem. Brno se nevymyká těmto trendům. Je na něm ovšem patrná funkcionalistická tradice a také jistá estetická pragmatičnost a hospodárnost podřízená nastoupeným globálním tvůrčím trendům, které se samozřejmě projevují i v současném 21. století.
23.1.2 Současné Brno, proces suburbanizace a reurbanizace
Brno se stejně jako řada jiných velkých měst potýká s problémem suburbanizace, tedy s odlivem trvale bydlících obyvatel za hranice města. Ti obyvatelé města, kteří mají možnost volby, vyhledávají okolní menší sídla a příměstskou krajinu zejména ze dvou důvodů. Disponuje totiž potenciálem levných pozemků a kvalitním přírodním zázemím. Mnohdy tak vzniká tzv. „urban sprawl“ neboli nekoncepční a rozdrobená síť obytných souborů, často bez odpovídající úrovně veřejných prostorů a potřebné občanské vybavenosti. Okolo Brna se zrodilo mnoho nových obytných souborů tvořených převážně rodinnými domy různé estetické kvality. Veřejné prostory a plochy zeleně nejsou do těchto struktur začleněny vůbec nebo postrádají jakoukoliv koncepci a vzájemnou provázanost. Obyvatelé nových obytných souborů jsou více či méně závislí na jádrovém městě, které poskytuje širokou paletu pracovních příležitostí a rovněž občanská vybavenost zejména vyššího řádu je lokalizována ve městě. Negativním důsledkem těchto intenzivních vazeb jsou především vzrůstající nároky na kapacitu a kvalitu zejména silničního dopravního spojení. Existující železniční tratě jsou přitom novým obyvateli využívány jen minimálně (viz. obr. č. 23-2).
Nové obytné soubory situované v návaznosti na existující příměstská vesnická sídla s sebou nesou i problémy sociálního charakteru. Příchozí obyvatelstvo se totiž proti původnímu různě vymezuje. Žije jiným – městským způsobem života a očekává jeho kvality i v dříve ryze vesnickém sídle, na jehož úspěšném provozu a rozvoji ovšem odmítá participovat. Do svých nových domů se noví obyvatelé často přijíždějí jen vyspat, vznikají tedy jakési luxusní noclehárny, kterým přes den chybí život. Obecně lze konstatovat, že vázne komunikace a pěstování vazeb či vztahů s původními obyvateli. Mnozí starostové si tak oprávněně stěžují, že řídí a spravují dvě odlišné obce se stejným názvem.
Současná suburbanizace je provázena ve vlastních městech deurbanizací neboli úbytkem obyvatel směřujících právě za hranice města. Proto je dnes nezbytné počítat s intenzifikací městské struktury tj. s reurbanizací. Tento proces předpokládá rozumnější využívání stávajícího městského území uvnitř městských hranic, kdy je rozvoj směřován dovnitř měst. Častá je modernizace, přestavba a intenzivní využití ploch vnitřního města (Wittmann, 2006[1]).
Nové objekty využívané nejen ke komerčním účelům, ale i k bydlení jsou často lokalizovány poblíž historického jádra. Novotvary mohou narušovat historický kontext, problematické je zejména nerespektování historicky ustálené výškové hladiny staveb, které tvoří tradiční panorama. Stavby bránící důležitým průhledům a pohledům jsou z tohoto hlediska nejproblematičtější (viz. obr. č. 23-3). Harmonie panoramatu pěstovaná generacemi po staletí může být snadno narušena byť jedinou stavbou, která záporně ovlivňuje tradiční ustálené, vyrovnané a harmonické řazení prostorů, objemů a výškových dominant (viz. kapitola HUDBA MĚSTA 2., str.2).
23.2 HUDBA BRNA ANEB CO ZNĚLO (A ZNÍ) V UŠÍCH JEHO OBYVATEL
Sledujme nyní už zmíněná historická vývojová období Brna z hlediska hudební kultury rozvíjející se ve městě a pokusme se vybrat příslušné reprezentativní hudební ukázky.
Chceme – li hovořit o prvorepublikové etapě, je dobré si připomenout, za jakých okolností měli tehdy lidé možnost naslouchat hudbě. Ve 20. a 30. letech minulého století se audio reprodukční technika teprve rozvíjela a nebyla běžnou záležitostí. Gramofon v našich domácnostech byl spíše výjimkou (hudební nosiče známé jako LP desky se vyrábějí teprve od roku 1904, ale až v roce 1931 přišly na trh desky přehrávané standardní rychlostí 33,3 ot./min.) a nebylo tedy běžné, aby si lidé doma pouštěli reprodukovanou hudbu. Od roku 1923 vysílal pochopitelně rozhlas, který později začal živě přenášet právě konané koncerty. Oproti dnešní době byla samozřejmostí spíše živá hudba prezentovaná v kavárnách, barech, tanečních sálech či na promenádách, což je bohužel zásadní rozdíl oproti dnešnímu stavu, kdy lidé obecně naslouchají spíše hudbě reprodukované. Vědomi si těchto okolností, komponovali tehdejší skladatelé svou hudbu určenou primérně k živému provozování.
Právě v té době, přesněji koncem září 1930 při svém pobytu v brněnském hotelu Slovan,[a] napsal Jaroslav Ježek svůj slavný Bugatti Step[2]. Pod dojmem návštěvy automobilových závodů na brněnském okruhu, kde vítězily vozy značky Bugatti, zkomponoval u hotelového piana, které bylo v tanečních kavárnách samozřejmostí, tuto energickou skladbu. Cítíme z ní opojení z rychlosti a z vymožeností bouřlivě se rozvíjející automobilové techniky. Nápadité ragtimové téma se opírá o znalosti a autorův obdiv k severoamerickému jazzu a swingu. Tyto žánry pomalu zakotvující i u nás přesvědčivě ilustrují a zapadají do atmosféry progresivního prostředí a doby. Funkcionalistické Brno takovým místem bylo.
Druhá polovina 20. století (mezi léty 1948 a 1989) s sebou přinesla obecnou atmosféru společenské a tvůrčí tísně. Výsledkem byl mdlý a vitalitu postrádající obraz našich měst. Všeobecně stísněná společenská atmosféra se projevovala i v hudební tvorbě. Z rozhlasu a televize zněly někdy slaboduché písně či songy na úrovni politických častušek. Regulována a cenzurována byla i hudba prezentovaná publiku živě na tanečních zábavách či v hudebních kavárnách a klubech. Jazz považovaný pro svou svobodomyslnost za nežádoucí žánr se stal alternativním stylem téměř na úrovni undergroundu. Přitom v porovnání s rockovou hudbou reprezentuje sofistikovaný žánr, k jehož provozování jsou nutné ucelené kompoziční znalosti, což ostatně vyplynulo ze všech předchozích kapitol.
A jaká hudba tedy zněla v té době v tanečních sálech, kavárnách či v pokojích Brňanů? Vyberme zdařilé ukázky z rozsáhlé produkce brněnského rozhlasového studia, jehož nahrávací aktivity bohužel po roce 1989 poněkud zeslábly.
Když v první polovině padesátých let minulého století básník a skladatel Josef Kainar pracoval na písni Sedmikrásky nad Brnem[3], nikdo netušil, že se stane velkým hitem a dokonce i znělkou užívanou na brněnském nádraží. Zdařilou nahrávku této písně natočila řada zpěváků, jisté neopakovatelné kouzlo má ale v podání Milana Smětáka, který ji interpretuje s nezaměnitelným brněnským akcentem. Patří se doplnit, že skladbě pomohl na svět svou autoritou i významný brněnský kapelník Gustav Brom. O dvě desetiletí později vznikla následující nahrávka, která rovněž stojí za pozornost. Píseň na typicky brněnské téma s názvem Velká cena[4] nazpívaly dvě zástupkyně početné řecké menšiny žijící v Brně. Skladby se ujaly zpěvačky Marta a Tena Elefteriadu.
Zcela mimořádnou pozici mezi brněnskými hudebníky má kapelník Gustav Brom se svým orchestrem. Jejich přínos k reprezentaci města v celosvětovém měřítku je zcela neoddiskutovatelný. Kapela vždy patřila k nejlepším jazzovým interpretům nejen v republikovém měřítku, ukázky z její tvorby tedy nesmí na tomto místě zcela jistě chybět. Vybrány byly dva příklady – píseň Krokodýlí slzy[5], kterou nazpíval sám Gustav Brom a skladba Rat Race[6], která dokumentuje virtuózní hráčské schopnosti všech členů orchestru. Asi takto nějak může znít duch optimistického a svěžího města. Je vlastně s podivem, že uvedené nahrávky mohly vzniknout v období spoutávaného a cenzurovaného tvůrčího ducha.
23.2.1 Hudba současného Brna
V předchozích odstavcích bylo naznačeno, jakým směrem se ubírá rozvoj Brna v současnosti. Je spojen se suburbánními tendencemi i s výstavbou nových bytů v rámci stávajících hranic města.
Chceme –li odpovědět na otázku, jaká hudba zní v uších a myslích současných obyvatel Brna (a okolí), je třeba nejprve charakterizovat jejich životní styl související právě s výběrem bydlení. Ti, kteří se rozhodli pro život v suburbánních zónách, převážně nevyhledávají každodenní (a noční) kontakt s už tolikrát zmíněnou divadelní scénou města a lze předpokládat, že ani intenzivně nesledují současné hudební tendence nonartificiální hudby. Jsou někdy pouhými konzumenty muzikálních produktů, které nabízejí soukromé rozhlasové a televizní stanice. (Což ale může být výsledkem životního stylu každého z nás.) Písně a skladby znějící ve zmíněných mediích mohou být potom takovými posluchači považovány za vzory progrese, kvality a úspěchu. Je nutno přiznat, že obyvatelé suburbánních zón žijí v určitém druhu kulturního a estetického vakua, které odpovídá spíše vesnickému společenskému klimatu. Tyto skutečnosti pochopitelně nelze generalizovat. Lze ale konstatovat, že na suburbanizačních procesech probíhajících koncem 20. a počátkem 21. století se z velké části podílela zcela specifická sociální skupina preferující stejně specifické životní hodnoty opírající se jednak o poklidný rodinný život, jednak o vyjádření svého společenského (a někdy ekonomického) postavení. Zcela opačně orientovaní lidé naopak vyhledávali a vyhledávají každodenní přítomnost života velkoměsta a někdy až marnotratně naslouchají hudbě města ve všech jejích podobách a formách. Tento postoj může někdy plynout ze specificky „městského“ povolání jedince nebo jen z odlišného vnímání hierarchie výhod a nevýhod, které velké lidské sídlo svým obyvatelům poskytuje.
I v Brně, které ač není kulturní metropolí světového významu, lze tedy vysledovat dvě skupiny obyvatel lišící se způsobem života. Jednu, která si zakládá na klidné atmosféře příměstského rodinného bydlení a druhou, která klade důraz na úzký kontakt s městským prostředím se všemi jeho projevy.Aby však úplný závěr těchto článků nekončil postesknutím nad rozporuplností kvalit, které přináší různé způsoby městského a příměstského bydlení, uzavřeme tyto statě optimistickou písní. Možná s tématem přímo nesouvisí, ale dovolme si na závěr nekontextuální vybočení. Nechť píseň Brno je zlatá loď[7] s naivním nadhledem opěvuje město, které, jak doufám, je a vždy bude plné života i kulturního ducha.
23.3 POUŽITÁ LITERATURA A HUDBA[b]
[a] Hotel se tehdy jmenoval Passage a byl v něm ubytován celý soubor Osvobozeného divadla včetně Jiřího Voskovce a Jana Wericha.
[b] Hudební ukázky ve formátu MP3 jsou k dispozici po dobu jednoho měsíce na adrese www.atlantida.name Všem čtenářům přeji již naposledy příjemný poslech všech hudebních ukázek.
[1] WITTMANN M. Suburbanizace – její současná fáze ve městě Brně. In: Dny zahradní a krajinářské tvorby. Sborník z konference Dny zahradní a krajinářské tvorby, Luhačovice 2006, ISBN 80 – 86950 – 00 – X
[2] JEŽEK J. Bugatti Step. In: V+W – Osvobozené divadlo, SUPRAPHONE 112551 – 2801, 1994
[3] KAINAR J. Sedmikrásky nad Brnem. In: Sedmikrásky nad Brnem, RADIOSERVIS ČRB 0019 – 2, 1996
[4] ELFTERIADU M., T. Velká cena. In: Hvězdy nad Brnem, RADIOSERVIS CR00225 – 2 – 331, 2002
[5] CHASE L., KUDRNÁČ V., Krokodýlí slzy. In: Gustav Brom zpívá a hraje, RADIOSERVIS CROO251 – 2 – 331, 2003
[6] JONES Q. Rat Race. In: Gustav Brom Big Band – Legenda, MUSICA 700003 – 2, 1996
[7] MLÁDEK I. Brno je zlatá loď. In: Písničky nad Brnem, RADIOSERVIS CR0303 – 2 – 331, 2005
Obr. 23‑1 Demolice bývalého areálu textilní továrny Kras (foto autor)
Obr. 23‑2 Suburbánní rozvojová lokalita (obec Troubsko) u Brna (foto autor)
Obr. 23‑3 Pohled na chrám
O autorovi
Ing.arch. Maxmilián Wittmann, Ph.D. (narozen v roce 1973 v Brně) působí jako učitel na Ústavu teorie FA VUT v Brně. Spolupracuje rovněž s Českým rozhlasem.
Abstract (English)
The properties of the term “city theatre scene” can be demonstrated on concrete city example. Let’s demonstrate them with the help of Brno city. There are tree basic development periods in the 20th century city history. The first one is presented by the so called “first republic” period between years 1918-1938, the second one period presents the socialism era between years 1948-1989. We live the last one period from 1989 till today. Each city era is represented by concrete cultural, urban and architectural forms, social spirit and music.
Brno was considered as a very progressive metropolis city in the 20th century first half. Very important functionalism architectural and urban structures originated (Tugendhat villa or exhibition centre for ex.) Next period (1948-1989) presents a general art creation decline. Many prefab residential houses areas were built-up. But some good music pieces were produced by Brno broadcasting studios at this time. One of them (Sedmikrasky nad Brnem) became a Brno railway station key signature. A significant and worldwide famous orchestra – Gustav Brom Big Band forms its music at that time.
Today Brno is wrestling with suburbanization process. Many new residential areas around the city were established. Generally low quality music accompanies the inhabitants of the suburban residential areas. The inner city inhabitants they chose another life-style way are more often confronted with various contemporary music influences.