Ladislav Mohelník
Ostrakická metoda – skládání informací o dějích v prostorovém kontextu
Pro snadnější orientaci v množství informací, pro jejich třídění a uspořádání, ale i pro zjednodušení práce s nimi a vzhledem k zásadnímu důrazu na prostorovou stránku historických architektonických problému použita metoda, kterou označujeme jako ostrakickou. Digitalizace umožňuje pružnější a mnohem výhodnější vyhledávání, třídění, srovnávání a kombinaci informaci, než tomu mohlo být s využitím tradičních kartotékových, obálkových a podobných přístupů. Protože se tato metoda jeví jako mimořádně efektivní z hlediska získávání nových a objevných poznatků, uvádíme ji zde v hrubých rysech jako odpověď na otázku, jak je možné, že si „toho“ doposud nikdo nepovšiml. Teprve počítače přinesly možnost vidět to, co nás sice vždy obklopovalo, ale co naše smysly pro svoji nedokonalost nevnímaly.
Každá informace, každá věta představuje jeden střípek, jednu část určitého hypotetického celku. Jeho konkrétní podoba vzniká nejen vzájemným uspořádáním, sestavením, ale je možné ji pro potřebu prostorové interpretace, na základě odhalených kompozičních principů intuitivně doplňovat. Představa jednotícího celku s jeho řádem, odrážejícím se v architektonické jednotě díla, naopak zpětnovazebně koriguje místo a uspořádání části a precizuje jejich strukturu vyjádřitelnou geometricky či matematicky. Analýza vztahů při uspořádávání částí v celek může vést k alternativním a nebo dokonce k mnohoznačným výsledkům odpovídajícím uměleckému zmocňování se světa.
Teprve ve vztahu ke konkrétnímu architektonickému dílu někdy nabývá informace svého skutečného významu. Znalost konkrétní situace je naprosto rozhodující pro interpretaci a posouzení možnosti uskutečnění děje. Častěji, než se obecně soudí, vznikají legendy přesazením děje do jiné než původní prostorové situace a tím získají legendickou dimenzi.
Není například pochyb o tom, že starší Hosákovu knihu věnovanou historickému místopisu země moravskoslezské za mnoho desítek let od jejího vydání použilo pro svoji práci mnoho významných autorů z nejrůznějších oborů. [1] Přesto například unikala pozornosti nesrovnalost v zásadní prostorové informaci týkající se Bruneswerde, a to v rozmezí pouhých pěti stran. Hosák sám uvádí na straně 702 a 706 informace, které diskvalifikují jeho významnou myšlenku a pokus ztotožnit toto zaniklé sídlo se Starou vsi nad Ondřejnicí. Tato spekulace je dnes již v lidech natolik zakořeněná, že její vyvrácení a dokázání neplatnosti by bylo bez jeho vlastních informací značně složité. Ostrakická metoda umožňuje uvést dva informační střípky do logických vztahů prostě proto, že se nevešly v téže době na totéž místo. [a] Naopak do mozaiky ztotožňující Brunesverde s ostravickou lokalitou ztraceného sídla, zakresleného díky konzervativnosti vlastnických vztahů dodnes v katastrální mapě, tyto informace zapadají i z řady dalších důvodu zcela harmonicky. Původní brněnský hrad stál na Ostravici. Pro ostrakickou metodu je při vědecké syntéze charakteristický důraz na všeobecné prostorové aspekty.
Poznámka
[a] Ztotožnění Staré vsi nad Ondřejnicí s územím Bruneswerde, jež držel lénem r. 1371-1382 Lutolt z Bruneswerde, nepřipadá v úvahu, protože v tomtéž období …Drslav z Kravař …r. 1378 prodal Mikulášovi z Lubojed a jeho manželce Anně z Heroltic Starou Ves a Oslův mlýn do jejich životů.
Literatura
[1] HOSÁK, L. Historický místopis země moravskoslezské, Společnost přátel starožitností ČSL. v Praze, Brno 1938