28 BRUNESWERDE (1. ČÁST)

Ostrá hora v Moravskoslezských Beskydech představuje svými prudkými srazy přírodní pevnost s rozsáhlým a neprostupným zázemím lesů a polí. Chráněná kotlina Za Ostrou s údolím Satiny je v podstatě přístupná pouze úzkými bránami ze tří směrů, jak je naznačeno na historické mapě z let 1836 – 1852. Bezpečí, které mystická Ostra poskytovala, dokázali lidé odpradávna ocenit a definitivně ji opustili až v kolonizačním období, když sestoupili dolu do údolí. Díky síle tradice můžeme její stopu nalézt v mnoha koutech světa.[1]

---

Ladislav Mohelník

Klíčová slova: architektura, architektonická struktura, architektonická kompozice, Beskydy, Brněnský hrad, Bruneswerde, Brušperk, Frýdek – Místek, Frýdlant nad Ostravicí, historie, Hukvaldský hrad, kompoziční analýza, Morava, Ostara, Ostra, Ostrá hora, Ostrava, Ostravice, Slezsko, Stará Ves nad Ondřejnicí, urbanismus, urbanistická struktura, urbanistická kompozice, zaniklé sídlo

Key Words: architecture, architectural structure, architectural composition, Beskydy, Brno castle, Bruneswerde, Brušperk, Frýdek-Místek, Frýdlant nad Ostravicí, history, Hukvaldy castle, composition analysis, Moravia, Ostara, Ostra, Ostrá hora, Ostrava, Ostravice, Slezsko, Stará Ves nad Ondřejnicí, urbanism, urban structure, urban composition, lost municipality

28.1 PROBLEMATICKÝ PŮVOD SÍDEL V BESKYDECH A PODBESKYDÍ

Zániky obcí i větších měst nebyly v bouřlivých historických obdobích ničím mimořádným. Nešlo zdaleka jen o válečné události, jež vedly k jejich zmizení z tohoto světa. Několik příkladů záhadně zaniklých beskydských sídel, jejichž osud by mohl souviset se ztracenou minulostí Ostravice jako součásti rozsáhlejšího kompozičního celku, poukazuje na různost problémů, ale současně i na leccos společného a charakteristického. Kromě vlivu prostých komunikačních vazeb, je možno sledovat vlastnické vztahy v širším území, geografické poměry, ale především vizuálně se projevující urbanistickou strukturu a její kompozici…^[2] Obrana území byla v různých obdobích zajišťována mnoha opevněnými místy, dnes rovněž zaniklými. Z nepřeberného počtu beskydských lokalit, unikajících většinou systematickému zpracování, je možno z Jablunkovska uvést například Hrádek na pravém břehu Olše, Grodžisko v Dolní Lištné u Třince, Grudek v Bukovci, Zumčisko na opevněném kopci v Jablunkově-Návsi, Zumčisko v Karpatné, tvrz Jablunka v Jablunkovském průsmyku, Šance v Mostech u Jablunkova, Šance u Hrčavy, Šance ve východní části Bukovce, Šanečky u Dolní Lomné. Z Hukvaldska je například známější tvrz a pozdější hrad na Hukvaldech, Strážnice v Kozlovicích, Strážnice nad Staříči, Strážnice ve Skalici, Stráž na Štandlu u Místku, Šance v Řečici, tvrz v Lubně, Zamčisko ve Frýdlantu n. O., tvrz Kozinec v Čeladné…^[3]

Je až neuvěřitelné, že v tak stísněném prostoru podbeskydí, kde dnes již téměř nevybývá žádného vhodného místa pro další výstavbu, můžeme postrádat také celé středověké vesnice, které jsou zmiňovány ještě v písemných pramenech 13. i dalších staletí. V oblasti ostravického okolí se žádný systematický archeologický výzkum celých sídel neprováděl. Ojedinělým případem zaniklé středověké vsi Pfaffenschlag u Slavonic, se například na Moravě zabýval Nekuda.^[4] Poukazuje na význam plužiny v územním katastru pro poznání historie obce a přinesl mnoho zajímavých a pro sídla specifických poznatků. Vzhledem k brzkému zalesnění po zániku obce se zachovala ve velmi dobrém stavu a dnes představuje velmi cennou informaci o charakteru obce i o způsobu hospodaření jednotlivých zemědělských usedlostí. Nemáme na Moravě publikováno příliš mnoho jiných příkladů podrobného rozsáhlého výzkumu celkového uspořádání středověké moravské vesnice. Historici raději obvykle opakují dávné smyšlenky, aniž by se zabývali studiem konkrétní krajinné a urbanistické struktury, vyžadujícím všestrannost a koncepčnost. Archeologové se zase většinou omezují na velmi malé lokality a objekty. Z nepochopených fragmentů často indukují své představy postrádající řádné uchopení reálného celku. Místo seriózní prostorové interpretace minulých dějů odehrávajících se v rámci těchto struktur, pouštějí historici i archeologové uzdu své fantazii a vymýšlejí fantaskní minulost. Tam kde se jejich poznatky dostávají do rozporu s prameny, používají slovíčko falzům. Nikoli však ve vztahu ke své práci, ale k urážce naších předků. Tvůrčí činy minulých generaci jsou však natolik nesmazatelně zapsané do tváře naší Matky Země, že i po tisíciletích stále promlouvají k tomu, kdo je ochoten naslouchat jejich komponované výtvarné řeči, dostupné nyní v digitální podobě také na internetu. Z tohoto pohledu není ani ta nejmenší lidská osada dostatečně zaniklá a dávná prokletí ztratila svoji sílu, jež měla vést k zapomnění. Beskydy a okolí nejsou žádnou výjimkou. I ony nám trpělivě nabízejí záznam své slavné i neslavné minulosti k nové interpretaci, více se přibližující k boží pravdě, jež nám měla zůstat z vůle mocných utajena. Chceme-li uchovat pro další generace čistou přírodu i celé bohatství kulturní krajiny, musíme jí porozumět.

28.1.1 100 lánů na Lubně

Hosák ve svém Historickém místopisu země moravskoslezské uvádí, že …kníže opolský Vladislav daroval 1281 premonstrátům 100 velkých lánů od hranic vsi Lubna na pomezí moravském při řece Ostravici a Sitině k vystavění kláštera a kolonisaci. K 1573 – 1636 viz u Frýdku. Gruntovní registra z 1609 v zemském archivu v Brně.^[5] Uvědomíme-li si, že jeden velký lán představoval výměru cca 30 ha, jednalo se o poměrně velkou plochu pozemků, jejichž prostorová lokalizace činí problémy. Ploše 3000 ha odpovídá území obdélného tvaru 5 x 6 km. Nebudeme-li pochybovat o správnosti uvedení počtu lánů, odpovídá přinejmenším organizaci tří až čtyř větších vsí z doby středověké kolonizace. Máme zde příklad prostorového problému, kdy sice víme, o kterou obec v listinných pramenech jde, ale zatím není známo, kde se uvedené lány nacházejí. O jeho prostorové řešení se můžeme pokusit. Kde se ztratil klášter, který měl být na těchto pozemcích postaven? Problém zjevně souvisí i se vznikem novodobých Malenovic, datovaným ne příliš důvěryhodně do období 1611 – 1617. K r. 1641 viz u Frýdku. Velmi podezřelé a nápadné je například také to, že Přemysl Otakar II. právě prohrál bitvu a přišel o život a opolský kníže v tomtéž roce rozdává majetek, který byl nepochybně ještě nedávno ve svrchované moci krále.

Další zajímavou souvislostí je založení Nové Vsi, která údajně vznikla kolem r. 1600, k 1641 viz u Frýdku. Gruntovní registra v zemském archivu v Brně. Kromě Malenovic muselo být součástí dotyčného území i toto sídlo. Jenže 100 ha je území ještě podstatně větší, než tato obec i s celým Lubnem. Lubno je však v listině uvedeno výslovně jako území sousedící a můžeme jej vyloučit. Území připadající v úvahu je na východě a jihu ohraničeno strmými svahy hor a na západě řekou Ostravice, která kdysi představovala zemskou a později zjevnou majetkovou hranici. Nepravděpodobnou možností k rozšíření a zahrnutí do tohoto území jsou Janovice, protože v listině se hovoří z polského pohledu o území od hranic Lubna, při Ostravicí a Sitině, čímž je bezesporu míněn potok Satina. Jde tedy především o území dnešní obce Malenovice. Specifikace místa při řece však umožňuje pokládat za jeho součást také území na obou březích Ostravice i Satiny, mezi Ondřejníkem a Ostrou, tedy území frýdlantského léna a dnešního Frýdlantu n. O., Pstruží, Čeladné a Ostravice. Teprve v jejích hranicích můžeme nalézt území uvedeného rozsahu. Zůstává ale otázka, co se vlastně na tomto území odehrávalo mezi rokem 1281, kdy jej premonstráti získali a domnělým obdobím vzniku Malenovic, Nové Vsi i například Janovic, které Hosák odmítá ztotožnit se vsi Janutha uváděnou v soupisu desátků k r. 1305, a sám ji uvádí až r. 1575? Teprve další obci, Raškovicím je uznána jakási možnost staršího původu, když se dochovala zmínka z r. 1261 o Vojtěchovi z Raškovic. To vše samozřejmě jaksi neochotně, protože jejich poloha již poněkud neodpovídá všeobecně uznávané Hosákově představě o postupu kolonizace z úrodných nížin, někde od Ostravy, směrem do hor. Jestliže opolský kníže Vladimír daroval premonstrátskému klášteru 100 lánů, tak to nemohl být bezcenný dar, ale šlo o plochu 100 zemědělských usedlostí, jejichž sedláci půdu nepochybně již dříve obhospodařovali, k čemuž potřebovali své rodiny a pomocníky. Odhadem se dá říct, že mohlo jít minimálně o cca 1500 – 2000 lidí. Samotný klášter, ať už byl v té době založen či nikoli, nemohl být svázán s existencí zemědělských usedlosti tak, že by zanikly současně s ním. Dostaly později pouze jiného pána. Teprve když klášter již jako lenní centrum nepůsobí, začíná se hovořit o uvedených obcích, které již ale dávno předtím musely produkovat a tedy i existovat. Kláštery zanikají ze zcela jiných důvodů než zemědělské usedlosti. Pro období před a po Bílé Hoře to platí dvojnásob. Možná, že někdy pouze pod jinými názvy, jako snad Janutha. Protože Jano_vice jsou již podle názvu pokračováním něčeho, co jím podobně jako v celé řadě jiných případů předcházelo. Kolem let 1281 – 1302 docházelo v souvislosti s německou kolonizací k násilnostem. Lenní držitelé Hukvald a jiní leníci plenili a pustošili krajinu a zabírali statky pro sebe. Domácí obyvatelstvo bylo nuceno bránit svůj majetek, který se dostával bezprávně do cizích rukou…^[6] Po bitvě na Moravském poli nastávají majetkové přesuny založené na právu silnějšího. Mezi vítěze patřili nepochybně Habsburkové, jejichž jitřní hvězda vystoupala vysoko na nebesa.[a] K vítězům patřil pravděpodobně i opolský kníže Vladislav, přestože některá slezská knížata přemyslovskou stranu, ve sporu s uherským králem a Habsburky, podporovala.

Rozloha darovaného území je natolik velká, že nepřipadá v úvahu, aby do jejího rámce nepatřily, kromě již zmíněných frýdlantských lánů, také Hamrovice. Jejich fojtství je pravděpodobně v listině rovněž zmíněno. V jeho sousedství na pravém břehu řeky Ostravice kdysi stával také starohamerský hamr. Není vyloučeno, že právě klášter mohl dát základ pozdějšímu správnímu centru reprezentovanému tímto fojtstvím. Premonstrátský klášter mohl stát i jinde než při samotném středu Frýdlantu a možná, že dokonce vůbec nedokázal obhájit svoji dlouhodobou existenci, ale listinné důvody pro určitou formu jeho existenci nelze zpochybnit, protože území skutečně převzal.

Správní celek jednoho sta lánů se nemohl na světě objevit pouhým zázrakem. I Vladislav jej musel nějakým způsobem získat a spravovat. Lány musely existovat již dříve a to dokonce i předtím, než je daroval klášteru. Z hlediska dalších úvah je důležité si povšimnout, že přibližně v hranicích celého území se nacházejí také lokality, které teprve dávají celé záležitosti smysl. První se nazývá Hradová, tvrz sloužící údajně k ochraně solné cesty.^[b] Druhá je rovněž s názvem Zamčisko naznačujícím obrannou funkci a v jeho sousedství je ještě Zimník. Místo mělo již dříve strategický význam, který se odráží v jeho názvu a tím dostává i hospodářský celek pochopitelnější uspořádání. Po zániku vojenské potřeby, po smluvních ujednáních na konci 13. stol., týkajících se zemské hranice na řece Ostravici, a dokonce po spojení zemí pod osobou společného panovníka, ztrácí místo vojenský význam a nastupuje zde církev v podobě bratří premonstrátů sv. Augustina se svou péčí o věřící. Řeka Ostravice zůstala i nadále hranicí náboženskou, na jejímž jednom břehu dodnes stojí kostel evangelický a na druhém římskokatolický. Na jednom stojí symbolický kříž s kalichem a na druhém je bez tohoto symbolu. Ve Frýdlantu n. O. samotném dnes stojí bývalý klášter mechanicky označovaný za památkově nezajímavý, přestože architektonická forma jeho kaple naznačuje, díky nezdolné síle tradice, ve svém jádru a formě pozdně románskou dobu.

28.1.2 Bezkyd

Zaniklá osada, která z hlediska lokalizace nepředstavuje žádný problém. Byla později součástí Ostravice a měla být údajně založena až r. 1790.^[7]

28.1.3 Bílá

Tofel popisuje cestu z hrádku Bílá podél řeky Ostravice přes Vrchy, které se v úseku okolo bývalé Sokolské chaty k brodu přes Čeladenku ještě v polovině 20. stol. údajně říkalo Hukvaldská cesta. ^[8] Zmínku v Brunově závěti, týkající se území až po uherskou hranici, o založení vsi Bela nelze podceňovat a činit unáhlené závěry. Bělá u Ostravy je z hlediska významného sídla biskupa v Kelči mnohem nedostupnější než Bílá v Beskydech, která je naopak mnohem blíže kroměřížskému ústředí. Také současný zámeček v Bílé může odrážet dávnější tradici celé obce. Nazírání na civilizační dění té doby z pozice Ostravy není jednoznačné, a pro svoji zaujatost je mnohdy i nesprávné. Bergera, Eislera i jiné, je zde nutno poopravit.^[9] Tato námitka platí i pro Kunčice a další obce. Zde je také nutné celkové přehodnocení. Pochybná a často opakovaná fráze o postupu kolonizace z údolí řek směrem do hor je neudržitelná a je nutno v oblasti Beskyd zvažovat podstatně složitější vývoj.

Antiquo Byele neboli Stará Běla může být i se svojí vodní tvrzí listinně spolehlivě identifikována až počátkem 15. stol. Vzdor krásné lanové struktuře, na první pohled stejnorodé s Brušperskou, se musí o starší listiny s Bílou v Beskydech podělit.

28.1.4 Brunovice

Olomoucký biskup Jindřich Zdík uvádí ve své listině z doby okolo roku 1131, že k proboštství sv. Václava náležely zaniklé Brunovice, o jejichž poloze nic bližšího nevíme.^[10] Sídlo s tímto názvem však dnes najdeme v Polsku až někde u Krakova.

28.1.5 60 lánů a Franksstat

Řeka Ostravice tvořila od nepamětných dob hranice mezi Olomouckým biskupstvím a Těšínským knížectvím. Přemysl Ot. II. urovnal spor, avšak neuplynula ani tři desítiletí a řeka měla změněný tok zase. Biskup Dětřich dohodnul se o hranice s Měčislavem dne 2. srpna 1297. Jelikož biskup neměl z rozsáhlých lesů při Ostravici žádného užitku, postoupil v Olomúci dne 29. září 1299 za souhlasu kapitoly 60 lánů lesa mezi Brušperkem a Příborem jakémusi Farkašovi …Je to kraj, v němž nyní Frenštát je prvním městem…^[11] Pochybnost vyvolává již jen to, zda šlo v uvedené listině skutečně o Příbor anebo o zcela jiné sídlo. Nejenže mezi těmito městy, ale ani poblíž žádnou dodatečnou 60 lanovou strukturu, jež by odpovídala této spekulativní úvaze, nenajdeme. Logiku ve vztahu k Příboru nemá ani zmínka o lesích při řece Ostravici, ani úvaha o budoucím území Frenštátu. Událost by spíše mohla naznačovat okolnosti, jimiž se mohlo území Čeladné, Ostravice a Frýdlantu n. O. stát součásti oblasti s pozdějším správním centrem ve Frenštátu pod Radhoštěm.

Pravdou je, že všichni lokátoři a lenníci biskupa Bruna, jakož on sám, byli Němci. Osady jimi založené nazvány jmény německými anebo, kdy našli již jméno slovanské, poněmčelými. Nicméně již v 15. století a snad již dříve všecky tyto osady jimi založené jsou veskrz slovanskými. Ba i rodové těchto lokátorů a lenníků se skoro veskrz poslovanili. Jiným vysvětlením však může být i to, že kolonizace nepronikala do zcela pusté krajiny, že pouze vyplňovala mezery, a že ani „němečtí“ kolonizátoři nemuseli být zcela jednoznačnými Němci. Také události následující po upálení Jana Husa nemusely zde být příliš příznivé pro zachování německé řeči a německých názvů osad. Je naprosto logické, že hlavní organizační činnost pro biskupa měly v kolonizačním území na starosti kláštery a církevní funkcionáři, kteří se vzdali možnosti mít rodinu, takže přechod k moravským názvům sídel je v lenním systému pro další generaci pochopitelný.

Jest zajisté podivno, že na krásné mapě Moravy od Jana Amosa Komenského není poznačen ani Frenštát ani zdejší železárny, ač jsou vytknuty také některé vesnice a sklárna v Kunčicích pod Ondřejníkem. Rudy železné je v celém okresu hojnost a bývala na četných místech dobývána, zvláště u Bordovic, Čeladné, na Kladnaté, u Kozlovic, Vel. Kunčic, Lichnova, Tiché Frýdlantu, Hodslavic, Mořkova a Veřovic. …“U zlatých ďur“ na Podolankách v hájemství Samorostlý, v Tiché poblíž lesa Tížové říká se „Na Stříbrňáku“…, což naznačuje i jinou horní činnost než jen těžbu hnědele. Kompoziční analýza nyní umožňuje zpětně lokalizovat i mohyly, které se ať už vědomě nebo nevědomě, staly oběti této těžební činnosti. Některé významné památky světových muzei, jejichž původ je zatím nejasný, bude jednoho dne nutno přiznat i zdejšímu kraji.

Na frenštátském náměstí …stojí socha Neptuna, obklopena pěti lípami, …socha p. Marie, sv. Jana Nepomuckého, sv. Floriana a navíc i …starobylá socha Kristova. Ve svém znaku má obec patrona, sv. Martina. Na pečeti města, na listinách ze 17. stol. je zřejmý název města FRANK SSTAT. Frenštát byl ještě tehdy v povědomí obyvatel městem Franků. V dosahu 10 kilometrů od velkomoravského Děvína s chrámem sv. Petra na Ostravici, je tato souvislost mimořádně zajímavá.[12]

28.1.6 Friedberg

V pozadí zániku některých obcí mohly být v tomto kraji v neposlední řadě mocenské a politické zájmy vlivných osob a skupin. V zájmu německy mluvící vrchnosti píšící Berger má například problémy s identifikováním vsi Nemaschleb, Swenssir a Henrichsdorf, ale nemá žádný problém se zjevným překrucováním jmen místních šlechticů, …de Vridelant je pro něj …von Freiberg.^[13] Chtěl se zřejmě mocipánům z Místku zalíbit a přispět svým podílem k přenesení, starší historie Frýdlantu na Místek. O prokázání starobylosti Místku již však i před ním zjevně usilovaly celé generace místních historiků. S takovým to druhem pramenů je nutno pracovat co nejobezřetněji. Pro sejmutí národně obrozeneckých klapek z očí, deformujících naše dějiny, je to nutné dokonce i z opačného důvodu. V českém podání tato informace zní zcela odlišně. Po prvé uvádí se Friedeberk r. 1267 se jménem „villa forensis de Frideberch“ cum XXXX laneis… R. 1389 držel lénem městečko Fridberg s lesy, pustý Swermwemsdorf, pustý Quittenow, Frýdland a Halbrandorf Hanek z Frýdlandu, než na poč. 15. stol nabyl léna těšínský kníže Bolko…^[14] Rovnice uvádějící, že Freiberg = Fridberg = Místek je velmi problematická a je nezbytné počítat s možnosti existence zaniklého sídla či lokality tohoto názvu na území nebo i v okolí dnešního Frýdlantu nad Ostravicí, Malenovic a Ostravice.

Není divu, že pojem mír se v podobě nejrůznějších složenin vyjadřujících problém života dostával v různých podobách také do jmen a příjmení lidí. Tento pojem obdobně projevuje i v názvech sídel. V pramenech můžeme nalézt různě psané varianty těchto názvů. Jedno písmeno, především samohláska, zde obvykle nehraje velkou roli, takže není vždy snadné se v různě psaných obměnách orientovat. Fried_land, Fried_ecke, Fried_burg, Fried_burch, Fried_berk… jsou obdoby názvů, o které soupeří při úvahách o počátcích sídel Frýdlant, Frýdek, Příbor… Podle Linharta jde v posledním případě o Místek, přestože se sám podivuje, že pro něj Němci současně používali dva názvy.^[15] Dvojí zmínka o Friedeberku je z r. 1267 a další pak z r. 1288, 1299, 1388, 1389, 1395, 1402, 1404, 1416, 1434, 1505, 1512 a 1522.

Překvapivé i oprávněné je Linhartovo uvedení všech názvů do souvislosti s pojmem Fried_hof = hřbitov. Není vyloučeno, že jejich autoři takto nazírali na celé kolonizované území, a že jeho dávnější historie jim tehdy ještě nebyla zcela neznáma. Je možno uvažovat o těchto názvech jako o nositelích později zaniklé starší tradice, spojené s přechodem na onen svět, jež se vázala k měsíční bohyni, jejíž funkce zde v předkřesťanské éře představovala bohyně Ostra. Beskydská Ostrá hora, jež byla personifikaci bohyně označované v němčině někdy také jako Ostara, Frida, Freia… nabízí takovýchto návrší hned několik.^[16] Především však v prostoru Za Ostrou najdeme pozoruhodnou, mimořádně významnou, přestože doposud neidentifikovanou hradištní a neprozkoumanou archeologickou lokalitu. Ztratila svůj význam definitivně až někdy po tatarském nájezdu do oblasti Beskyd v 13. stol., jež vedl k postupnému vylidnění nejen tohoto přežívajícího oppida. Hlavní oporu pro tuto úvahu je možno hledat v označení lokality. Od r. 1388 držel léno Friedburg – Frydlant Hanko, řečený Fridlant, ke kterémuž lénu tenkráte patřilo: Oppidum Friedeberk et silvae ad oppidum idem spectantes, quae vocantur Fridberger velde…^[17] Jako opidum bylo ve středověku označováno osídlení hradištního charakteru, spíše výšinné, jež mělo zpravidla keltský původ.

Zajímavé je srovnání částí dvou listin, na nichž je uveden Friedberk spolu s Bruneswerde a další postrádanou vsi Svensir. Jde o poněkud se lišící text v podání Friedricha a Boczeka. V uvedení názvu sídel a pořadí se liší na rozdíl od jiných listin jen ve zdánlivě minimálních detailech.

1) Bruno episcopus Olomucensis anniversaria patris sui et matris suae in ecclesia Olomucensi ordinat.     In Olomouc 1267 nov. 29

Hec quatuor talenta recipienda sunt annis singulis de binis et de censu in Bruneswerde, in Frideberg et in Zwenser, cum et eundem censum deputaverimus, ut in aliis apparet litteris, pro aniversariis eciam aliis celebrandis…^[18]

2) Bruno, episcopus Olomucensis, fundat anniversarios Adolphi patris sui et Adelheidis matris in ecclesia Olomucensi. Dt. Olomucii, II. Kalendas. Decembris. Anno domini MCCLXVII.

Et sic est in vtroque anniuersario facidum. Hec quatuor talenta recipienda sunt annis singulis de bonis et de censu in Brunesuerde in Frideberg et in Zwensercum et eundem censum deputauerimus vt in aliisapparet litteris pro anniuersariis eciam aliis celebrandis.^[19]

Trojici sídel vyskytujících se ve stejných souvislostech a zřejmě i v sousedství musíme hledat v odpovídající geografické situaci. Setkáváme se zde kromě Friedeberka, také s mimořádně významným i záhadným Bruneswerde a s neméně záhadným sídlem Zwenser. Již jen tato prostá skutečnost, že se zde setkáváme nejen s jednotlivým sídlem, ale s celou skupinou, je významnou indicií pro jejich společnou identifikaci.

28.1.7 Fridbergerwelde

1388, kdy Hanko Fridlant drží oppidum spectantes, quae vocantur „Fridbergerwelde“, drží městečko Fridberk a lesy k témuž městečku hledící, které slují lesy Fridberské…^[20]

Použitý název oppidum je nutno v této oblasti chápat v souvislostech keltské minulosti. Hanko podle listiny držel nejen oppidum, ale dokonce oppidum spectantes, a to v listině, od dalšího latinského textu oddělené čárkou. Geograficky je historické jádro Místku ve zcela jiné poloze, než tomu u většiny běžných keltských oppid bylo. Samozřejmě, že je možno pochybovat o přesnosti tohoto označení v listině, ale současně nelze preciznost písaře tak lehce vyloučit, jak to udělal Linhart. Písař přece mohl mít na mysli i skutečné oppidum. Latinské specto má více významů. Od něčeho co je viditelné, přes za podívanou stojící, skvělé, nádherné, až po skvoucí se a obdivuhodné. Překlad zřejmě není přesný a Linhart jeho smysl poněkud změnil. Podle této zprávy držel Hanko vyvýšené oppidum, nebo chcete-li vznešené, či obdivuhodné včetně okolních lesů fridbergských, na něž byl z onoho místa výhled. Není pravděpodobné, že by tyto lesy mohly být vybaveny nějakým dalším městským založením. Současně není pravděpodobné, že by název lokality mohl souviset s názvem a být odvozen od hradu Frýdku a jeho okolí. Pravděpodobnější je vliv opačný. Souvislost zde může být ve srovnání dvou místních názvů majících původ v němčině. Dvě stejnorodé složeniny obsahují jakousi společnou charakteristiku dvou protikladných geografických útvaru. Friede, by mohlo být onou první společnou části Frid_lantu a Frid_berku se zřejmým smyslem něčeho mírového, či pokojného. Druhá část názvů představuje v prvním případě zemi, pole, rovné území, vně něčeho, kraj, jíloviště, mokřinu a v následujícím případě vrch, horu, kopec, chlum, území srázné, svažité. Názvy jsou ve vzájemném vztahu spočívajícím v protikladnosti, ale navíc spolu s  a ústředním prvkem oppida zjevně nabízejí představu určitého osídlovacího, pojmového a současně tedy i kompozičního celku, o jehož lokalizaci je možno se v těchto souvislostech znovu pokusit. Na Šumpersku se s názvem Frýdberk můžeme setkat v souvislosti s hradem. Při těchto úvahách je ovšem nutno se dívat i na původ názvu Frýd_ek, jako na obdobnou složeninu, kdy druhá část by mohla být z německého die Ecke = roh, hrana, případně der Ecke = úhel. Geograficky toto území těmto pojmům odpovídá. Nicméně nutno dodat, že s názvem města Frýdek se poprvé setkáváme až v r. 1339.^[21] K tomu všemu si všimneme ještě i další obce, Fryčovic (Vreccensdorf) a jejich názvu v listině. Zde možná může jít o slovní hříčku, či naznačení návaznosti na něco staršího v. Fric = Frid s příponou _vice, kterou můžeme pozorovat u celé řady obci a mohla původně znamenat pokračování starší tradice a jejich rozvoj v nové podobě. Německý i napolovic „slovanský“ název obce zřejmě existovaly vedle sebe již velmi dávno.

28.1.8 Frýdlant nad Ostravicí

Historik, archivář, kronikář, pracovník a zakladatel Lašského muzea Místek, František Linhart má nezpochybnitelnou zásluhu o dokumentaci minulosti velmi zanedbávaného kraje. Jako lokální patriot sám bohužel nahlížel na dynamickou problematiku pouze z pohledu pozdního správního centra v Místku. Není sám, kdo podléhá zbožné představě o existenci jakéhosi pralesa na severovýchodní Moravě až do doby, kdy se péče o kraj ujal biskup Bruno ze Schaumburgu. I pozdější názory současných historiků jsou tímto dogmatem poznamenány, přestože již občas navrhují i vědě bližší postoje. Souvislé zalesnění prostoru Moravské brány až do přelomu 12. a 13. století lze pokládat v souladu s přírodovědeckými a historickými výzkumy za prokázanou skutečnost.^[22] Jak dlouho trvalo a v jakých fázích postupovalo toto zalesnění dna bývalého jezera, je otázkou na kterou bude při zvážení všech časových a prostorových souvislosti možno odpovědět. Předběžně lze soudit, že postupný zánik jezera souvisel s rozsáhlými katastrofami, v některých písemných pramenech zmiňovanými. Předběžné laické soudy nestačí k objasnění a pochopení nejen katastrofických dějů, ale především k prostému pochopení krajinné a geografické proměny v odpradávna civilizované krajině, ke které patří i lokálně stabilizované plochy lesů, nemajících se skutečnými pralesy středověku nic společného. Jak dlouho trvalo a v jakých fázích postupovalo toto zalesnění dna bývalého jezera, je otázkou na kterou bude při zvážení všech časových a prostorových souvislosti možno odpovědět. Hlavním omylem je obvyklé a jakési předběžné vyloučení možnosti existence kaskády jezer a sezonních mokřadů až do historického období. Analýza krajinné struktury tento omyl odhaluje a diferencuje sídla pro určité časové etapy postupně zanikajících jezer na:

• pobřežní
• založená na dřívějším dně jezera
• bez přímého vztahu k jezerům

Tato klasifikace vyjadřuje zásadní rozdíly mezi sídly nejen z hlediska geografického, ale i časového. Ve struktuře krajiny tak můžeme bezprostředně vedle sebe identifikovat sídla velmi starodávna, jako například Lubno nad hladinou původního jezera a středověká nebo novověká, jako je například vlastní Frýdlant n. O na jeho původním dně. Proto můžeme za cennou archeologickou lokalitu pokládat například Ostravici nebo Frýdek, ale nikoli Místek nebo Ostravu. Hráze těchto jezer, neboli velmi pozdních postledovcových ples, jsou již meandrujícími vodními toky většinou erodované, ale jejich stopa je v některých případech ještě zjevná. Místní názvy jako Břeh, Bahno, Kamenec… k zaniklému vodnímu živlu dodnes patří.

Linhart, stejně jako ostatní regionální historici se hluboce mýlí, když charakterizuje postup osídlení zcela opačně. Jeví se nám v listině první Gerlach Osoblažský jako vlastní kolonisátor krajiny jižně Místka, tedy asi jako zakladatel Frýdlantu. Zajisté, že se předně omezila na údolí Ostravice a jeho svahy a že teprv později pronikla i napravo do hornatiny Hukvaldské. Proto musíme pokládati osady v údolí Ostravice anebo na jeho svazích za starší než osady v hornatině samé, tedy Bahno, Kunčice Malé, Hodoňovice, Metylovice, Frýdlant za starší než Chlebovice, Zelínkovice, Palkovice, Myslík, Lhotku, Pstruží. Skutečně Frýdlant se nám objevuje již r. 1300, kdy jeho držitelem se jmenuje Heydenrikus de Vridelant, jeden z bratří Stangeových, a lze stávání Frýdlantu listinně doložiti po celé XIV. a XV. století.^[23] I mistr tesař se utne. Linhart se v tomto mýlil zcela zásadně, což jej i jeho následovníky zanechalo ve sladké nevědomosti.

Za biskupa Bruna v druhé polovině 13. stol. dochází k řadě organizačních změn v územní správě Lašska. Vzniká podle Linharta nové léno sloučením Sviadnova, Místku pravděpodobně i s Místeckým lesem, okolními vesnicemi a s Frýdlantem.^[24] V r. 1277, kdy toto léno držel Theodor Stange, biskupův maršálek, patřila k němu ves Swenser s 20 lány a ves Brunaz, což je podle něj začátek léna Místecko – frýdlantského. Logicky se zde místo označení Bruneswerde objevuje Brunaz, protože jde snad o označení pouze vsi a nikoli hradu. Tato država se mu a jeho dvěma bratrům Jindřichovi a Erkembertovi měla dle Linharta posunout v r. 1288 dále na jih, protože v tomto roce všichni tři skládají manskou přísahu za léna Friedberk, Svensir, Cunzendorf a Heinrichsdorf. R. 1300 mělo pak již léno sahat až po jižní Frýdlant, což je dost nepochopitelné tvrzení, když již předtím bylo údajně s Frýdlantem v r. 1277 sloučeno. Jindřichův syn Aleš držel léno nejvýše do r. 1368, kdy pánem léna je Jeschken von Frýdlant, pak Smil a Hynek de Fridlant. Po Smilově smrti, někdy okolo r. 1388, nastávají spory, v nichž se jeho manželka Kateřina r. 1390 vzdává všeho práva v Bělé ve prospěch Lacka z Kravař. Poslední zmínka o Hynkovi je z r. 1392. Lacek se zmocnil léna na základě rozhodnutí soudu nakonec vojensky a vlastní jej od r. 1395.

Ale r. 1402 Lacek II. a Vok III., bratři z Kravař, páni na Jičíně a Štramberce, prodali rytíři Sobkovi Kornicovi z Ogrodzoné a knížeti těšínskému Přemyslovi a jeho synu Bolkovi k ruce pana Sobka statky: Frydlant, Cunczendorf, das Newenstetil, den Langenswens, Ebirmansdorf a Quitenov, čímž nastává téměř po 206 let trvající odcizení léna Frýdlantsko – Místeckého od biskupství…

Není zcela srozumitelné, zda odcizením je míněn skutečný právní stav. Kdo byl oprávněným vlastníkem? Na základě čeho uplatňovali olomoučtí biskupové svůj nárok vůči lénu? Měl anebo neměl Lacek z Kravář právo toto léno prodat?^[25] Nepochybné ovšem je, že muselo jít o ucelené území na hranici panství a že zde vůbec žádná zmínka o Místu ve skutečnosti není.

… Biskupové olomoučtí spokojují se tím, že obnovují paměť o povaze Místecka jakožto léna biskupství olomouckého, jak to učinil roku 1512 biskup Jan Grodecký smlouvou s knížetem Těšínským Kazimírem, kterou biskup léno Místecko – Frýdlantské přenechává knížeti doživotně… Rybolov v Ostravici patří společně knížeti i biskupovi… Ale již r. 1573 musel olomoucký biskup nějakým způsobem nabýti Místecka; neboť téhož roku biskup Jan Grodecký z Grodu udělil Místecko svým příbuzným, bratřím Grodeckým z Grodu.  Jak se to stalo a kdy Místecko bylo odděleno od Frýdecka, nedovedeme na ten čas pověděti. Po bratřích Grodeckých přešlo Místecko na Matyáše Žalkovského z Žalkova a po něm opět na Jiřího, rytíře z Loggova, a tak zase nastalo spojení Místecka s panstvím Frýdeckým, které však potrvalo jen do r. 1584. Oboje panství držel Jiří z Loggova až do r. 1581 a toho roku oboje panství koupil olom. biskup Stanislav II., ale podržel je jen do r. 1584, protože toho roku ujednal s Bartolomějem Bruntálským z Vrbna úmluvu, danou na zámku ve Frýdku, kterou biskup pustil Bartoloměji panství Frýdecké za 28 000 zl. Místeckem se rozuměly osady: městečko Místek a vsi Frýdlant, Hodoňovice, Kunčice, pustá ves Habrňovice a oba Sviadnovy.

Touto památnou smlouvou navždy odděleno bylo Místecko od panství Frýdeckého a spojeno s panstvím hukvaldským.^[26] Jeho součástí zůstalo Místecko až do r. 1850.

Podle Boczeka je latinské znění názvu sídel uvedených spolu s Fridberkem, jenž také nesprávně ztotožňuje s Místkem, poněkud jiné …Vridberg, Swensir, Cunczendorf, et Heynrichsdorf.^[27] Nemusí to být vždy souvislé území, ale jedná-li se o léno, je to spíše velmi pravděpodobné, a to hlavně jako podmínka úspěšného hospodaření.

Linhart zmínku o Kunčicích chápe jako doklad toho, že kolonizace postupovala směrem od Místku údolím řek do hor. Přehlíží ale, že v listině u názvu Kunčic schází označení „Malé“ a že kromě nich by měly ve své době logicky existovat i „Velké“. Podle Hosáka se o stejnou listinu opírají i Kunčice pod Ondřejníkem, o nichž je tímto první zmínka tedy uvažována rovněž z r. 1288. Mají svůj původ, jak se někdy předpokládá, možná právě ve jménu Konrád.^[28]

Požadujeme-li po Friedberku, aby dostal svému jménu co do výšinné charakteristiky, není možno ani v širším okolí Kunčic na Ostravsku tomuto požadavku dostát. V případě Kunčic pod Ondřejníkem naopak nejde o žádný problém v okolí takovéto místo rozpoznat. Hlavním argumentem potvrzujícím tuto domněnku však musí být konkrétní prostorové vztahy mezi takto lokalizovaným Friedberkem a Frýdlantem. Vertikála hory a horizontála otevírající se krajiny utvářející protikladný celek odpovídající názvům těchto krajinných prvků v dané geografické situaci.

Název Nové Dědiny naznačuje, že tato část Frýdlantu je mladší než ostatní Frýdlant.^[29] Linhart uvádí založení Nové Dědiny v roce 1647. Dnes je Nová Dědina součásti Frýdlantu nad Ostravici a bývá uváděna v jeho souvislosti. Nemá to z hlediska názvu žádnou logiku, protože Frýdlant se nikdy nejmenoval Stará Dědina, ani Stará Ves. Naopak v blízkosti Nové Dědiny, na protilehlé straně řeky existovala ještě další obec, dnes rovněž součást Frýdlantu a to Nová Ves. Neprůkazný je rozšířený názor, že původním jádrem Frýdlantu byla nějaká tvrz. Není to v souladu s pozoruhodně pravidelným náměstím, jakoby středověce založeným, obdobně jako v Místku. Místní název „pod zamčiskem“ naznačuje, že někde nad touto lokalitou byla ještě nějaká jiná sídelní lokalita. Hovořit o tvrzi nemusí být přesné a především „Zamčisko“ zcela logicky nebylo umístěno v údolí na lokalitě zvané „Pod Zamčiskem“, aby se později mohlo stát součásti jakési rostlé urbanistické struktury, po které zde ale nezůstala žádná stopa.

Podle staré tradice byl kraj kolem Frýdlantu osvobozen v nejstarších dobách od robot a poddanství. Odtud i název Freiland, který přešel na osadu založenou správcem léna Heydenrikem. Stengové se připomínají v tomto kraji ještě v polovině 14. století. ^[30] Název Frei_land má význam Freiny země, pole bohyně Freie, bohyně Ostre. Mokřad bezprostředně pod horou, která je její přírodní personifikaci. Současně šlo o místo, kde lidé nacházeli klid ke svému poslednímu spočinutí.

Až roku 1665 vznikla samostatná fara ve Frýdlantě a k ní přifařeny Čeladna, Ostravice, Metylovice a Malenovice.^[31] Pozoruhodné je připojení Malenovic na slezské straně hranice, ke geograficky propojené čtveřici moravských sídel. Na jejich teritoriu, vysoko nad centrem Frýdlantu, se totiž nacházela podstatná část rozsáhlého hradiště identifikovatelného v literatuře pro různá období, pod různými názvy. Starobylé oppidum Friedeberk se nacházelo v mimořádně strategické poloze Ostré hory.  Hora samotná, jako přirozená hradba antropomorfních tvarů ležící bohyně Fridy, Feje neboli Ostre, panenské bohyně, jež poskytovala ve svém náručí a v předobraze Panny Marie frýdecké ochranu naším předkům v časech nebezpečí. Značná část hradiště v prostoru Za Ostrou se rozprostírala na území dnešní Ostravice. Zde mělo kromě kultovního okrsku také druhou ze tří vstupních přírodních bran a přístupových cest. Celé hradiště je v současnosti zaniklé a volně přístupné, včetně jedinečné dřevěné hospůdky U Zbuja, v jeho přírodním hrazení. Obranný hradištní charakter mělo v některých obdobích i osídlení v prostoru Pod Ostrou. Není vyloučeno, že název Friedberg se vztahoval v 13. stol. již především k tomuto osídlení na mírném úbočí Ostré hory nad Ostravicí, chráněnému prudkým srázem k řece. Pod tušeným zaniklým hrazením u Bílého potoka a na Satině s místním názvem Šance, přechází svah na severní straně do mírně zvlněného terénu nad středověce založeným rovinným sídelním jádrem Frýdlantu n. O.

28.1.9 Halbransdorf

Údajně …zanikl u Místku, k 1389.^[32] Pro toto období však byl Místek běžně a účelově zaměňován s Fridbergem a lze se oprávněně domnívat, že by se mohl také nacházet v jeho blízkosti a předpokládané lokaci někde v blízkosti Malenovic.

28.1.10 Heynrichsdorf

Taktéž …zanikl u Místku. K r. …1288 a …1389 byla ves biskupským lénem v obvodu hukvaldském.^[33] Lokace u Místku je opět zavádějící. Sídlo jistě nedostalo svůj název od nějakého nevýznamného Jindřicha. Těch významných se nabízí hned několik. Od místního šlechtice, přes olomouckého biskupa, moravského markraběte, až po samotného císaře. Ve vztahu k Jindřichům a s ohledem na průkaznou existenci Civitas Dei na Ostravici nelze vyloučit dokonce ani to, že by mohlo jít o jednu z podob názvu označujícího jeho pozdější zemědělské okolí a ztotožnitelného s částí území Bruneswerde.

28.1.11 Hnojová Lhota

K r. 1437 je ještě vzpomenuta jako součást hukvaldského panství.^[34] Informaci, že …jest totožná s nynější Lhotkou^[35], je nutno přebírat obezřetně, protože částečné souznění v názvu mohlo snadno svádět po stovkách let ke zjednodušeným závěrům.

28.1.12 Hukvaldy

První zmínka o hradu je z r. 1285. Pláček definitivně zavrhuje možnost založení hradu před polovinou 13. stol.^[36] Jeho počátky a název je spojován s Arnolphus comes de Huceuahe, comes de Hukenswach, comes de Hueswach, comes de Hukenswage, A. c. de Huckswgh, Francone comite de Hukeswagh.^[37] Pokorný usuzuje, že zakladatelem hradu byl nějaký Huk, Hugo? Místo pak údajně dostalo název Hukova stráž? Tato rozšířená mystifikace byla již téměř přijata jako historická pravda. Úzkoprsé vidění dějin, posouvání krůček po krůčku, svádí k  vymýšlení události předcházejících událostem doloženým v listinných pramenech. Z hlediska ostrakické metody jde o spekulativní odvozování významu jednotlivých fragmentů, bez pochopení celkového tvaru. To je ovšem možné jen za určitých kompozičních podmínek, které tady zdaleka splněny nejsou, neboť zde především schází představa kompozičního principu i funkce ostrak sousedních. Historie hradu je s výjimkou tajemných počátku všeobecně známa.^[38] Ani jeho konec nepostrádá tajuplnost …na hradě vznikl oheň a celý hrad zničil i s archivem a registraturou, jistě na nepochybnou ztrátu domácí historie. Po ohni nebyl obnoven a zvolna pustnul až na kapli sv. Ondřeje, která je i dále v dobrém stavu udržována…^[39] Z hlediska detektivní zápletky se motiv zdá být podobný tomu z osudu hradu Broumova, Šternberka… jejichž poklady představovaly hrozbu, že budou promlouvat řeči Magické Moravy.

28.1.13 Kornice

Tvrzení Richarda Skácela, že Kornice uváděné…k 1359 u Hukvald, …jsou totožné se Skorotínem^[40] vyžaduje další prověření.

28.1.14 Kozinec

Strážní hrádek… byl postavený na obchodní cestě směřující podél řeky Čeladenky k uherské hranici. Rozvaliny tohoto hrádku, dokladují, že se jednalo o větší středověkou stavbu. Stavební zbytky se nalézají na vysokém skalním ostrohu vypínajícím se nad levým břehem Čeladenky. Nepříliš široký a protáhlý skalní hřbet, jehož délka dosahuje 130 m, předurčil půdorys středověké tvrze. Přístupová cesta byla možná jedině ze západní strany. Strážní hrádek zde byl zabezpečený hlubokým, ve skále vytesaným příkopem. Ze tří stran: severu, jihu i východu má podkladový skalní masív prudké a hluboké srazy. Čeladenské údolí se na jihu neustále zužuje, až dosáhne průsmyku zvaného Tisňavy. Je to další významný přírodní útvar nacházející se nedaleko hrádku, který posádka zcela určitě využila pro ostrahu a kontrolu obchodní cesty. Šířka průsmyku nepřesahuje 20 m. Zde se skutečně vejde jenom cesta a koryto Čeladenky. Na levé i pravé straně jsou strmé srazy porostlé neprůchodným lesem. V případě nebezpečí to bylo ideální místo pro vybudování zátarasu a zároveň nejpříhodnější místo na vybírání celních poplatků.^[41]

Pro archeology není toto místo v bezprostřední blízkosti jejich kanceláří a tak zatím projevovali o tuto významnou lokalitu minimální zájem a na základě povrchních poznatků nevyslovili o jejím smyslu a významu téměř žádný závěry. Vše zůstalo na občasných izolovaných úvahách a nadšení místních obyvatel. Přestaneme-li se na celkovou situaci a prostorové uspořádání dívat izolovaně a pochopíme-li, že se jedná o součást širšího obranného celku, můžeme pochopit strategický význam a smysl tohoto skalního ostrohu v rámci Beskyd.

Ve 13. stol. již byla situace z hlediska mocenských zájmů poněkud jiná, než v době Magna Moraviae. Tři díly, tři samostatné pruty, které se o svoji bezpečnost musely postarat každý zvlášť. Směr očekávaného příchodu útočníka se změnil a vojenský význam hrádku klesl na minimum. Zřejmě skutečně až na úroveň jakési pochybné celnice. Není divu, že se tedy na rozdíl od jiných novodobějších nedochoval. Na konci druhé poloviny 15. století strážní hrádek Čeladenka dostal nové poslání – vybírat Valašskou daň. I v prostoru Ostravice podle Tofela sídlili Valaši. Za jejich oblast označuje území od východních svahů Ondřejníka až po levý břeh řeky Ostravice a po Frýdlant. Vzhledem ke skutečně lanové struktuře uvedeného území, je možno o těchto úvahách úspěšně pochybovat.

Zásobovací osada Čeladenka byla v roce 1581 (1561?) označena jako stará osada – Starečno! Valašská daň byla nepříjemná povinnost pro salašníky. Místo, kde odváděli zvířata a odváděli platby, pojmenovali hanlivým názvem Kozinec. Ochota odevzdávat naturální i peněžní dávky byla na tomto místě, střežícím přístup k starým kultovním místům na Malou a Velkou Stolovou, Kněhyni, Pustevny na Radhošti a Čertův mlýn, zřejmě větší. Z těch historicky temných dob zbyly pouze dvě památky, totiž trosky tvrze na vrchu kozinci…a stará valašská cesta…^[42] Z hlediska středověké symboliky prozrazuje samotný název pozdější církvi opovrhované majitele hradu, Templáře, kteří v tomto kraji měli své zájmy ještě v době posledních Přemyslovců. Název byl nenápadně pozměněn z Kozla na Kozinec a listina z roku 1239 by snad mohla být zmínkou o tomto hradu, nebo alespoň obdobném majiteli hradu. Meško, dux de Opol, ordini s. Joanis in Gröbnig et Makow libertatem sortibus !Chischi“ in castro Kosel concedit. 1239.^[43]

28.1.15 Kunčice Malé

…r. 1288 bratři Stangové skládají biskupovi přísahu za léna, mimo jiné i za Cunczendorf (Cunczendorf je jmenován hned po Swenziru a Friedberku a před Heynrichsdorfem).^[44] Linhart zmínku o Kunčicích chápe jako doklad toho, že kolonizace postupovala směrem od Místku údolím řek do hor. Přehlíží, že v listině schází „Malé“, a že kromě nich by měly ve své době logicky existovat i „Velké“. Ty však najdeme až u Frenštátu, kde leží Velké či Hrubé Kunčice, táhnoucí se údolím říčky Ondřejnice téměř dvě hodiny cesty.

28.1.16 Leibenhow

Dnes neznámý Leibenhow je zmiňován …k 1359 u Hukvald.^[45] V souvislosti se zaniklým sídlem Nemašchleb je vydáváno toto sídlo v německý psané podobě Leibenhof poněkud nepochopitelně za tuto rovněž neznámou obec. Složenina Leiben_hof má v doslovném překladu význam spojující život, či břicho s hospodářským dvorem. Lichnov, Lhotka, Lysůvky, Lomná a Lubno jsou existující názvy obcí v problematické oblasti začínající počátečním písmenem L, ze kterých si můžeme vybrat. Žádný se ve svém významu s Leibenhowem jednoznačně neztotožňuje.

28.1.17 Mesthlieshow

Původ názvu osady zaniklé …k 1359 u Hukvald^[46] je poněkud nejasný. Jde opět o zjevnou složeninu Mestlis_how. Samotný dvůr nemusí být nutně spojován s názvem vesnice, ale může jít i o pojmenování místa s výraznou charakterizující funkci. Včetně první části názvu by mohl mít význam tržního, solného, jídelního,… dvora.

28.1.18 Místek

Od roku 1943 je původně samostatný Místek součásti Frýdku – Místku, jenž vznikl administrativním sloučením dvou sídel s rozdílným historickým vývojem a se správní příslušnosti k dvěma různým zemím. Dnešnímu poklidu v soužití dvou samostatných sídel předcházela i období nelítostného soupeření, kdy se do argumentace historiků poplatných správní moci dostaly zcela nepodložené výklady podporující starobylost a význam obou rivalů. Jen tím a ještě i zlovolnějšími mocenskými hrami je možno vysvětlit motivy, jež mohly vést ke zcela neopodstatněnému manipulování s listinnými zmínkami o zaniklých sídlech Podbeskydí. Místek je po této více než stoleté kampani již naprosto automaticky, ale přesto zcela neoprávněně ztotožňován s Friedberkem. Nejen překlad tohoto pojmu jako městečko, ale i celkové vyznění je jen výrazem nekritické snahy prokázat slavnou minulost pozdějšího lokálního moravského správního sídla v Místku, především ve vztahu k jeho slezskému protějšku, Frýdku. Jde o doznívání sporu, jenž měl mnohem více politický než historický obsah, a který měl v některých momentech souvisejících s vývojem a srůstáním obou měst, mírně bojovnou podobu.

Kompoziční analýza urbanistické struktury Frýdku a Místku jednoznačně vylučuje rovnocennou paralelu těchto dvou sídel v jejích počátcích. Starobylost osídlení frýdecké skály sice nedosahuje ani starověké dimenze, kterou by si snad zase jiní mocipáni přáli, ale strategický význam ostrohu nad zúženou jezerní plochou je již pro období středověku nezpochybnitelný. Potřeba kontroly důležitého přechodu vodní plochy z Moravské brány k pravobřežní dálkové cestě, v souběhu s řekou Morávkou, pokračující dále podhůřím Beskyd, určovala prioritu Frýdku. Složenina názvu Fried_eck je stejnorodá s názvem Fried_berg a Fried_land a má význam okraje, terénní hrany území zasvěceného pohanskému božstvu. Křesťanská tradice významného mariánského poutního místa a kostela ve Frýdku, včetně řady lidových pověsti potvrzují tuto úvahu. Místek se mohl významněji stavebně rozvinout až po zániku bažinatého terénu a stabilizaci koryta řeky Ostravice. Z této pozdní etapy doplňkové kolonizace zde zůstal příznačný místní název Bahno, který můžeme analogicky najit také na jiných lokalitách obdobného osudu.

Z hlediska celkového prostorového uspřádání mělo oppidum Friedberk nutně naprosto jiný charakter než urbanistická struktura a historické jádro Místku, jemuž takovéto označení rozhodně nenáleží. Je tedy dost důvodů pochybovat o správnosti konstrukce, snažící se prokázat starobylost Místku. Druhá část zneužitého názvu _berg byla původně nepochybně spojena s převýšeným geografickým útvarem. Tomuto označení mnohem lépe odpovídá například nedaleký mohylovitý Štandl, než naprosto rovinné založení původního Místku, o němž se žádné konkrétní písemné doklady nedochovaly. V r. 1580 je však ztotožněn Místek s Friburkem,^[47] v čemž je možno spatřovat zcela zásadní rozdíl, a lze soudit, že název Friedberk se původně vztahoval k jiné a to rozsáhlé vyvýšené lokalitě hradištního charakteru.

Jako správnější se jeví držet se skutečného a hodnověrného původního slezského názvu Městko, s kterým se ovšem můžeme setkat poprvé až r. 1434. Německý název Newenstetil je přisuzovaný Místku rovněž dost problematicky. V listinných pramenech se objevuje a mizí v 15. stol. Argumentace, že jde o jakýsi protiklad zdejšího Starého Města je logický, ale stejně dobře by se mohl vztahovat i k jinému sídlu širšího krajinného kontextu.

Když tedy Místecko – Frýdlantsko skoro po 200 let bylo součásti Slezska (od r. 1402 – 1584), není divu, že stavové slezští je začali pokládati za skutečně slezskou krajinu.^[48] Roku 1581 koupil spojené panství frýdecko – místecké, olomoucký biskup Stanislav Pavlovský, který navrátil Místecko r. 1584 zpět do svazku panství hukvaldského, v němž zůstalo až do r. 1850, kdy správa z Hukvald přešla na podkrajský úřad v Místku, přezvaný později na okresní hejtmanství.^[49] Hlas slezských stavů nebyl sice dost razantní, ale zato byl plně v souladu s tím, co můžeme v krajinné kompozici s těžištěm frýdeckého zámku dodnes najít.

28.1.19 Mohtil

Není snadné tomu uvěřit, ale údajně …r. 1299 měla kapitula (v Kroměříži) statky u neznámé obce Mohtil na Příborsku, jinde je uvedeno, že …u kapituly Mohtil k 1299 jsou Metylovice.^[50] Rozpor anebo chyba je zde zřejmě v označení kapituly. Podivné je i to, že Metylovice v sousedství Frýdlantu nad Ostravicí spadaly pod nějakou neznámou obec až někde na Příborsku. Pozornost může vyvolávat částečné souznění názvu obce s jinými místními názvy. Tangentem etiam metas canonicorum nostrorum Chremsyrensium, contra villam Mohtil, et terminos dominorum de Crazna…^[51] Krásná je dodnes krásnou obci v Beskydech s údajně první písemnou zmínkou dle Wikipedie až z roku 1636. Mohtil, neboli Moh_til je sídlo v údolí říčky Mohelnice, nejpravděpodobněji v oblasti dnešní Nižní Mohelnice, v sousedství obce Krásná. Falzátorům dějin se zjevně podařilo nejen ztratit Mohtil, ale i zaměnit městečko Příbor vzdálené 25 km vzdušnou čárou s Fridburgem v sousedních Malenovicích, který vzdor své slavné minulosti zanikl v bezprostředním sousedství. Dá se říci, že byl dostupný údolím jestřábího potoka doslova přes kopec. Falzátorům se pravděpodobně podařilo také zaměnit Malenovice s Metylovicemi, přestože ani ty nejsou nedostupné, ale v sousedství nikdy nebyly. Jedině snad v tom smyslu, že v době, kdy se střed dnešního Frýdlantu nacházel ještě na dně jezera, mohly být jakési starodávné Metylovice na jeho protějším břehu, na svahu Ondřejníka. Koncovka _vice většinou znamená, že obec nějakého předchůdce měla, ale jistota v tomto případě schází a jde spíše o nesprávný opis a překlad.

28.1.20 Muritz

Zdá se, že ves, která byla biskupem Brunem udělena 1274 manovi Mravíkovi lénem, se jmenovala Murizt. Název Mořkov^[52] jí však byl přidělen pouze na základě shody počátečního písmene a takto bychom ji mohli stejně dobře ztotožnit s Morávkou, o jejíž starobylosti stejně jako u Pražma nelze vůbec pochybovat. Jejich funkce kontroly jedné z několika hlavních přístupových cest do nitra opevněné krajiny Beskyd hrála závažnou roli již dávno před tzv. Velkou Moravou. Říčka Morávka i stejnojmenné sídlo se staly zdrojem i cílem mnoha podvodů, chyb a nevědomých záměn s řekou Moravou především pro toto období se zjevným záměrem vymazat část dějin z mapy světa.

28.1.21 Nemašchleba

Ves byla na poč. 13. stol. pustá (náležela biskupu) a 1320 obnovena; ještě 1504 byla osedlá… Byla ztotožněna s obci Chlebovice. Nemašchleb, německy údajně Leibenhof. Jsou poprvé připomínány r. 1320 a to již jako pusté. Po novém osazení byly připojeny pod hukvaldské panství. V jisté paralele k vývoji názvu obce Ostravice týkající se koncovky – wicz, se zde objevuje také pozdější název Chlebowitz.^[53] Protože některé listinné prameny neodpovídají představě Linharta o postupu kolonizace, označuje je za silně podezřelé. Chlebovice podle něj musí být mnohem mladší než Staříč nebo Fryčovice a nemohly se tudíž před vpádem Tatarů jmenovat Nemášchleb.^[54] V úvahu je však nutno vzít i možnost dřívější existence obou obcí současně, možná v sousedství, a to právě s ohledem na z lidského hlediska zajímavou protikladnost ve svých názvech. Německý překlad je také poněkud nepřesvědčivý a vyvolává pochybnost o správnosti celé úvahy.

28.1.22 Ostravia

Žádná dlouhodoběji existující předlokační Ostrava zřejmě nebyla a je dokonce velmi pravděpodobné, že ještě ani listina z roku 1229 se dnešní moravské Ostravy vůbec netýká, protože řeka Ostravice je v této listině označována jako Ostrwa a jinde jako Ostrauia a není vyloučeno, že to byl jeden z názvu dnešního sídla Ostravice tehdy rovněž společný i s řekou.^[55] Z listiny r. 1267 je patrné, že území moravské části Ostravy jednoznačně náleželo k majetku spravovanému Brunem. Pochybnost u názvu Ostrauia zde ale zůstává, protože není vůbec jisté, že v ní pod tímto názvem nebyla míněna pouze řeka. Jezerní krajina pod soutokem Odry s Ostravicí, včetně nynějšího území Slezské Ostravy, pro časné osídlení nikterak výhodné podmínky nenabízela.

V německé historické literatuře se v době 2. světové války objevil Teltschikův^[56] názor, že za první zmínku o Moravské Ostravě jako městě, lze pokládat až rok 1362. Zpochybnění jeho názoru je založeno na zprávě z letopisu^[c] r. 1279, podle kterého navštívil pražský biskup Tobiáš z Bechyně olomouckého biskupa Bruna v biskupském městě Ostravě, ležícím za opavskou provincií. Ani tento názor však nemůže být definitivní, protože Ostravice popisovanému umístění za opavskou provincii, ke které jistě patřilo i Těšínsko, odpovídá z hlediska Prahy lépe než Ostrava, a není tedy jisté, že sídlo Ostrauia se ještě v té době nenacházelo na horním toku řeky a nikoli při jeho ústí. Dokladem toho, jak snadno je možno zaměnit název řeky s městem Ostrava může být například listina z r. 1297 …super metis et terminis apud Ostrauiam,… qvod fluuius idem Ostrauia, qui deberet metas Polonie et Morauie distinguere,…^[57]

Výstavba hradebního opevnění v Moravské Ostravě probíhá v druhé polovině 14. stol. A přesto v listině z r. 1389 biskup Mikuláše z Rýznburku vyzývá k zesílení zdi, hradby, věže, brány, parkánů, náspů i jiných opevnění, vzhledem k umístění města na pomezí biskupské državy. Výstavba trvala minimálně 15 let a ani tyto rozsáhlé opevňovací práce nebyly dostatečné? Šlo o pouhý stylistický obrat, když se biskup vzdal práva na tzv. odúmrť? Týkala se výzva k údržbě týchž hradeb, anebo těch co se na úplně jiné lokalitě snadno zaměnitelného názvu již stářím rozpadaly?

28.1.23 Podolí

Podolí má ve svém názvu vyjádřenou i geografickou polohu. Údajně …zaniklo u Mor. Ostravy, k 1389 je zmíněno u Zábřehu.^[58] Ve sbírce listin CDM k tomuto roku Zabreh ani Podole není. Jde skutečně o Zábřeh a nejsou Podolím míněny dodnes existující Podolanky v Čeladné?

28.1.24 Příbor

V souvislosti s počátky Příbora se hovoří o místním kostele. Farní kronika příborská z r. 1600 vypravuje…že když v r. 1586 loď farního kostela, dokud jen prkny pokrytá, byla opatřena klenutím, na jednom prkně pomalovaného dřevěného stropu nalezen byl letopočet 1178 prastarými číslicemi označený.^[59] Zajímavá je informace o prastarých číslicích. V souvislosti s církevní stavbou by to v 16. stol. přece vůbec nemělo být překvapivé. Proč tedy prastaré? První písemná zmínka týkající se osady Příbora má být údajně z roku 1251, což je již samo o sobě v rozporu s naznačovaným stářím střechy kostela. Obvyklé se mocipáni snaží prokázat starobylost, ale v tomto případě se tomu zdá být naopak.

Jak záhadným jest způsob, jakým se Franko zmocnil tohoto území, zrovna tak záhadným je titul „comes“… „Comes“ překládá Palacký slovem „župan“…vstoupil Franko v lenní poměr k mocnému biskupovi olomouckému, postoupiv mu celého území svého, z čehož však podržel biskup Bruno jen východní část, vrátiv západní část Frankovi a potomkům jeho jako léno stolice biskupské… Ale když zbyla mu jen část západní, přeložil své sídlo do Příbora a slul comes de Vriburch a synové jeho comites de Vriburch (Bludo et Heynricus fratres comites de Vriburch a „dominus Franco genitor noster, comes quondam de Vriburch“.^[60] Linhart hledá záhady tam, kde nejsou. Dopouští se stejného omylu jako Boczek, když opírá počátky Příbora s oppidem Vriburch. Na základě listiny z roku 1292 je jasné, že se totiž jedná o totéž oppidům, které je známo pod názvem Friedberg. Blud et Heinricus, comites de Freiberg (Příbor) restituunt monasterio Welehradensi just patronatus ecclesiae in Freiberg unacum quibusdam silvis. 1292. ^[61] Mimořádně významným momentem, se kterým by se měli historici vypořádat, je patronace kostela ve Freybergu,^[62] Freibergu, neboli Friedbergu, připadající klášteru velehradskému. Listina sepsaná advokátem Bertoldem z Brušperka naznačuje, že skutečný Friedberg musíme nutně hledat v oblasti jeho pravomoci, tedy nejlogičtěji někde na území právní působnosti Brušperka, chápané v širším slova smyslu. Příbor pod Brušperk nepatřil ani z hlediska právního a vlastnického, ani z hlediska hierarchie dochované urbanistické struktury. Bludo et Heinricus fratres, comites de Vriburch, omnibus in perpetuum… quod honorande recodacionis dominus Franco, genitor noster, comes quondam de Vriburch,… necnon quasdam siluas circa idem oppidum Vriburch adiacentes,… rebus eorumdem monasterio cedentibus in oppido Vriburch,… Bertoldus, aduocatus de Brunsperch,… Z Boczkovy listiny je zřejmé, že s názvem oppida Friedberg je i jím nakládáno velmi volně. Geografické podmínky prakticky zcela vylučují možnost takovouto sídelní formu u Příbora nalézt. V krajinné struktuře je nesporná jeho podřízenost hukvaldskému hradu. Pouze v jeho prostoru a ve výšinné poloze by bylo možno hledat stopy nějakého oppida, ale archeologové zatím s takovýmto přesvědčivým poznatkem rozhodně nepřišli. Zajímavá je však zmínka o kašně velmi starého původu na náměstí, tam kde dnes stojí socha Panny Marie ze 17. století.^[63] I zde bylo zřejmě nutno se vyrovnat se starší přenesenou tradicí.

28.1.25 Quittenow

Jestliže jsme zpochybnili, že Fridberg = Místek, musíme pochybnost rozšířit i na Quittenow, jež údajně …zanikl na Místecku, k 1389 a měl být …pustý u Místku.

28.1.26 Starý Jičín

Podle pověsti Jitčin hrad, mohl svůj název dostat nejpravděpodobněji po Jitce, ženě Břetislava I. Důkaz lásky k dceři císaře římského, kterou měl podle legendy unést z kláštera. Bylo potřeba velkých činů, k císařskému odpuštění. Jeden hrad k tomu zřejmě nestačil. Německá říše žádala zabezpečení celé hranice nově získaného území. Kníže Břetislav i jeho předchůdce Oldřich zanechali v kraji i jiné stopy související se zabezpečením Moravy v hranicích 11. stol. Současná historie již však žádné indicie starobylosti nevidí ani například v názvu Oldřichovic u Třince.^[64] Právě v tomto kraji dle Kosmase dobyl a zcela zničil kníže Oldřich také velké, významné a velmi záhadné město Busink . Na jedné z historických map v Univerzitní knihovně v Olomouci jej kupodivu zapomněli vymazat. Tento případ již však nespadá do problematického období kolonizace.

28.1.27 Swerwemsdorf

Také tvrzení Richarda Skácela, že …Swerwemsdorf …k 1388 pustý u Místku, …jsou nynější Hodoňovice,^[65] může být nepodložené, protože jejich autor obvykle neměl ve zvyku předkládat hodnověrné důkazy.

28.1.28 Šostýn

Již v pramenech ze 14. a 15. století se vyskytuje nápadně široká paleta názvů hradu. Schowenstein, Schaunstein, Schawenstein, Šaustein, Scheibstein, Ssorstein. Johann von Schonsteyn…^[66] Bulaczius de Schawnstein… purkrabí na Šauštejně… jest na Šauenštejně…^[67] První listinná zmínka o hradu je až z r. 1347.^[68] Na pahrbku z hustého lesa vystupují holá skaliska, chatrné a sotva znatelné zbytky bývalého hradu Šostýna (Schauenstein), který tvořil s několika vsemi a Frenštátem zvláštní panství, ale záhy byl spojen s Hukvaldy… Pravděpodobnou je domněnka, že byl hrad založen již za biskupa Bruna z Holnstein-Schauenburku (1245–1281) a dle jeho jména nazván, jak to Bruno rád dělal. Býval snad letním sídlem olomouckých biskupů. V neustálenosti názvu hradu lze vidět podobné tendence jako u Hukvaldského hradu. Zřejmě se zde střetávaly dvě jazykové tendence. Snad byla nepřehlednost záměrná, snad měla posloužit k zastření názvu mnohem staršího. Když bylo zapotřebí vypořádat se s nepříjemnou minulostí, hledalo se přiměřený název německý. Tehdejší písaři byli poměrně znalí a přesní.

Poslední zmínka o hradě stala se za biskupa Tasa (1457–1482), který pomocí krále Jiřího vyloupil Hukvaldy i se Sauenštejnem.

28.1.29 Štramberk

Štramberk se údajně původně jmenoval Strahlenberg, tedy Zářící hrad. První písemná zmínka o vsi v podhradí je z roku 1211.^[69] O rozsahu a podobě původního gotického hradu lze spíše jen spekulovat. Štramberská truba je vlastně v obvodu hradeb města a je kruhovou obdobou obranné věže a věžových staveb, které známe například ze středověké Itálie, San Gimignana, ale u nás také ze středověce založeného Brna, jež o ně přišlo již v době švédského obléhání. Starobylejší a strategičtější polohu s větším kultovním významem než Zámecký vrch představuje především vrch systematicky destruovaného Kotouče, památky nesmírné ceny. Velmi významná z hlediska dávné minulost je však také Bílá Hora.

28.1.30 Nová Tichá

Logicky je možno k nové obci zmiňované …k 1359 u Hukvald ^[70] předpokládat existenci obce staré. Nemohla by jí být již jen Tichá u Frenštátu pod Radhoštěm? Zdá se být velmi pravděpodobné, že Nová Tichá je totožná s dnešní Tichou u Frenštátu, Kozlovic a Hukvald, ale nacházela se stará Tichá na tomtéž místě?

28.1.31 Zdislavice

Čím je podloženo Hosákovo tvrzení, že …jsou totožné s Mniším?

28.1.32 Zwenser

Obzvláště záhadný a významný Zwenser někde …u Místku byl 1267 zbožím biskupským. Biskup Bruno dal 1277 lénem svému maršálku Dětřichovi Stange 20 lánů ve vsi Zwenser. K 1288 – 1389 viz u Místku. …Swensír, r. 1388, kdy Jodokus z Wolfsberka drží mimo jiné i Parvum Swenzer, téhož roku, kdy Hanko Fridlant drží mimo jiné i villam Swenser, r. 1395, kdy Hanko Fridlant přijímá za manství mimo jiné i Swenser, roku 1402, kdy k lénu místecko – frýdlantskému se počítá“den langenswens“; pak není zprávy po celé XV. století, konečně v první polovici XVI. století již se nám jeví jméno nepochybné, totiž Lange – Sviedinov. Prasek a jiní připadli tedy na to, že Zwenser značí Sviadnov.^[71] Informace a závěry nejsou nijak přesvědčivé. Tvrzení jsou vyslovována často zcela nepodloženě, spíše jako domněnka, a později jsou snadno přejímána do oficiální historie obci. Není výjimkou, že na stejný původ si činí nárok dvě a někdy dokonce i více měst a obcí. Přitom k vyvrácení této domněnky by možná stačilo spočítat lány, ale k potvrzení ne. V území jižně Paskova r. 1267 existuje již Swensir nebo Zwienser. Tím jménem osada ta se uvádí r. 1267, kde se praví, že villa de Zwenser se 40 lány je již založena…^[72] Tolik lánů Sviadnov nikdy neměl a nemohl mít. Z hlediska počtu lánů snad jedině jako součást souvislé struktury lánů včetně dnešního Místku. Z hlediska jejich tvarů jde v obou případech o zbytkové území okolo řeky, která způsobovala až do ustálení meandrujícího koryta záplavy. Jde také o dnešní Bahno u Místku, které ve svém názvu, ale i tvaru naznačuje, že jde o území původní vodní plochy, které bylo možno osídlit až po jejím zániku a také až po dodatečné lokaci Staříče spolu s Místkem a Paskovem. Jde velmi pravděpodobně o pozdní využití zbytkového území, až po dodnes zjevné hlavní kolonizační etapě, která souvisela se založením Brušperka. Hovořit o lánech v souvislosti s dnešním Paskovem a s jeho založením, je ze stejného důvodu rovněž zcela problematické.

28.1.33 Malý Zwenser

Malý Zwenser zmíněný …k 1389 u Paskova musel mít k tomu původnímu nějaký vztah, jež ho opravňoval k odvozenému názvu. Dá se minimálně předpokládat, že se nacházel v jeho blízkosti, přičemž nemusel být nikterak mladší, protože pak by byl logičtější název Nový Zwenser. Lokalit s názvem Paseky, v kraji kde se pálilo dřevěné uhlí, bylo více a pasek s malým p bylo v Beskydech a okolí nepřeberně.

28.1.34 Zaniklé sídlo Bruneswerde

V nutně ne zcela úplném výčtu hlavních problematických a zaniklých sídel širšího krajinného rámce Beskyd je kromě Friedbergu nejzáhadnější Bruneswerde. V dalším bude primérním předmětem našeho zájmu. O lokaci Bruneswerde můžeme najít v literatuře mnoho dohadů a neopodstatněných spekulaci. Na jeho ztracenou historii si v minulosti činila nárok celá řada moravských obcí, měst a městeček, pokoušejících se opřít svoji vlastní identitu, ztrácející se v mlhách minulosti, o stejně mlhavý obraz něčeho tak nejistého, že o jeho konkrétní podobě vlastně nevíme vůbec nic. Dvorec, újezd, ves anebo hrádek? Kdo, kde, kdy, jak a proč? Téměř žádnou konkrétní odpověď v listinách nenajdeme. Nejistý je již jen samotný název, oscilující v mnohoznačnosti významů. Přesto může být právě Bruneswerde ve svých širších architektonických a urbanistických souvislostech klíčem k prohloubení poznání vznešených i prokletých dramatických aspektů moravské minulosti.

28.2 NÁZEV BRUNESWERDE

28.2.1 Studium sídlišť

Studium sídlišť v Čechách a na Moravě nemělo nikdy pevnější základy, neboť bylo vždy jen na okraji zájmu oficiální historiografie. Více pozornosti věnovali těmto otázkám jen vlastivědní pracovníci a geografové. Tento nezájem o otázky spojené s vývojem sídlišť působí, že nám unikají důležité údaje o osídlení…^[73] Situace se nezlepšila ani dnes. Přestože požadavky urbanistů v oblasti územního plánování přece jen jakéhosi sluchu u společnosti doznaly, minulost sídel zůstává příliš často zcela nepochopená. Jak hrozivé důsledky tato situace může například jen v územním plánování mít, vidíme právě velmi výstražně na degenerativních příkladech rozsáhlých i drobných staveb v okolí velkých městských center. Spolehlivé a kvalitní podklady jsou nezbytným předpokladem toho, aby územní plánování vůbec nějaký smysl mělo. Jinak může jít o skrytou, či zjevnou destrukci všeho hodnot, jež se z minulosti díky našim, k tradicím podstatně citlivějším předkům dochovaly. Středověká plužina přes svoji abstraktní a poněkud skrytou podobu k takovým hodnotám patří prvořadně. Jestliže to nechápou ani státní orgány, není divu, že to nemohou pochopit ani místní politici.

Vedle vesnic existují sídelní útvary, které v 11. – 12. století označuje soudobá latinská terminologie jako „urbs“ nebo „civitas“, což bylo překládáno většinou jako „hrad“. Vhodněji by však význam vyjadřovalo označení asi „město“. Jsou to především tři moravská centra údělných knížectví Olomouc, Brno a Znojmo…^[74] Nelze pochybovat o tom, že tato sídla od dob kolonizace ve 13. stol. dlouho určovala další vývoj a zásadním způsobem ovlivňovala zakládání nových měst i vesnic.

Pozoruhodné je zjištění, že proces vybavování osad městským statutem probíhal na Moravě dříve a rychleji než v Čechách. Do roku 1253, to jest do nástupu Přemysla Otakara II. na český trůn, je doloženo na Moravě bezpečně 11 královských měst (Uničov, Bruntál, Opava, Znojmo, Jemnice, Hodonín, Brno, Olomouc, Horní Benešov, Jevíčko, Hlubčice, Přerov, Jihlava), zatímco v Čechách jen 8 měst… Morava neměla „hlavní město“, které by se rovnalo Praze nebo Vídni… Neměla, anebo nevíme, kde se ono civitas, ono hlavní město Moravy a sídlo markraběte nacházelo?

Když v roce 1237 padl původní Břetislavův hrad, o jehož lokalizaci nemáme dodnes dostatek spolehlivých důkazů, za oběť bojům markraběte Přemysla s Václavem I., založil nástupce Václava I., Přemysl II. na Špilberku nový hrad, dostavěný roku 1277, který pak sehrával v dějinách Brna velice důležitou úlohu.^[75] Neslavný konec slavného původního břetislavského Brněnského hradu, kdy válčil královský otec Václav I. se svým synem Přemyslem Otakarem II., vedl k rychlejšímu rozvoji řady jiných sídel. Nová města byla ve své tradici, především v tradici architektonické, nepochybně poznamenána tímto vzorem. Nejde o jev v 13. stol. nový, nýbrž jde pouze o jeho zvýraznění díky zvýšené migraci obyvatelstva. Studiem těchto sekundárních sídel a vyhledáváním jejich společných znaků je možno deduktivně usuzovat na původní podobu jejich vzoru. Riziko omylu je u takovéto metody s ohledem na možnost vyloučení i jiných vlivů poměrně značné, ale navržený postup může přece jen vést k získání realitě se blížící, dílčí, ale konkrétní představy o podobě nejvýznamnějšího moravského urbs.

Přenesení sídel z jednoho místa na místo jiné není v historii zdaleka tak neobvyklé, jak by se na první pohled mohlo zdát. Mocenské a strategické zájmy mohly být tím nejjednodušším důvodem k přemístění vesnic Trávčice a Kopčice při stavbě Terezinské pevnosti ještě v druhé pol. 18. stol. Vesnice Ples v oblasti Hradce Králové musela ustoupit stavbě Josefovské pevnosti.^[76] Nedávné megalomanské záměry totalitních systémů dokázaly brát lidem domov a zakládat rozsáhlá nová sídla. Nejedna přehrada zaplavila tisícileté kulturní odkazy, tuny uhlí byly dostatečným důvodem k přesídlení nesčíslných zástupů. Je tomu tak dnes, bude tomu tak v budoucnu a není žádný důvod domnívat se, že tomu tak nebylo i v dávnější minulosti Brna.

Samá tendence Břetislava I. budovat v 11. stol. hrady na místech starších moravských hradišť či v jejich blízkosti provokuje k otázce, zda i zaniklý Brněnský hrad nebyl například podobně jako Rajhrad založen taky tímto způsobem. Nejsme-li schopni vidět stopy hradu zaniklého před necelými tisíci léty, jak bychom mohli být schopni vidět stopy hradiště ještě mnohem staršího. Bez podrobné znalosti širších sídelních oblastí se totiž stěží podaří uspokojivě vysvětlit funkci a charakter jednotlivých hradišť.^[77]  Tady je možno parafrázovat, že i opačně, bez pochopení funkce a charakteru hradišť včetně zaniklých, není možno hovořit o poznání širších sídelních oblastí.

Nacionalistické požadavky vedly v 19. stol., prakticky současně s probuzením zájmu o studium hradišť u nás, k potřebě rozlišit to německé a to slovanské. Zásluhu o nekalé dílo měly samozřejmě obě strany. Štěpánek prioritu v oddělení slovanského od ostatního materiálu přisuzuje Virchowovi. Podařilo se mu prokázat to, co nacionalisti potřebují, že hradiště z období germánského, které vypadá i o několik století později úplně stejně, již není germánské, ale slovanské. Bylo zapotřebí nahromadit hodně nesmyslných závěrů, než se je podařilo poprvé systematizovat jeho dalšímu pokračovateli v Německu 19. stol. Behlovi. Tomu se podařilo velmi precizně formulovat odmítnutí typologické metody při studiu hradišť… Měl však zřejmě na mysli především zájem rodícího se archeologického průmyslu, protože z jeho závěrů vyplývala potřeba vytěžit úplně všechna hradiště, ať již byla stejného typu anebo ne.

I další pokrok z počátku 20. stol. v archeologickém zkoumání hradišť byl závislý na schopnosti archeologova oka, vidět tmavší skvrnu ve světlejším podloží jako pozůstatek původního dřevěného kůlu. Tento objev využívající toho, čemu se v kompozici architektury vlastně říká schopnost vnímání a kontrast, měl pro další vývoj v archeologii mimořádný význam. Bylo to jedno z významných vítězství vizuálních metod poznávání světa, kdy stačilo být pozorným a všímavým, aby bylo možno vidět to, co dříve vidět nebylo, to znamená dřevěné palisády, mosty, kulové stavby… Jde vlastně o obdobný problém, na němž je dnes založena až poněkud módní letecká archeologie, umožňující vnímat sídelní struktury v širším krajinném kontextu, což již dílčím způsobem předjímali od třicátých let 20. stol. badatelé zkoumající správní rozdělení jednotlivých oblastí na základě právní a historické literatury.

Tím nejvážnějším omezením archeologie, poskytující pramenné informace a následující interpretace historiky, se bezesporu jeví politické zájmy mocenských struktur ve společnosti. Vládnoucí moc nezajímá interpretace minulosti v jiných souvislostech než k podpoře vlastních a většinou i okamžitých politických zájmů a ideologií. To je jediný důvod otevírající pokladny k financování něčeho pro ni tak zbytečného jako je zjištění „pochybné“ pravdy o minulosti. Nacionalismus a totalita se jeví jako jedna z nejagresivnějších forem prosazování politických zájmů, dokazováním jakési výlučnosti.

Priedel oprávněně soudí, že nejstarší opevnění nebyla dosud objevena pro svou nenápadnost. Tento názor vyslovil již dříve i Labuda. Každá doba se vyznačuje v závislosti na stavu poznání a stupni technologického vývoje určitým prahem citlivosti. Destruktivnost a nevratnost archeologického výzkumu vylučuje budoucí uplatnění nových poznatků a technologií k odpovědi na otázky, které dříve nikdo ani nepoložil. To je vážným mimoekonomickým důvodem k maximální zdrženlivosti k tomuto oboru. Nepokládejme za užitečný v dané situaci jakýkoli archeologický výzkum, dokud nebudou k poznání minulosti vyčerpány všechny nedestruktivní metody. Překotnost současných záchranných výzkumu však ve jménu konzumu potvrzuje spíše vývoj zcela opačný.

28.2.2 Záhadný název Bruneswerde

Neobyčejně důležitým zdrojem poznání jsou nám však místní a pomístná jména, arci po náležitém jejich zhodnocení… vždyť ve většině případů nejsou tak výsledkem nahodilých událostí, jako výsledkem delších nebo kratších historických procesů.^[78]

Název Bruneswerde je v pramenech ztotožňováno s řadou lokalit moravskoslezského regionu, nejčastěji se Starou Vsí nad Ondřejnicí, někdy i s Místkem nebo se samotnou Ostravou. Objevuje se v několika zásadních dokumentech z období středověké kolonizace ve 13. stol. v oblasti zemské hranice řeky Ostravice. Setkáváme se s ním především v souvislosti s kolonizační činností Bruna a se založením Fryčovic, Staříče, Paskova a Brušperka. V dobových dokumentech jsou však zásadní prostorové informace v některých pozdějších překladech a historických pracích zřejmě i úmyslně pozměněné a je proto nezbytné je pokládat za problematické.

V psané podobě názvu Bruneswerde se můžeme setkat s řadou obměn významně komplikujících správnost případného překladu do češtiny. Brunnenswerde, Brunnenwerde, Brunenswerde, Bruneswerde, Bruneswerd, Brunewerde, Brunswerde, Brunnaz…^[79] Také Brunesuerde je podobou tohoto názvu z Brunovy závěti, kterou bychom mohli také přepsat jako Brunesverde.

Prameny, ale bohužel ani topomastikové, žádný zcela spolehlivý výklad tohoto názvu nedávají. Jde zjevně o slovní složeninu, kterou někteří autoři uváděli v první části do souvislosti se jménem významného olomouckého arcibiskupa Bruna z Schauenburku a druhou část přeložili prostě jako újezd, Brunův újezd. Úvaha poněkud zjednodušená a nepodložená. Se snahou hledat souvislosti mezi jménem významného kolonizačního organizátora a názvy nově založených sídel se setkáváme častěji. Bruneswerde k nim však patří spíše již jen jako postupně zanikající újezd, který v době Brunovy kolonizační činnosti nepochybně již existoval. Bruneswerde dle pramenů již tehdy postupně zaniklo někde poblíž Brušperka a hovoří se o něm dokonce již jen jako o území. Biskup Bruno získal újezd Bruneswerde před r. 1267 od vdovy po Konrádovi z Plavče.^[80] K r. 1269 je uváděno u Brušperka. Později bylo lénem, jež držel r. 1371–82 Lutolt z Bruneswerde a naposled ještě r. 1415 Vítek z Červené Lhoty. R. 1389 jmenuje se také biskupský újezd Braunswerde údajně na Ostravsku. Bruneswerde měly být podle jiných pramenů dvě vsi toho jména (Magnum a Minus).^[81] Podle Skácela byla jedna na místě Mor. Ostravy, druhá u Brušperka. Nezůstala po nich ani stopa, což také může znamenat, že tomu tak ve skutečnosti z hlediska lokačního ani nikdy nebylo. Se základní úvahou, že u názvu Brunes_werde, Brunnens_werde jde o složeninu dvou slov, je však nutno souhlasit.

Německé slovo Brunne, se užívalo v hornictví, ale má i obranný význam odpovídající českému zásek.^[82] Kromě záseku do skály jde také o zátarasy s překážkami ze stromů a větví, které mají zabránit pronikání nepřítele k hradbám. Takovéto území mělo svůj specifický význam především na hranicích říší. První část složeniny Brunnen má přes různou psanou podobu v prostém překladu z němčiny také význam studny, studánky, pramene, zřídla…^[83] Jde o výraz mnohoznačný, s více významy. Důležitým momentem je spojování tohoto pojmu s bažinatým terénem, prameništěm, počátkem vod. V symbolice vyjadřuje pramen svobodný panský stav a je záležitostí urozenosti a šlechtického stavu.^[84] Ponořit se do vody znamená vrátit se ke zdrojům… Křest je druhotným zrozením a každému kultu se vždy dařilo v blízkosti pramene. V bibli mají studně, prameny a fontány základní úlohu poutních míst, kde dochází k setkáním daným Prozřetelností, kde vznikají svazky, spojenectví, úmluvy…^[85]

Můžeme si povšimnout, že abstraktní pojem původ a konkrétní pramen zde nabývají stejného významu. Obměnou a vypouštěním jednotlivých písmen nabývá různých dalších zajímavých významů, které dokreslují původní smysl i dvojsmyslný význam slova. Předkřesťanské téma původu a počátku vod svým kosmologickým významem patří i do oblasti rozvodí světových moří. Bylo spojováno původně s kultem Matky Země a bohyně plodnosti, na který křesťanství později běžně v prostorové návaznosti reagovalo kultem Panny Marie.

Také druhá část složeniny – werde je slovo vyjadřující starobylost slezského šlechtického stavu.^[86] Svým bezprostředním vztahem k místu původu šlechtického rodu nabývá stejného nebo obdobného konkrétního významu jako v češtině, hrad. Také v němčině se slovo werden svým abstraktním významem blíží vzniku, počátku, býti… Ve smyslu označení rozsáhlejšího uceleného území či oblasti se můžeme setkat s pojmem verde například v Itálii, ale i v portugalské koloniální Africe…

S obdobnou složeninou se jinak můžeme setkat poměrně vzácně. Bohumínský hrad nazýval se Barutswerde a po hradu psal se poprvé 1248 Jindřich de Baruth.^[87] …a pod hradem byla ves Barutov, která (Baruthow) jmenuje se v soupisu desátků biskupství vratislavského z r. 1305. V listině z r. 1207 je zmíněno Zlaukowerde.^[88] Také Lichtenwerde je příkladem použití starého slezského výrazu v souvislosti s hradem.^[89] Lichten_werde = Jasný_hrad ukazuje na to, že složeninu je snad možno vyložit i ve smyslu vznešený, zdraví, sílu a svobodu vyzařující. V souvislosti s úvahami o předkřesťanském sídelním významu některých lokalit je možno uvést také název Marienwerder.^[90]

Bruneswerde tedy bylo ve své mnohoznačnosti pramenným hradem, od kterého svobodný stav odvozoval svůj vznešený původ. Byl symbolem čistoty, spravedlnosti, vyzařující hvězdné energie, zdraví, plodnosti a místem původu moci. Vyznačovalo se tedy atributy, jež byly vlastní také pohanské bohyni Ostre. Pěticípá hvězda jako hvězda jitřní fáze vzcházející panenské bohyně a čtverec jako symbol staré a milující Matky Země. Přechodnou fázi zralé ženy pak představuje sestava dvou čtverců s úhlopříčkou mající přímý vztah k harmonické proporci. Architektonické a urbanistické vyjádření této ideje má pro různá slohová období různou podobu. Pro období kolonizace se tato geometrie a symbolika mimoděk promítá do vlastnických vztahů vyjádřených v plužině. V renesančním Brně rafinovaně do geometrického rozvrhu hlavních dominant města a v Kroměříži do provokativně zasvěcenecké kompozice Květné zahrady.

28.2.3 Bruneswerde = Brunes_werde = brněnský hrad

Nahlížet na Bruneswerde od počátku jako na jakýsi bezvýznamný újezd či osadu někde u Ostravy je jedním z hlavních chybných a přehlíživých východisek a manipulací, odvádějících pozornost celých generací vědců mimo oblast poznání minulosti horní Moravy. Brunnens je přece Brno a Bruneswerde = Brněnský hrad. Jde tedy o dnes již zaniklý Brněnský hrad, zmiňovaný hlavně v listinných dokumentech 11. – 15. stol. Především pro období 11. – 13. stol. byl často samozřejmě, ale nesprávně, předpokládán někde v Brně, kde byl dlouhodobě marně hledán archeology a kunsthistoriky. Hrad tohoto jména, spojený v pramenech s řadou významných události moravských dějin, se nacházel naprosto překvapivě v oblasti Beskyd. Jeho již jen velmi nevýrazné stopy, pouhým okem prakticky neviditelné, si dovolíme ve vztahu k počátkům moravské architektury prezentovat a vyložit.

Je nutno vzít v úvahu, že například označení území Bruneswerde a hradu Bruneswerde, ale i existence Starého Brna a samotného města Brna mohly být předmětem dalších vzájemných záměn a omylů. Musíme obezřetně předpokládat i možné záměny stejného názvu sídla a území.

Smíříme-li se s tímto závěrem, tedy s existencí více historických sídel s obdobným zaměnitelným názvem Brunensis, vycházejících ze společné tradice, musíme znovu přehodnotit některé závěry minulých bádání a musíme se znovu zamyslet například nad tím, co starší dokumenty uváděly o minulosti Brna a co bylo nejen v důsledku archeologických výzkumů nepotvrzujících tyto informace nesrozumitelné. Některé uvedené záhady takto přestávají být záhadami. Objevují se však nové, mnohem vážnější a často podstatně starobylejší. Zdánlivě fantaskní tvrzení o existenci původního hradu Brna někde v Beskydech se v konfrontaci s krajinnými relikty stává srozumitelným a logickým detailem harmonického prostorového celku počátků moravské architektury a historie, která měla být nikoli náhodou, ale cílevědomě z vůle mocných zapomenuta.

28.3 BRUNESWERDE A STARÁ VES

28.3.1 Stará Ves nad Ondřejnicí

Filmánová a Krpeš ve Vlastivědě okresu Frýdek – Místek uvádějí, že …při cestě z Opavy do Místku bylo vytvořeno sídliště neznámého jména označované v době předhusitské jako Bruneswerde a pak Stará Ves. ^[91] Také na oficiálních internetových stránkách Městského úřadu v Brušperku bylo možno nalézt uveřejněnou zakládací listinu města v latinském i českém znění.^[92] Zcela automaticky zde bylo Bruneswerde pokládáno za Starou Ves, sousední vesnici podléhající jeho vyšší soudní pravomoci. Nejrazantnějším autoritativním zastáncem ztotožnění záhadného Bruneswerde se Starou Vsi nad Ondřejnicí byl Linhart.^[93] Adiacentes ville je však zřejmě možno přeložit ne pouze jako sousední, ale spíše jako přináležející, což však poněkud mění smysl obvyklých překladů listiny z hlediska úvah o tom, které vesnici název Bruneswerde náleží, a jejich okruh se zvětšuje. Žádné problémy nečiní identifikovat okolní vsi Staříč a Fryčovice.

Stará Ves nad Ondřejnicí byla …od roku 1301 biskupským lenním statkem. K roku 1390 se v knihách biskupského lenního dvora v Kroměříži setkáváme se jménem Niklase von Braunswerde. V roce 1392 je však pravděpodobně tentýž zmiňovaný jako Nicolaus de Antiqua Villa.^[94]

V 15. stol je uváděna tvrz, která se připomíná ještě 1552 a 1560…^[95] Příliš snadno bývá ztotožněn název Altendorf a Antiqua Villa se Starou Vsi. Údajně právě na místě této středověké vodní tvrze měl být postaven v létech 1560 – 1570 renesanční zámek s parkem. Problém činí představa vodní tvrze právě na tomto místě a vlastně pouze v rozsahu půdorysu zámku, protože jinak o její existenci nezůstala ani stopa. Nikoho moc nepřekvapuje ani to, jak se z Brunenswerde stal Altendorf či Stará Ves.

Ztotožnění Staré vsi nad Ondřejnicí s územím Bruneswerde, jež držel lénem r. 1371–1382 Lutolt z Bruneswerde^[96], však naprosto nepřipadá v úvahu, protože …Drslav z Kravař …r. 1378 prodal Mikulášovi z Lubojed a jeho manželce Anně z Heroltic Starou Ves a Oslův mlýn do jejich životů.^[97] Srovnáním těchto listinných údajů je lokalizace Bruneswerde do prostoru Staré Vsi zásadně zpochybněná nebo dokonce vyloučená. S prostým využitím údajů Hosákova místopisu v rozmezí několika stran jeho knihy lze Starou Ves jako možného kandidáta na hrdý titul původního Bruneswerde spolehlivě a definitivně vyloučit. Je jí možno přiznat pouze doznívání přenesené tradice, která snad uvedenou koupi Staré Vsi udělala během dvou let Mikuláše z Lubojed Mikulášem z Bruneswerde, přestože Bruneswerde samotné držel lénem až do roku 1382 Lutold.

28.3.2 Vodní hrad Bruneswerde

Je zapotřebí se zastavit ještě u jiné zprávy. Tak 1416 držel léno Vítek ze Staré Vsi, 1444 Martin Žabka ze Staré Vsi, 1465 přijal léno na St Ves Smil z Barchova, který spolu s Jiříkem z Červené Lhoty udělil St. Vsi odúmrť.^[98] Vítek ze Staré Vsi by mohl být totožný s oním Vítkem z Červené Lhoty uváděným v souvislosti s Bruneswerde k roku 1415. Stávalo se totiž občas, že pro jednu a tutéž osobu šlechtice bylo užíváno ve středověku i více míst původu. Mohl, ale nemusel. Mohla by to být každopádně příležitost pro záměnu, která vedla ve svých důsledcích ke ztotožnění dvou sídel, jež spolu pravděpodobně měly leccos společného. Už ve 13. století tu byla postavena tvrz, která měla pravděpodobně tvar čtyřbokého pravoúhlého vodního hrádku, obklopeného vodním příkopem. Husitské hnutí přivodilo patrně zkázu vesnice, která ale byla později znovu osídlena a pojmenována „Stará Ves“. V létech 1560 – 1570 byla tvrz přestavěna na renesanční zámek panem Jarošem Syrakovským…^[99] Oč méně je srozumitelná představa významnějšího vodního hrádku na místě dnešního malého renesančního zámku v Staré Vsi nad Ondřejnicí, o to je pravděpodobnější, že skutečné Bruneswerde vodního živlu ve svůj obranný prospěch významně využívalo. Archeologický výzkum sklepení přinesl materiál mladší, než by měl odpovídat prvopočátkům Staré Vsi.^[100] Žádné základy vodního hrádku se v r. 2000 nenašly. Neprůkazný zůstal i terénní průzkum Hýla a Poláška, který přinesl jen několik problematických keramických střepů, které lze časově zařadit do 13. – 14. století, ale které se na pole mohly dostat mnoha způsoby i z velké vzdálenosti.

28.3.3 Jarošův syn Ctibor

V létech 1580 – 1587 dal Ctibor vybudovat ve Staré Vsi nový farní kostel sv. Jana Křtitele v pozdně gotickém slohu. Jarošův syn Ctibor byl moravský velmož, který zastával funkci nejvyššího písaře markrabství moravského a přísedícího manského soudu. Je otázkou, zda tento Jaroš není stejného rodu jako Tomáš Jaroš, jenž …přišel do Prahy r. 1543 jako královský puškař z Brna. Vzhledem k odstupu 37 let od těchto událostí se dá soudit, že by dokonce mohlo v uvedených příkladech jít o příbuzné. Oprava technologicky složité sochy sv. Jiří na Pražském hradě mohla být natolik ceněná a úspěšná, že bylo zapotřebí ke cti svého otce vybudovat chrám nákladem vysokého úředníka markrabství moravského. S gotickým chrámem sv. Jiří se můžeme setkat přímo v Brušperku. I tato okolnost by si zasloužila vysvětlení. Sv. Jiří je totiž patronem zbrojířů, kovářů, rytířských řádů, opevněných sídel, strážných míst,…^[101] Jaroš i Ctibor Syrakovští jsou uvádění původem z Pěrkova, což znamená, že ani jeden z nich nejsou rodem z již zaniklého Bruneswerde, jehož kovářskou tradici nicméně oba poněkud tajemně reprezentuji.

28.3.4 Stará Ves nemohla být Bruneswerde

Kromě odrazu pozdní tradice Bruneswerde v mimořádné renesanční architektuře zámku ve Staré Vsi nad Ondřejnicí nic neopravňuje místní patrioty k nesprávným závěrům dlouhodobě a vytrvale úspěšně šířeným. Ani pouhé nadšení, ani lhostejnost a bezvědomí dnešních lokálních dědiců jeho slavné tradice zjevně nepřispívá ke skutečnému poznání dávné minulosti.

Není správné spojovat Bruneswerde 13. století s Místeckem a prohlašovat jej za jednu z jeho nejstarších obcí, když Místecko v té době ještě vůbec ani neexistovalo.^[102] Rovněž neexistuje žádný pádný důvod hovořit o jeho založení na zeleném drnu v době kolonizační činnosti Bruna ze Schaumburgu. Takovýto nepodložený pokus o dataci založení může mít jen spekulativní podobu. Příliš zjednodušujícím je i obvyklé odvozování mnohoznačného názvu Bruneswerde pouze od jména olomouckého biskupa. Mezi Brněnským hradem a jakýmsi pomyslným Brunovým hradem je podstatný rozdíl. Označovat některé listiny za falza bylo i v minulosti běžnou součásti mocenských her, které neměly se skutečností mnoho společného. Přebírat takto ovlivněné závěry je velmi nespolehlivé. Mnohem spolehlivější je v současnosti prosté vizuální posouzení a srovnání listin s dochovanou urbanistickou strukturou obce. Budeme-li respektovat nezpochybnitelnou středověkou roli Brušperka jako ustředí, nezůstává nám pro roli Staré Vsi více než úloha pánského dvora na jeho okraji. Svým měřítkem má obec velmi daleko k 70 lánům, které ve svých hranicích Stará Ves z hlediska prostorového nikdy nemohla mít. Struktura obce tvarově koreluje s Brušperkem a vytváří s ním jednotu lokačně původních osvobozených lánů. Listiny a knihy, stejně jako celé archívy je možno spálit, ale plužinu ne. Historická podstata je i v případě Staré Vsi ohrožená až novodobými baraby s buldozery a traktory rozorávajícími meze ve jménu lepších zítřků a lehkomyslného života.

Lechner a Hosák se Šrámkem vyslovili domněnku o pozdějším rozpadu Bruneswerde na dvě, Magnum Bruneswerde a Minus Bruneswerde. Také rozklad, jako jediné vysvětlení je, v konfrontaci s pokračující a rozvětvující se tradici, příliš zjednodušující.

Ani Bakalova domněnka o předhusitské existenci kostela není architektonicky ničím podložená. Stavba již jen svým tvaroslovím prozrazuje pozdní původ. Také z hlediska svěcení kostela je pozdní tradice vlivného Civitas Dei evidentně rozmělněná. Původní a jedinečné svěcení Sv. Jana Křtitele a Panny Marie je zde nahrazeno ideou Narození Sv. Jana Křtitele, opouštějící jednoduchou středověkou ryzost a přímočarost Brušperka. V urbanistické struktuře, tvarem pozemku přináležejícím kostelu a jeho periferní polohou v doteku kdysi meandrující řeky, svoji pozdní roli potvrzuje. Území segmentového tvaru původně spádovalo ke svému kompozičnímu středu s kostelem v Brušperku. O generaci dříve postavený zámek si musel po jistou dobu vystačit s vlastní kapli. Urbanistická struktura Staré Vsi byla zjevně, až do založení zámku a kostela, organickou součástí Brušperka.

28.4 BRUNESWERDE U BRUŠPERKA

28.4.1 Lašský Betlém

Beník se domníval, že přezdívku Lašský Betlém získal Brušperk s chrámem zasvěceným sv. Jiřímu pro svoji dominantní polohu v krajině, kdy z okolních kopců lze prohlédnout celé panoráma Beskyd. Od Lysé hory na jihovýchodě, přes Ondřejník, Smrk a Radhošť, až po vrch Kotouč a Štramberskou Trúbu na jihozápadě.^[103]

Zajisté, že si lokátor s výběrem místa vhodného pro založení města dal práci. …ochranné municipální město s far. kostelem sv. Jiří. Město (Brunserh) založil Bruno, který je nadal právem magdeburským…^[104] Nešlo asi jen o pohled na okolní hory. Záměr vybudovat správní centrum pro oblast celého Ostravska je zřejmý z více hledisek. Těžištní poloha ještě sama o sobě k takovéto přezdívce nestačí. Je zapotřebí pocitu návaznosti na starší tradici, aby se takovéto přirovnání prosadilo. Nově založené město či vesnice bez jakékoli tradice nárok na toto označení nemá. Jenže Bruneswerde spravované z Brušperka toto oprávnění skýtá. Někde tady je zapotřebí hledat i původ Brunova jména a nikoli naopak. Svým jménem se pravděpodobně hlásil k původu svého rodu, což by znamenalo, že ve zdejším kraji nebyl úplným cizincem, nýbrž spíše navrátilcem. To by mohlo vysvětlovat i některé otázky o původu majetku, vznikající nad jeho závětí. Řada badatelů se marně pokoušela ztotožnit Bruneswerde přímo s Brušperkem. Pinkava, Brandl, Berger, Schwarz, Prasek, Hosák, Šimek.^[105] Bylo to většinou před tím, než Linhart lehkovážně rozhodl o ztotožnění se Starou Vsí.

Zajímavé je srovnání údajů týkajících se založení Místku s Brušperkem.^[106] Jakkoliv se Linhart snažil jeho význam podložit argumenty, je zde jen při prostém srovnání počtu lánů zřejmý nepoměr. Zatímco Místek je údajně založen na 42 lánech, má jen Brušperku podléhající Staříč lánů 70? Brušperk má hned při založení domy na náměstí dvoupodlažní, Místek ještě v 17. století pouze jednopodlažní a k tomu dřevěné. Údaj o založení Místku biskupem Brunem je zcela nepodložený a pozdějšímu založení by mohla nasvědčovat i geometrie náměstí bez vztahu ke světovým stranám, což u lokátorů z období biskupa Bruna není příliš pravděpodobné. V Místku, jenž by měl v minulosti hrát významnější roli, schází alespoň náznak přesvědčivější potřeby opevnění.

28.4.2 Chrám sv. Jiří

Sv. Jiřímu je zasvěcen farní kostel, nepřesně na internetu označovaný jako barokní. Jeho jádro je i přes obvyklé místní podceňování minulosti spíše gotické s místy dokonce románskými znaky. Je neobvykle umístěn mimo parcelaci a strukturu historického jádra založeného města, ve vyvýšené jakoby pevnostní poloze. Již zmíněný rozhled do všech stran kraje předurčuje toto místo ke strážní funkci pod patronátem sv. Jiřího. S kopím, na stříbrném koni, ve zlatém sedle, jej najdeme i ve znaku města, zápasícího s bezkřídlým drakem.

Stejného draka najdeme také v pověsti a v průjezdu Staré radnice v Brně. Zde je současně možná i další indicie k podezřelému a záhadnému původu kovové sochy sv. Jiří na nádvoří pražského hradu. Společné kořeny na úrovni indicií dotvrzuje i skutečnost, že odborníka pro nesnadnou opravu této velmi staré kovové plastiky neznámého a záhadného původu bylo nutno svého času hledat právě v Brně. Červeno bílé pruhy brněnského znaku jsou obdobou červeného a bílého pruhu i v dnešní polské státní symbolice a mají, jak je pravděpodobné, také své společné místo původu. Stejné barvy jsou použity i na bílém praporu města Brušperku s červeným křížem uprostřed. Obdobný dodnes najdeme například v symbolice některých zasvěcenců, kteří rovněž působili i v Brně.

28.4.3 Spor o fojtství v Brušperku

O fojtství v Brušperku probíhaly na začátku XV. století spory, ve kterých hraje významnou roli hejtman těšínského knížete Trnawka, jenž se stane dokonce dědičným fojtem. R. 1483 je Jiřík z Trnavky a Brušperka jmenován jako svědek na listině, kterou Smil z Barchova a Jiřík z Červené Lhoty pouští Staré Vsi odúmrť. Jiří Brušperský zemřel 1492, a vdova po něm Johanka odstoupila se svolením biskupa své věno 250 dukátů na fojtství Brušperském své dceři Elišce, ženě Faytla Pomanzed…V době potom mizejí všecky zprávy o fojtství…^[107] Ale již r. 1567 biskup Vilém koupil fojtství Brušperské se vším příslušenstvím od dosavadního fojta a vladyky Jiřího Faytla z Pomanzed za 1000 zl. (listina o tom dto. Hukvaldy 12. aug.)

Linhart uvádí, že …r. 1512 panství Hukvaldské trvale bylo spojeno se stolními statky biskupskými… Napřed v polovici XV. věku připojeno celé Frenštátsko i s Frenštátem, na západě Příborsko, na severu úžeji k hradu přilnuly Rychaltice, Fryčovice, Stařič a Brušperk.

Protireformační praktiky biskupa Viléma Prusinovského v první polovině 16. století kladly na hukvaldské úředníky vysoké nároky. Od dodávek uzených pstruhů, ptáků, medvědích tlap a hlav na jedné straně, až po pálení heretických knih a zavírání neposlušných knězů na straně druhé. Bílá Hora a novodobé dějiny tuto tradici „prokletého“ koutu světa později ještě jen potvrdí.

V roce 1584 nařídil biskup soudu v Brušperku, jenž až dosud bral naučení ve věcech soudních v Opavě podle práva magdeburského, aby v budoucnu bral naučení v Ostravě. Kromě Fryčovic, Staříče a Paskova měla pod Brušperk nyní spadat i Stará Ves. Posledně jmenována obec se tak objevila na místě dříve v listinných pramenech uváděné obce Bruneswerde. Vítězstvím ve sporu ukončeném až v roce 1651 vlastně dokázali svoji nezávislost na Brušperku, a tedy logicky i to, že závazky vyplývající z listiny vydané biskupem Brunem se vztahovaly k jiné obci než ke Staré Vsi. Je pravděpodobné, že právě v tomto okamžiku se naopak Paskov místo nějakých vzdálených pasek stává právně závislým na Brušperku, přestože, jak vyplývá z Brunovy listiny z r. 1269, původně zřejmě nebyl. …Preterea uolo ut ad ipsam ciuitatem meam scilicet Brunsperh adiacentes uille scilicet Staritz et Vreccendorf et Brunswerde et passecov et si quid in terminis prescriptis adhuc poterit collocari spectare teuentur scilicet in iudicio maiori quod est pro homicidio pro adulterio pro furtu et singulis quibus uille ad ciuitatem quamlibet spectare consueuerunt cum in uillis pro uulneribus uel quidquid alcius est non debeat iudicar.^[108]

Takovýto závěr bychom mohli udělat na základě Boczekových pramenů. Friedrichovo znění listiny však obsahuje Passcov s velkým P. I jeho obsah zde uvádíme pro srovnání také. …Preterea volo, ut ad ipsam civitatem meam, silicet Brunsperh, omnes adiacentes ville, silicet Staritz et Vreccendorf et Brunswerde et Passecov, et siquid in terminis prescriptis adhuc poterit collocari, spectare teneantur, silicet in iudicio maiori, quod est pro homicidio, pro adulterio, pro furtu et singulis, quibus ville ad civitatem quamlibet spectare consueverunt, cum in villis pro vulneribus, vel quidquid alcius est, non debeat iudicari. Ut autem sepe dicti iudice mei circa huiusmodi civitatem construendam eo fidelius laborent, ius eis et omnibus civibus meis confero Meydburgense.^[109]

Na základě analýzy fotokopie rukopisu se musíme přiklonit k Boczekovu znění a konstatovat, že v minulosti byla listina právě v této části a v místě názvu Bruneswerde nápadně znečitelněná.

Zpráva o tom, že…biskup Stanislav přikázal 1580 Staříči a Fryčovicům bráti pivo jen z Brušperka, 1584 propustil Brušperské, Staříčské a Fryčovické z šenku panského piva…^[110], by mohla být dokladem toho, že obce Bruneswerde i Paskov v té době zřejmě po stránce šenku do pravomoci Brušperka nespadaly. Tato skutečnost by mohla souviset s neklidnými časy minulých let, protože městská privilegia, jak už to bývá, shořela a musela být r. 1555 obnovená. To byla jistě vhodná příležitost k novým úpravám majetkových a právních vztahů.

Za první zmínku o Paskovu se všeobecně pokládá Brunova závěť z roku 1267. V roce 1300 udělil biskup Dětřich vesnici Janu Stenge. Místo na Brunově listině, jež má být údajně první písemnou zmínkou o Paskovu, je opět značně nečitelné. Nad vší pochybnost je jej možno digitálně analyzovat a první písmeno je zjevně malé. V různých pozdních opisech tohoto dokumentu je možno se setkat s malým i velkým počátečním písmenem.

Ti, kdož studovali Brunovu listinu, si dali velice záležet, aby právě toto místo znečitelnili. Na tento detail je nutno upozornit proto, že má zcela zásadní dopad na výklad průběhu osidlování celého moravského severovýchodu. Určitou pochybnost je možno mít již jen na základě zprávy z r. 1300, protože Paskov s velkým P měl být podle Brunovy listiny přece předmětem takových práv, která by jen tak lehce neumožňovala jejich současné udělení někomu jinému. To by před rokem 1300 musel být Brušperk těchto práv zbaven, o čemž se, jak se zdá, žádna zpráva nedochovala. V jiné variantě by Jan Stenge musel být významným měšťanem v Brušperku, o čemž rovněž není nic známo. Vysvětlením prostě je, že malé p v Brunově listině je nutno respektovat.

Paseky, které se staly od roku 1960 součástí Ostravy, a které byly do té doby součásti Staré Bělé, jsou mnohem pravděpodobnějším kandidátem pro správnou identifikaci než nynější Paskov, a to právě pro svoji lanovou strukturu posledního a nejsevernějšího území mezi Odrou a Ostravicí. Na úkor lesa přináležejícího ještě také k Brušperku vznikla jeho vymýcením i lanová struktura Krmelína, vklíněného do trojúhelníku Brušperka, Staré Vsi a Staré Bělé. Zbývající bažinaté území pozdější Ostravy bylo hustě osídleno mnohem později a lanovou strukturu, související se specifickým hospodařením, v něm již zcela postrádáme.

28.4.4 Smírčí kříž

Smírčí kříž na ulici Staroveská je evidován jako památka č. 8–2316^[111] a byl pro publikaci fotograficky dostatečně atraktivní. Autor do publikace zařadil jeho fotografii zřejmě spíše jako určitou záhadu. Jeho forma je velice dokonalá, současně starodávná i soudobá, a je v prvním pojetí v rozporu s naší představou založení Brušperka až v 13. stol. Jenže tady by bylo možno vzít v úvahu i snadnou možnost přemístění tak pozoruhodně krásného kamenného díla, ale bohužel stejně dobře i možnost zásadního omylu. Sochy sv. Cyrila a Metoděje, před vstupem do chrámu, přes svůj pozdní původ, tuto záhadu pouze umocňují. Forma naznačuje, že i s počátky Brušperka to možná bylo složitější, než jak se běžně zjednodušeně usuzuje z několika ne příliš srozumitelných listin. (Pokračování v časopisu ATLANTIDA 8/2010, 30 BRUNESWERDE 2. ČÁST)

Obr. 28‑1 Tajemné biblické téma marnosti stavby gigantické věže se v r. 1593 stalo námětem dřevořezu o počátku moravských měst od Jana Willenbergera. Ilustrace je převzatá z knihy Zrcadlo slavného markrabství moravského, jejímž autorem je Tholomeo Paprocky z Glogol a Paprocké Woly.

28.5 LITERATURA A POZNÁMKY

---

MOHELNÍK, L. Prostorová interpretace architektonického a urbanistického díla. Vědecké spisy VUT v Brně, Edice PhD Thesis, sv. 336, Brno 2005, ISSN1213-4198

MOHELNÍK, L. Prostorová interpretace architektonického a urbanistického díla. Disertační práce, VUT v Brně, Brno 2005

---

 

[a] Více smyslná fráze historiků a kronikářů používána v souvislosti s nastoleným bezprávím, na které se ochranná a spravedlivá hvězdná bohyně Astra, Ostra, Ostara, Öster… nemohla nadále dívat. Viz. například Kosma…

[b] Viz. zaniklé sídlo Mesthlieshow

[c] Zlá léta po smrti Přemysla Otakara II. z r. 1279 (Archiv Pražského hradu, signatura G 5)

---

[1] MOHELNÍK, L. Civitas Dei, jehož sláva hvězd se dotýkala. Atlantida 1/2008. PVÚ s.r.o., Brno 2008, s. 4 – 9, ISSN 1802–9523; MOHELNÍK, L. Svatá rodina brněnského kostela. Atlantida 2/2008. PVÚ s.r.o., Brno 2008, s. 2 – 24, ISSN 1802–9523; MOHELNÍK, L. Beskydská růže. Atlantida 4/2008. PVÚ s.r.o., Brno 2008, s. 2 – 9, ISSN 1802–9523;MOHELNÍK, L. Starobylá Ostravice. Atlantida 6/2009. PVÚ s.r.o., Brno 2008, s. 1 – 17, ISSN 1802–9523

[2] MOHELNÍK, L. Architektonická kompozice. Atlantida 5/2008. PVÚ s.r.o., Brno 2008, s. 2 – 9, ISSN 1802–9523

[3] FIMANOVÁ, J., KRPEŠ, V. Vlastivěda okresu Frýdek – Místek. Okresní pedagogické středisko ve Frýdku – Místku, Frýdek – Místek 1978, s. 31

[4] NEKUDA, V. Pfaffenschlag. Zaniklá středověká ves u Slavonic. BLOK a Moravské muzeum v Brně, Brno 1975

[5] HOSÁK, L. Historický místopis země moravskoslezské. Společnost přátel starožitností ČSL. v Praze, Brno 1938, s. 926 – 927; CDM IV. s. 180; Praskova pozůstalost v zemském archivu v Opavě; CDS XIV. s. 112; CDM III. s. 324

[6] FIMANOVÁ, J., KRPEŠ, V. Vlastivěda okresu Frýdek – Místek. Okresní pedagogické středisko ve Frýdku – Místku, Frýdek – Místek 1978, s. 31 – 33

[7] HOSÁK, L. Historický místopis země moravskoslezské. Společnost přátel starožitností ČSL. v Praze, Brno 1938, s. 702

[8] TOFEL, S. Čeladná. Historie. s. 1

[9] BERGER, K. Die Besiedlung des deutschen Nordmährens im 13. und 14. Jahrhunderte. Deutcher Volkschulvrband in Mähren Brünn 1933, s. 142

[10] HURT, R. Příspěvek k dějinám staré Moravy. ČASOPIS MORAVSKÉHO MUSEA. Roč. 48, r. 1963, s. 49

[11] FELIX, J. Vlastivěda moravská. Frenštátský okres. Musejní spolek v Brně, Brno 1908, s. 29, 35, 43, 91 – 96, 98, 122 – 123,

[12] BOCZEK, A. Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae. Díl I., r. 396 – 1199, Olomouc 1836, s. 74 – 75

[13] BERGER, K. Die Besiedlung des deutschen Nordmährens im 13. und 14. Jahrhunderte. Deutcher Volkschulverband in Mähren Brünn 1933, s. 143 – 144

[14] HOSÁK, L. Historický místopis země moravskoslezské. Společnost přátel starožitností ČSL. v Praze, Brno 1938, s. 699; CDM III. 402, 408, IV. 345, V. 118

[15] LINHART, F. Kniha o Místku. Národní záložna v Místku, Místek 1929, s. 12

[16] SPÁČILOVÁ, L., WOLFOVÁ, M. Germánská mytologie. VOTOBIA, 1996, ISBN 80–7198-138–9

[17] LINHART, F. Kniha o Místku. Národní záložna v Místku, Místek 1929, s. 12

[18] FRIEDRICH, G. CODEX DIPLOMATICUS ET EPISTOLARIS REGNI BOHEMIAE. Díl V/2., r. 1267 – 1278, Nakladatelství Československé akademie věd, Praha 1981, s. 82 – 83

[19] BOCZEK, A. Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae. Díl III., r. 1241 – 1267, Olomouc 1841, s. 408

[20] LINHART, F. Vlastivěda moravská. Místecký okres. Musejní spolek v Brně, Brno 1915, s. 49

[21] SAMEK, B. Umělecké památky Moravy a Slezska 1. Academia, Praha 1994, s. 438

[22] BAKALA, J., BORÁK, M., GRACOVÁ, B., GROBELNÝ, A., JIŘÍK, K., KLÍMA, B., MYŠKA, M., PITRONOVÁ, B., STEINER, J. Dějiny Ostravy. Nak. SFINGA, Ostrava 1993, s. 26

[23] LINHART, F. Vlastivěda moravská. Místecký okres. Musejní spolek v Brně, Brno 1915, s. 50

[24] LINHART, F. Kniha o Místku. Národní záložna v Místku, Místek 1929, s. 13

[25] SOBOTÍK, B., GROBELNÝ, A. Urbář panství frýdecko – místeckého z r. 1580. Slezský studijní ústav, Opava 1953, s. 3

[26] LINHART, F. Kniha o Místku. Národní záložna v Místku, Místek 1929, s. 14; SOBOTÍK, B., GROBELNÝ, A. Urbář panství frýdecko – místeckého z r. 1580. Slezský studijní ústav, Opava 1953, s. 3 – 5

[27] BOCZEK, A. Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae. Díl IV., r. 1268 – 1293, Olomouc 1845, s. 345 – 299

[28] HOSÁK, L. Historický místopis země moravskoslezské. Společnost přátel starožitností ČSL. v Praze, Brno 1938, s. 700

[29] LINHART, F. Vlastivěda moravská. Místecký okres. Musejní spolek v Brně, Brno 1915, s. 188

[30] FIMANOVÁ, J., KRPEŠ, V. Vlastivěda okresu Frýdek – Místek. Okresní pedagogické středisko ve Frýdku – Místku, Frýdek – Místek 1978, s. 32

[31] LINHART, F. Vlastivěda moravská. Místecký okres. Musejní spolek v Brně, Brno 1915, s. 101

[32] HOSÁK, L. Historický místopis země moravskoslezské. Společnost přátel starožitností ČSL. v Praze, Brno 1938, s. 702

[33] HOSÁK, L. Historický místopis země moravskoslezské. Společnost přátel starožitností ČSL. v Praze, Brno 1938, s. 702; LECHNER, Die ältesten Belehnungs – und Lehensgerichtsbücher des Bisthums Olmütz. I. s. 15

[34] HOSÁK, L. Historický místopis země moravskoslezské. Společnost přátel starožitností ČSL. v Praze, Brno 1938, s. 702

[35] HOSÁK, L. Historický místopis země moravskoslezské. Společnost přátel starožitností ČSL. v Praze, Brno 1938, s. 994

[36] PLAČEK, M. Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku. LIBRI, Praha 1996, s. 171 – 172

[37] POKORNÝ, F. Vlastivěda moravská. Příborský okres. Musejní spolek v Brně, 1917, s. 57 – 58

[38] HRABEC, J. Hukvaldy. Atlantida 1/2008. PVÚ s.r.o., Brno 2008, s. 14 – 19, ISSN 1802–9523

[39] LINHART, F. Vlastivěda moravská. Místecký okres. Musejní spolek v Brně, 1915, s. 179 – 180

[40] HOSÁK, L. Historický místopis země moravskoslezské. Společnost přátel starožitností ČSL. v Praze, Brno 1938, s. 904

[41] TOFEL, S. Čeladná. Historie. s. 1 – 2

[42] FELIX, J. Vlastivěda moravská. Frenštátský okres. Musejní spolek v Brně, Brno 1908, s. 160

[43] BOCZEK, A. Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae. Díl II., r. 1200 – 1240, Olomouc 1839, s. 363 – 364

[44] CDM IV. s. 345

[45] HOSÁK, L. Historický místopis země moravskoslezské. Společnost přátel starožitností ČSL. v Praze, Brno 1938, s. 702

[46] HOSÁK, L. Historický místopis země moravskoslezské. Společnost přátel starožitností ČSL. v Praze, Brno 1938, s. 698 a 702

[47] SOBOTÍK, B., GROBELNÝ, A. Urbář panství frýdecko – místeckého z r. 1580. Slezský studijní ústav, Opava 1953, s. 48

[48] LINHART, F. Vlastivěda moravská. Místecký okres. Musejní spolek v Brně, Brno 1915, s. 3

[49] FIMANOVÁ, J., KRPEŠ, V. Vlastivěda okresu Frýdek – Místek. Okresní pedagogické středisko ve Frýdku – Místku, Frýdek – Místek 1978, s. 34

[50] HOSÁK, L. Historický místopis země moravskoslezské. Společnost přátel starožitností ČSL. v Praze, Brno 1938, s. 653, 702, 992

[51] BOCZEK, A. Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae. Díl V., r. 1294 – 1306, Josefus Chytil, Brno 1850, s. 118 – 119

[52] HOSÁK, L. Historický místopis země moravskoslezské. Společnost přátel starožitností ČSL. v Praze, Brno 1938, s. 702, 994; CDM IV. 80

[53] SAMEK, B. Umělecké památky Moravy a Slezska 1. Academia, Praha 1994, s. 442

[54] LINHART, F. Vlastivěda moravská. Místecký okres. Musejní spolek v Brně, Brno 1915, s. 51

[55] GRÜNHAGEN, C. REGESTEN ZUR SCHLESISCHEN GESCHICHTE. GESCHICHTE UND ALTERTHUM SCHLESIENS. Díl III., r. 1221 – 1238, Josef Max & comp., Breslau 1867, s. 153

[56] BAKALA, J., BORÁK, M., GRACOVÁ, B., GROBELNÝ, A., JIŘÍK, K., KLÍMA, B., MYŠKA, M., PITRONOVÁ, B., STEINER, J. Dějiny Ostravy. Nakladatelství SFINGA, Ostrava 1993, s. 31 – 32

[57] BOCZEK, A. Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae. Díl V., r. 1294 – 1306, Josefus Chytil, Brno 1850, s. 72 – 74

[58] HOSÁK, L. Historický místopis země moravskoslezské. Společnost přátel starožitností ČSL. v Praze, Brno 1938, s. 702

[59] POKORNÝ, F. Vlastivěda moravská. Příborský okres. Musejní spolek v Brně, Brno 1917, s. 57 a 106 – 105

[60] LINHART, F. Vlastivěda moravská. Místecký okres. Musejní spolek v Brně, Brno 1915, s. 41

[61] BOCZEK, A. Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae. Díl IV., r. 1268 – 1293, Olomouc 1845, s. 392

[62] HOSÁK, L. Historický místopis země moravskoslezské. Společnost přátel starožitností ČSL. v Praze, Brno 1938, s. 698

[63] LINHART, F. Vlastivěda moravská. Místecký okres. Musejní spolek v Brně, Brno 1915, s. 125

[64] HRABEC, J. Starý Jičín. Atlantida 5/2008. PVÚ s.r.o., Brno 2008, s. 15 – 17, ISSN 1802–9523

[65] HOSÁK, L. Historický místopis země moravskoslezské. Společnost přátel starožitností ČSL. v Praze, Brno 1938, s. 994

[66] CDM X., s. 123; CDM XI., s. 529; CDM XII., s. 10

[67] FELIX, J. Vlastivěda moravská. Frenštátský okres. Musejní spolek v Brně, Brno 1908, s. 33 – 34

[68] POKORNÝ, F. Vlastivěda moravská. Příborský okres. Musejní spolek v Brně, Brno 1917, s. 211

[69] HOSÁK, L. Historický místopis země moravskoslezské, Společnost přátel starožitností ČSL. v Praze, Brno 1938, s. 684

[70] HOSÁK, L. Historický místopis země moravskoslezské. Společnost přátel starožitností ČSL. v Praze, Brno 1938, s. 702

[71] LINHART, F. Vlastivěda moravská. Místecký okres. Musejní spolek v Brně, Brno 1915, s. 48

[72] CDM III. s. 402, 408; CDM IV. s. 345

[73] ŠTĚPÁNEK, M. Opevněná sídliště 8. – 12. století ve střední Evropě. Nakladatelství Československé akademie věd, Praha 1965, s. 15

[74] VÁLKA, J. Dějiny Moravy. Středověká Morava. Díl 1, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, Brno 1991, s. 54 a 66

[75] ZŘÍDKAVESELÝ, F. Brno – město uprostřed Evropy. Katalog výstavy archivních dokumentů. K 750. výročí udělení městských práv 1243 – 1993. Archiv města Brna ve spolupráci s Muzejní a vlastivědnou společností, Brno 1993, s. 10

[76] PEŠTA, J. Průzkumy památek. Několik poznámek ke studiu půdorysné struktury venkovských sídel na území Čech. Roč. VII., č. 2, Památkový ústav středních Čech v Praze, r. 2000, s. 160

[77] ŠTĚPÁNEK, M. Opevněná sídliště 8. – 12. století ve střední Evropě. Nakladatelství Československé akademie věd, Praha 1965, s. 16 – 19, 98, 115

[78] HURT, R. ČASOPIS MORAVSKÉHO MUSEA. Příspěvek k dějinám staré Moravy. Roč. 48, r. 1963, s. 40

[79] SAMEK, B. Umělecké památky Moravy a Slezska 1, Academia, Praha 1994, s. 442

[80] HOSÁK, L. Historický místopis země moravskoslezské. Společnost přátel starožitností ČSL. v Praze, Brno 1938, s. 702; CDM III. s. 402; LECHNER, Die ältesten Belehnungs – und Lehensgerichtsbücher des Bisthums Olmütz, II., s. 48 a95, I. s. 15 a 34

[81] POLÁŠEK, J. Jednou z nejstarších obcí na Místecku byla Bruneswerde. Archeologie Moravy a Slezska. Česká archeologická společnost – pobočka pro Moravu a Slezsko. Kopřivnice, Hulín, Frýdek – Místek, Havířov 2003, s. 183

[82] STERZINGER, V. J. Německočeský slovník. Nákladem J. Otty v Praze 1909, s. 566

[83] RANK, J. Všeobecný slovník příruční jazyka českého i německého. Nakladatelství A. Haase, Praha, Vídeň, Lipsko, s. 145

[84] KRÁL, A. R. Der Adel von Böhmen. Mähren und Schlesien. I. Taussig, Praha 1904, s. 25 a 50

[85] BENOIST, L. Znaky, symboly a mýty. VICTORIA PUBLISHING, a. s., Praha 1995, s. 66

[86] KRÁL, A. R. Der Adel von Böhmen, Mähren und Schlesien. I. Taussig, Praha 1904, s. 294

[87] HOSÁK, L. Historický místopis země moravskoslezské. Společnost přátel starožitností ČSL. v Praze, Brno 1938, s. 928; CDM VII. s. 370; CDS XIV. s. 112

[88] FRIEDRICH, G. Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae. Díl II., r. 1198 – 1230, Comitiorum regni Bohemiae, Praha 1912, s. 385

[89] KOUŘIL, P., PRIX, D., WIHODA, M. Hrady českého Slezska. Archeologický ústav Akademie věd ČR Brno, Brno – Opava 2000, s. 421; CDB V-2, č. 489, s 32 – 33

[90] PROKOP, A. Die markgrafschaft Mähren in kunstgeschichtlicher beziehung. Druck und kommissionsverlag von R. Spies &Co., Wien 1904, s. 57

[91] FIMANOVÁ, J., KRPEŠ, V. Vlastivěda okresu Frýdek – Místek. Okresní pedagogické středisko ve Frýdku – Místku, Frýdek – Místek 1978, s. 31 – 32

[92] http://sweb.cz/brusperk/historie.htm; FRIEDRICH, G. CODEX DIPLOMATICUS ET EPISTOLARIS REGNI BOHEMIAE. Díl V., r. 1267 – 1278, Nakladatelství Československé akademie věd, Praha 1962, s. 189 – 191, přeložil ROUBIC, A.

[93] LINHART, F. Braunswerde – Stará Ves. Památník Matice Místecké. Matice Místecká, Místek 1905, s. 53 – 56

[94] POLÁŠEK, J. Jednou z nejstarších obcí na Místecku byla Bruneswerde. Archeologie Moravy a Slezska. Česká archeologická společnost, pobočka pro severní Moravu a Slezsko, Kopřivnice, Hulín, Frýdek – Místek, Havířov 2003, s. 183, ISBN 80–903077-2–8

[95] MLČÁK, L. Státní seznam nemovitých kulturních památek okresu Frýdek – Místek. Krajské středisko památkové péče a ochrany přírody v Ostravě, Ostrava 1980, s. 106; HOSÁK, L. Historický místopis země moravskoslezské. Společnost přátel starožitností ČSL. v Praze, Brno 1938, s. 706

[96] HOSÁK, L. Historický místopis země moravskoslezské. Společnost přátel starožitností ČSL. v Praze, Brno 1938, s. 702; LECHNER, Die ältesten Belehnungs – und Lehensgerichtsbücher des Bisthums Olmütz. II., s. 48 a95, I. s. 34

[97] HOSÁK, L. Historický místopis země moravskoslezské. Společnost přátel starožitností ČSL. v Praze, Brno 1938, s. 706; CDM VI. s. 378

[98] HOSÁK, L. Historický místopis země moravskoslezské. Společnost přátel starožitností ČSL. v Praze, Brno 1938, s. 706; LECHNER, Die ältesten Belehnungs – und Lehensgerichtsbücher des Bisthums Olmütz, II., s. 304, I. s. 34 a 84; Lenní archiv v arcibiskupském archivu v Kroměříži k r. 1444

[99] Obec Stará Ves nad Ondřejnicí; http://www.staraves.cz/index.php?www=history

[100] POLÁŠEK, Jaromír Jednou z nejstarších obcí na Místecku byla Bruneswerde. Archeologie Moravy a Slezska. Česká archeologická společnost – pobočka pro Moravu a Slezsko. Kopřivnice, Hulín, Frýdek – Místek, Havířov 2003, s. 183

[101] RAVIK, S. Velká kniha světců. REGIA, Praha 2002, s. 321

[102] POLÁŠEK, Jaromír Jednou z nejstarších obcí na Místecku byla Bruneswerde. Archeologie Moravy a Slezska. Česká archeologická společnost – pobočka pro Moravu a Slezsko. Kopřivnice, Hulín, Frýdek – Místek, Havířov 2003, s. 183

[103] http://mujweb.cz/Instituce/brusperk/BRUsPERK – historie.htm

[104] HOSÁK, L. Historický místopis země moravskoslezské. Společnost přátel starožitností ČSL. v Praze, Brno 1938, s. 702; CDM IV. s. 28

[105] POLÁŠEK, Jaromír Jednou z nejstarších obcí na Místecku byla Bruneswerde. Archeologie Moravy a Slezska. Česká archeologická společnost – pobočka pro Moravu a Slezsko. Kopřivnice, Hulín, Frýdek – Místek, Havířov 2003, s. 183

[106] LINHART, F. Vlastivěda moravská, Místecký okres. Musejní spolek v Brně, Brno 1915, s. 44 a 123

[107] LINHART, F. Vlastivěda moravská. Místecký okres. Musejní spolek v Brně, Brno 1915, s. 69 – 87

[108] BOCZEK, A. Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae. Díl IV., r. 1268 – 1293, Olomouc 1845, s. 33 – 34

[109] FRIEDRICH, G. CODEX DIPLOMATICUS ET EPISTOLARIS REGNI BOHEMIAE. Díl V/2., r. 1267 – 1278, Nakladatelství Československé akademie věd, Praha 1981, s. 189 – 191

[110] HOSÁK, L. Historický místopis země moravskoslezské. Společnost přátel starožitností ČSL. v Praze, Brno 1938, s. 703; Arcibiskupský archiv v Kroměříži B II. b 3; E II. b 3, 7, Bočkova sb. 6809

[111] MLČÁK, L. Státní seznam nemovitých kulturních památek okresu Frýdek – Místek. Krajské středisko památkové péče a ochrany přírody v Ostravě, Ostrava 1980, s. 176

---

O autorovi

Ing. arch. Ladislav Mohelník, Ph.D. je architektem a projektantem zabývajícím se stavbami pro vzdělávání a kulturu. Působí také jako teoretik architektury a pedagog.

Abstract

Studium, výtvarná a kompoziční analýza architektonických i urbanistických struktur přináší díky novým digitálním technologiím i nové pohledy na naší minulost. Její poznání a její správná interpretace jsou velmi cenné faktory v ochraně kulturních hodnot krajiny, v nadstavbě ekologických přístupů a územním plánování trvale udržitelného rozvoje sídel. Přehlížení problematiky související s vývojovými tendencemi, se vznikem novotvarů a s hledáním příčin jejich zániku, nás v dlouhodobé časové dimenzi a měřítku krajiny odsuzuje nejen ke ztrátě vlastní identity, ale i k nebezpečnému navršování a akumulaci chyb. Populistické i nevědomé a tím také nezodpovědné mocenské přístupy mohou vést nejen k trvalým a nevratným kulturním ztrátám, ale i k vytvoření nebezpečných a budoucí život zatěžujících megalomanských barier. Historickým posláním architektury a urbanismu nikdy nebyla podpora primitivního materialismu a konzumu, nýbrž jejich smysl spočíval odjakživa v poskytování bezpečí a ve šlechtění lidského ducha.

Abstract (English)

Study, creative and composition analysis of architecture and urban structures bring thanks to new digital technologies a new attitude to our history. Its understanding and interpretation are very valuable factors for the preservation of our cultural heritage of countryside in the superstructure of the ecological basis and urban planning sustainable development of seats. Slighting of questions of development and originating of new formations and searching for reasons of their destruction, contributes to our lost of identity and increasement and accumulation of deficiencies in long time dimensions and in the countryside scale. Populist, uncultured and irresponsible decisions of mighty authorities may lead to creation of permanent and irreversible megalomaniac barriers which act and barriers for prospective life. The historical mission of architecture and urbanism has never been understood as a charity for primitive materialism and consumption but they always have served security and cultivation of the human soul.