Josef Hrabec
Klíčová slova: Velká Morava, hrad Břetislava I., rotunda, středověký hrad, barokní přestavba, 19. století
Key Words: Great Maravia, castle of Břetislav I., rotunda, medieval castle, baroque reconstruction, 19. century
17.1 HISTORIE
Krajina kolem dnešního Znojma je otevřena na jih směrem k Dunaji a příznivá modelace terénu a vodní toky v moravském Podunají ovlivnily vznik a vývoj znojemského osídlení. Vedla tudy jedna větev jantarové stezky, která spojovala rozvinuté země kolem Dunaje s vnitrozemím směrem k přechodu přes řeku Odru na severní Moravě. Řeku Dyji stezka překračovala původně při úpatí Kraví hory. V blízkosti tohoto strategického místa vzniklo na ostrohu mezi Dyjí a Gránickým potokem velkomoravské hradiště, jedno z důležitých středisek Velké Moravy. Předpokládá se, že přímo u přechodu přes řeku existovala malá osada, zárodek pozdějšího středověkého Znojma.
Po zániku Velkomoravské říše se území stalo pohraniční oblastí rodícího se raně feudálního státu a význam lokality prudce vzrostl. Změny v uspořádání společnosti se projevily mimo jiné také v tom, že hradiště se ukázalo pro ochranu místa nevhodné. Bylo přece jen poněkud vzdáleno a mělo příliš velkou rozlohu (přibližně 20 ha), než aby je mohla bránit poměrně nepočetná knížecí družina.
Kdo založil znojemský hrad není známo. Pravděpodobně to byl Břetislav I. v polovině 11. století, avšak důvodem k výstavbě knížecího sídla mohlo také být rozdělení západního moravského údělu na dvě části – brněnskou a znojemskou – v roce 1092. Listinné důkazy pro dataci založení hradu nejsou, nepočítáme-li mezi ně falzum z roku 1048, kde na zakládací listině rajhradského proboštství je jako svědek uváděn Markvart, kastelán znojemský, podvrženou listinu z roku1055, na níž je uváděn Tazzo, praefectus Znoymensis nebo listinu Svatopetrské kapituly z roku 1088, na níž je zmíněn znojemský kastelán Soběn.[1]
Místo pro nový hrad bylo vybráno na vysokém, skalnatém, nepříliš rozlehlém ostrohu v bezprostřední blízkosti přechodu přes řeku. Sídlo to bylo na svou dobu výstavné, neboť již roku 1100 se zde ženil kníže Bořivoj s dcerou rakouského markraběte, a také dobře opevněné, jak o tom vypovídá zpráva o dobývání hradu Vladislavem II. z roku 1146, v níž je hrad označen jako „castrum munitissimum“, přepevný hrad. Zabíral pravděpodobně celou plochu jihozápadní ostrožny nad údolím, která je dnes z velké části zastavěna pivovarem, jehož výstavba znamenala těžkou ztrátu informací o rozsahu a podobě hradu a dodnes znemožňuje podrobný archeologický průzkum.
17.1.1 Rotunda
V nedůstojném prostředí nádvoří pivovaru však stojí mimořádná stavba, která byla organickou součástí raně středověkého hradu a navzdory nedostatku listinných důkazů potvrzuje jeho existenci již v 11. století. Jedná se o rotundu s původním zasvěcením Nanebevzetí Panny Marie, od 13. století.sv. Kateřiny. Podle názoru historiků umění byla vystavěna v polovině 11. století, brzy po založení hradu. Typově se jedná o kruhovou stavbu s podkovovitou apsidou provedenou z hrubě opracovaného kvádříkového kamenného zdiva. Původně byla plochostropá, jen apsida byla zaklenuta konchou. V roce 1134 byl plochý dřevěný strop nahrazen klenbou, otvory doplněny kamennými ostěními a interiér stavby byl opatřen nástěnnými malbami, které z rotundy učinily památku mimořádné hodnoty. Vnitřní povrch hlavní lodi je rozdělen do několika pásů, z nichž nejspodnější je zdoben zřasenou drapérií. Ve druhém pásu je vymalován mariánský cyklus, ve třetím jsou vyobrazeni donátoři stavby, scéna s Přemyslem Oráčem a osm mýtických přemyslovských knížat. Ve čtvrtém pásu stojí 19 postav panovníků přemyslovské dynastie, nad nimi v kupoli pak jsou náboženské motivy s evangelisty a anděly. Střed kupole uzavírá bílá holubice symbolizující sv. Ducha. Tento komplex maleb má mimořádnou hodnotu výtvarnou, ale zejména ikonografickou. Interpretace smyslu přemyslovského genealogického cyklu dosud není jednoznačná stejně jako identifikace jednotlivých postav. Tomuto problému se věnovala řada odborníků. První kritická hodnocení maleb provedli (v období do druhé světové války) např. A. Matějček, J. Mašín, A. Friedl, v poválečném období se o vlastní interpretaci pokusili A. Merhautová, B. Krzemienská, D. Třeštík, J. Zástěra., J. Bažant a naposledy L. Konečný. K jednoznačnému závěru nedospěli, a tak problém interpretace cyklu maleb zůstává otevřen.
O průlomový přístup k jeho řešení se pokusil J. Zástěra ve své práci Znojemská rotunda a Velká Morava. Nedržel se pouze psaných dokumentů a bližších či vzdálenějších analogií, snažil se postupovat také metodou příčného poznání a odvážil se zpochybnit některá zavedená tvrzení. Jeho interpretace třetího a čtvrtého pásu maleb je originální a pokud by se blížila pravdě, měla by dopad na naše vědomosti o nejstarších dějinách české a moravské státnosti a kromě toho také na nejstarší dějiny znojemského hradu. Nehodláme zde rozebírat jeho práci ani ji srovnávat s jeho předchůdci či následovníky. Za zmínku však stojí fakt, že jeho tvrzení víceméně podporuje matematický pohled na problém. Zástěra hodnotí skupinu 27 prvků (vyobrazení panovníci), v níž každý prvek má čtyři znaky ( plášť či jeho absence, tvar praporce, úprava štítu, gesto ruky), jimiž komunikuje se sousedními znaky a současně sděluje historicky do značné míry ověřitelné skutečnosti. V případě, že by jedna komunikační vazba byla nesprávná, se celá konstrukce zřítí. Procento pravděpodobnosti hovořící ve prospěch této konstrukce je tedy dosti vysoké. Zástěrovy vývody nebyly odbornou veřejností přijaty a – jak již bylo uvedeno – otázka výmalby kaple zůstává nadále otevřena.
17.1.2 Loupežnická věž
Na území znojemského hradu stávala poměrně nedávno ještě jedna stavba spojená s jeho počátkem – románská věž vysoká přibližně 40 m. která byla podle současných názorů součástí opevnění hradu při vstupu do jeho areálu v severozápadní části. Věž, zvaná Loupežnická (Räuberthurm) se v roce 1892 zřítila v důsledku úprav terénu pro výstavbu pivovaru. Na jejím stáří a původu se také odborníci jednoznačně neshodli. Současné poznání ji datuje do počátku 13. století. Věž měla neobvyklý tvar – zvenčí byla osmiboká a zevnitř kruhová – a měla také mimořádné rozměry. Základy měly šířku 3,5m a výšku 4m, nadzemní zdivo mělo tloušťku 2,5m, vnitřní průměr věže byl 7,5m. Provedena byla z kvádříkového, pečlivě opracovaného zdiva, které bylo po její destrukci odvezeno a použito na stavbách v okolí. Z dochovaných vyobrazení a fotografií je patrné, že se odlišovala od charakteru staveb na hradě a působila v jejich prostředí poněkud cizorodě. Tyto skutečnosti pravděpodobně vedly k úvahám o jejím podstatně větším stáří sahajícím snad až do doby římské expanze do tohoto území za císařů Juliána a Valentiniána ve 4. století.[2]
Hrad byl v držení panovníka až do první poloviny 15. století. V období sporů mezi markrabaty Prokopem a Joštem město Znojmo stranilo Prokopovi, protože lépe dbal jeho privilegií a hospodářských zájmů. V roce 1398 se ve Znojmě sešli král Zikmund Uherský, vévoda Albrecht Rakouský s markrabětem Joštem ke spiknutí proti králi Václavu IV. Město bylo obsazeno rakouským vojskem a roku 1400 vyhořelo, přičemž se zřítila část jeho hradeb. Krátce na to markrabě Prokop s pomocí Hynka Suchého Čerta z Jevišovic a Jana Sokola z Lamberka město s hradem obsadili a v jeho nedávno opravených hradbách úspěšně do roku 1404 odolávali obležení vojsky krále Zikmunda a vévody Albrechta. Husitství město nepřijalo, protože v této době byla již značná část obyvatelstva německá. Válečné události spojené s ničením a pálením se Znojma téměř nedotkly. Město se ubránilo i útoku táborských vojsk pod vedením Bohuslava ze Švamberka. Bouřlivé období husitství pro město skončilo úmrtím císaře Zikmunda v kostele křížovníků na Hradišti sv. Hippolyta v roce 1437.
Prvním zástavním držitelem hradu se stal roku 1439 Albrecht z Leskovce a po něm následovala řada dalších. Po bitvě na Bílé Hoře byl hrad zkonfiskován Vilému z Roupova a v roce 1630 zcela vyhořel. V roce 1645 oblehli město Švédové, ale město se ubránilo a posléze se vzdalo za značné výpalné. Po obsazení města Švédové hrad poničili. Vpád 25 000 Turků v roce 1663 městu a hradu příliš vážnou újmu nezpůsobil. Znojemští měšťané usilovali o získání hradu a obrátili se v této věci roku 1673 na Leopolda I. Ten jim však nevyhověl. V roce 1710 se dostal hrad do držení pánů z Deblína, kteří jej přestavěli do podoby barokního zámku. V této podobě se v podstatě dochoval do dnešní doby. Obsazení města pruskými vojsky v roce 1742 a střetnutí Napoleonovy armády s rakouskými vojsky poblíž Znojma v roce 1809 měly pro město také dopad spíše hospodářský v podobě nutnosti ubytovat a živit velký počet vojáků. Po roce 1784 byl zámek upraven pro potřeby vojenské nemocnice. Výstavba měšťanského pivovaru v 19. století byla posledním větším negativním zásahem do vlastní stavby i do jejího bezprostředního okolí.
17.2 STAVEBNÍ VÝVOJ HRADU
Rozsah a podoba hradu po jeho založení není dosud přesněji určena. Vzhledem k jeho významu a blízkosti vyspělých kulturních center lze předpokládat určitý počet kamenných staveb, které však nebyly dosavadními archeologickými průzkumy zachyceny. Z archeologických a stavebně-historických průzkumů je přibližně známa podoba vrcholně středověkého hradu, do níž byl přestavěn mezi koncem 12. a počátkem 13. století. Typově se jedná o románský ostrožný hrad. Skladebné schéma bylo pravděpodobně odvozeno z německé falce.[3] Je tvořeno budovou paláce, podélné kaple s apsidou a válcovým bergfritem o vnějším průměru 11 m a vnitřním prostoru s průměrem 5 m. Skladba byla doplněna gotickou hranolovou na koso postavenou věží stojící v těsné blízkosti kaple. Celek byl spojen obvodovou hradbou obepínající plochu ostrožny. Ostatní obvodová zástavba, vytvářející spolu s hmotou hradu půdorys protáhlého nepravidelného šestiúhelníku, měla pravděpodobně hospodářský charakter. Hrad stál zhruba na půdorysné stopě dnešního zámku a byl od předhradí oddělen příkopem vylámaným ve skále. Z gotické etapy výstavby hradu pocházejí také rozsáhlé podzemní prostory sklepů vylámané ve skále. Předhradí zastavěno nebylo, stávalo zde snad obydlí purkrabího. Sloužilo ke shromažďování obyvatel podhradí v souvislosti s bohoslužbami v rotundě sv. Kateřiny, v pozdějších dobách též k pěstování vinné révy.
Znojemský hrad zřejmě nebyl – díky exponované poloze a významu města – příliš klidným a bezpečným rodovým sídlem, a tak není divu, že zástavní držitelé zde prováděli jen nejnutnější stavby a údržbu. Podstatnou změnu v jeho vzhledu a využití znamenala až přestavba na barokní zámek počátkem 18. století. Maxmilián z Deblína nechal do novotvaru vložit barokní kompoziční princip symetrie a určil zámku podobu tří mírně zalomených křídel s krátkým kolmým zakončením. Osu komplexu nechal zdůraznit navýšením hmoty středního křídla o dvě podlaží. Z obrazu zámku také zmizely obě věže. Kruhový bergfrit byl zcela odstraněn již před rokem 1523, hranolová věž je skryta ve hmotě zámku. V tomto období bylo také v místě šíjového příkopu vystavěno schodišťové křídlo. Jednoduchá klasicistní fasáda určuje tvář zámku dodnes.
V současné době na ostrožně někdejšího znojemského hradu přetrvává hmotově-prostorové uspořádání z období výstavby měšťanského pivovaru v 19. století. Zámek i rotunda se nacházejí v nedůstojném a těsném sousedství výrobních objektů jinak prosperujícího podniku. Nově vybudovaná přístupová komunikace je sice vedena pohledově atraktivní trasou východní části hradebního okruhu a je architektonicky i stavebně kvalitně ztvárněna, přesto má charakter kompromisu a provizorního řešení. Prosperita pivovaru však příliš velkou naději na změnu v dohledné době nedává.
Historické interiéry zámku s malířskou výzdobou nabízejí návštěvníkům muzejní expozici „Z dějin Znojemska – středověké a renesanční Znojmo“, sbírky slohového nábytku, starých tisků, zaniklých řemesel, vranovské a znojemské kameniny, vojenských a loveckých zbraní a střeleckých terčů. Zpřístupněno je i hradní podzemí a lapidárium. Do rotundy sv. Kateřiny je vstup omezen podle zvláštního návštěvnického režimu a v závislosti na aktuálních klimatických podmínkách.[4]
Obr. 17‑1 Znojemský románský hrad (podle L. Konečného)
Obr. 17‑2 Loupežnická věž (pohlednice ze sbírky Miloslavy Klimtové)
17.3 POUŽITÁ LITERATURA
[1] PEŘINKA, F. Vlastivěda moravská, Znojemský okres, Brno, 1904
[2] ZÁSTĚRA, J: Znojemská rotunda a Velká Morava
[3] KONEČNÝ, L: Románská rotunda ve Znojmě, Host s.r.o., Brno 2005
[4] Nome, kina historických pohlednic, SWAN, Znojmo 2002
O autorovi
Ing. arch. Josef Hrabec, CSc. je architekt zabývající se teorii ochrany památek a pevnostními stavbami. Působí jako pedagog Ústavu teorie architektury FA VUT v Brně.
Abstract (English)
The introductory part of the article is dedicated to history of Znojmo Castle from its roots in the Great Moravian Empire period till present time, when it’s surrounded by buildings of brewery from 19th century. In the second part, the construction development is described, including remark about the St. Catherine Rotunda and the Outlaws Tower. The history of castle structures and their determination are not yet completely clarified and could be of high importance for history of Moravia.