Jan Hrubý
Klíčová slova: architektura, historie
Key Words: architecture, history
Někdy se stává, že nosíme v mysli vzpomínku, která je ukrytá hluboko v odlehlém koutě našeho mozku. Dlouhá léta se tam schovává, podvědomě o ní víme a někdy se dokonce prodere napovrch. Je vždy pěkné, když v dobrém vzpomeneme na své učitele, na chvíle, které pro nás i po letech něco znamenaly.
Nemohu zapomenout na první setkání s architektem Chladem. V očekávání první hodiny cvičení z dějin architektury se náhle otevřely dveře a v nich stanul Maurice Chevalier. V elegantním plášti, se šálou, pod kterou prosvítal v té době neobvyklý motýlek a s šarmem filmového herce. Když následně z hlavy a levou rukou dokonale vykreslil na tabuli průčelí římského palazzo Farnese, nikdo z přítomných již nebyl schopen slova. A to bylo co říct, protože jak známo, studenty hned tak něco nevykolejí, a to, v kterékoliv době. Dodnes mám několik výkresů z onoho předmětu, který ve mně zanechal nejen vzpomínku, ale ukázal mi i učitele, který nám tehdy poodkryl svoji proporční metodu architektonické kresby architektury, ke které mám následujících několik poznámek.
Základem je dnes již zcela opomíjený text, který byl uveřejněn ve Sborníku Vysokého učení technického v Brně, ročník 1969, číslo 3-4. Byla to reakce na autorovo vystoupení na vědecké konferenci, konané v Brně ve dnech 7.až10. června 1966. Jistou zajímavostí je francouzské znění textu a osobní vazby autora na Francouzský technický klub stavební fakulty, který byl iniciátorem uvedeného francouzského vydání.
Ve své podstatě a velmi zjednodušeně se jedná o metodiku kreslení historických staveb při tehdejším studiu dějin architektury ve cvičeních. Výsledkem byla kresba, provedená bez mechanických pomůcek, tj. bez měřítka, pravítka a kružítka, avšak proporčně správná. Východiskem byl čtverec, jako geometrický tvar výchozí proporcionality. Následně se objevuje trojúhelník a kruh. Základní obrazce je potom možné vkládat do půdorysů, řezů a pohledů sledovaných staveb. Vztah k proporcím následně tříbí u studentů smysl pro vzájemné geometrické vztahy v architektuře.
Autor ve svém příspěvku uvádí také některé odkazy na zdroje, které byly ve své době pro něj důležité. Eugene Emanuel Viollet-le-Duc je tradičně spojován s proporcemi a „geometrií“ 19. století. Nově to jsou Paul Frankl /Das System der Kunstwiessenschaft/ nebo Theodor Fischer /Zwei Voträge über proportionen/ a v neposlední řadě i Fr. Kadeřávek /Geometrie a umění v dobách minulých/. Dalším a vůbec ne zanedbatelným zdrojem byla mnoholetá zkušenost s kresbou architektury a praktická aplikace ve výuce studentů.
V současnosti můžeme mít různé názory na důležitost a vhodnost použití metod, které vedou k usnadnění proporční správnosti v kresbě od ruky. Někdy se objevuje i kritika, která snad právem poukazuje na jen jakousi nepřesnou pomůcku, kdy výchozí geometrické obrazce násilně spojujeme s již realizovanou stavbou a záměrně se snažíme o předem vytčený výsledek, mnohdy i za cenu vědomé deformace skutečnosti. Opak by totiž znamenal existenci univerzální proporce, kterou je spojeno vše, co doposud bylo postaveno a tomu tak s největší pravděpodobností není.
Přesto se jednalo o zajímavý přístup, o další přínos v hledání proporčních vztahů v architektuře a o jejich praktické využití v architektonické kresbě.
Abstract (English)
Introduction to the Study of Architecture has a lot of Forms. Maxmilien Chlad’s proportion teaching method of drawing had a significant influence on the first steps of one generation of Moravian Architects.
Obr. 19‑1 Schéma základního čtverce a proporční vztahy
Obr. 19‑2 Aplikace proporčních vztahů na stavbě Erechtheionu na Athénské Akropoli s uplatněním zlatého řezu