Maxmilian Wittmann
Klíčová slova: město, hudba, 20.století, univerzální prostředí, krátká forma, píseň
Key Words: the city, the music, 20.century, uniform environment, short form, the song
10.1 20. STOLETÍ – DIVADLO MALÝCH FOREM
10.1.1 Univerzální a jednorázové umělecké vyjadřování
Prostředí které nás obklopuje je reflexí své doby. Odráží kromě jiného i sociální, ekonomické, kulturní a politické poměry ve společnosti. Lidská sídla jsou prostředím formovaným zejména člověkem. Charakter měst a obcí je z velké části dán jejich urbanistickou strukturou a architekturou staveb. Prostorové, funkční a provozní uspořádání takto vzniklého prostředí je tedy přímým interpretem nejrůznějších ekonomických a společenských vazeb. Rovněž estetické cítění a chápání zásadním způsobem utváří charakter prostoru, ve kterém lidé žijí. Veškeré takové projevy tvůrčí lidské činnosti bylo možné z historického hlediska téměř vždy utřídit, jednotně charakterizovat a kvalifikovat.
Ve 20. století však již neexistují univerzální slohy nebo styly, které by stejně jako ve dřívější době prostupovaly ucelenou oblast výtvarné, architektonické, hudební a slovesné umělecké tvorby. Na člověka žijícího dnes i v minulém století působí charakterově a stylově nejednotné obrazy a impulsy.
S trochou nadsázky lze konstatovat, že posledních zhruba sto let se vyznačovalo nejen různorodostí estetického cítění a tvůrčích norem. 20. století bylo také svědkem mnoha unáhlených rozhodnutí, řešení a provizorií, která se odehrála v již zmíněné oblasti společenské a také politické. Stejně často ovšem vznikala a vznikají i umělecká díla a produkty lidské tvorby, které mají, jak zjistíme při bližším studiu, provizorní a jednorázový charakter. Tyto charakteristiky se projevily i při formování prostoru, ve kterém se každodenně pohybujeme. Podobným způsobem se tedy utvářel a dosud utváří i obraz našich měst.
Prostředí velkoměst bylo už od počátku 20. století rychle proměnlivé a současně i globální či univerzální. Tyto projevy jdou ruku v ruce. Konfekční (globální) oděv je levnější a můžeme jej snadno vyměnit za jiný. Bez nadsázky lze říci, že moderní města jsou oblečena do oděvů od jednoho návrháře či krejčího. Stejný slogan či poutač si můžeme prohlédnout v historickém centru Londýna i Prahy (ilustrační foto – obr.č. 10.1). Zavzpomínejme, kde jsme viděli podobné reklamy na obrázku naposledy. Je téměř jisté, že za posledních pár dní se s nimi každý z nás někde setkal.
Obyvatel současného města může mít jisté pocity nepokoje. Chybějící jednota a řád a vliv neznámých, neodhadnutelných „globálních krejčích“ na image našeho důvěrně známého města (a tedy jedinečného domova) vyvolává nejistotu a neklid. Obraz města – městské prostředí může dokonce působit agresivně a nebezpečně. Vyzývá k neustálému sledování rychle se měnící reality a nutí nás permanentně porovnávat včerejšek a dnešek. Na scéně města se ve 20. století objevily nové, výrazné, rychle proměnné a přece univerzální figury – REKLAMA, NEONY, SLOGANY, BAREVNÉ AUTOMOBILY.
Snadná proměnnost univerzálního prostředí souvisí s jeho formální dočasností. Předměty, stavby a zejména umělecká díla kolem nás velmi často využívají vyjadřovacích zkratek a svým charakterem nijak nezastírají svou provizornost a dočasnost. Jejich využití je omezeno často přesně definovaným časem. 20. století s sebou přineslo produkty typu papírový kapesník či instantní polévka. Zatímco dříve jsme obývali domy, které byly určeny celým generacím, panelová výstavba ze druhé poloviny minulého století měla původně sloužit svým obyvatelům jen několik desetiletí. Tento nastoupený trend pokračuje i v době současné. Naši prarodiče poslouchali hudbu z gramodesky, která hraje dodnes, zatímco životnost dnešních CD nosičů je velmi omezena. Je známo mnoho případů, kdy tyto disky přestaly po 20 letech sloužit. (Naštěstí a zároveň bohužel v mnoha případech nedochází k velkým škodám. Hudba zachycená na těchto nosičích je často jen oním zmíněným papírovým kapesníkem – tedy produktem určeným k okamžité, jednorázové spotřebě.) Charakter uměleckých děl odpovídá charakteru životního rytmu. Tomu jsou přizpůsobeny i technologické postupy a metody zachycující a uchovávající mnohé umělecké produkty příštím generacím.
Z prostředí které nás obklopuje, se vytrácí nadčasová harmonie. Ta může být chápána jako ustálený, vyrovnaný, příjemný a vyvážený (v jistém smyslu i ověřený) stav věcí a jevů okolo nás. Protože se tyto úvahy zabývají kvalitativními souvislostmi nonartificiální hudby vzniklé ve 20.století s obrazem a prostředím měst minulého a současného století, dovolím si vyslovit následující srovnání, které se přímo nabízí. Představme si současné městské panorama[a] (velmi dynamicky se proměňující) jako noty zapsané do notové osnovy. Jejich ledabylé a chaotické rozmístění jistě nevzbudí dojem příjemné (harmonické) melodie. Přitom noty a osnovu v tomto případě vnímáme jen jako grafický obraz. Je ovšem třeba dodat, že zapsaná melodie interpretovaná hudebníkem se velmi pravděpodobně nebude ani příjemně poslouchat. Některé noty tedy budou znít i vypadat jako cizorodé elementy. Ani dynamicky a chaoticky se proměňující městské panorama „nezní“ příjemně. Jeho harmonie pěstovaná generacemi po staletí může být totiž záporně ovlivněna byť jedinou stavbou. Lze říci, že potom je narušena tradiční ustálená, vyrovnaná a harmonická hierarchie řazení prostorů, objemů a výškových dominant.[b]
V chápání tvůrce žijícího ve 20. a 21.století totiž nabývá význam jediné individuální dílo, jeho jedinečnost a neopakovatelnost. Otázky komplexity a kontinuity tvorby s ohledem na vazby na okolí či okolnosti ustupují do pozadí. To vše je částečně výsledkem obecných, již zmíněných, často se měnících společensko – ekonomických poměrů poslední doby a širšího sociálního klimatu dneška. Svou roli hraje i technologický pokrok, který se začal projevovat již ve století devatenáctém a který je často tvůrcem využit zcela formálně a účelově. Ve svém důsledku a v širším kontextu mnohdy vznikají velmi povrchní díla.
Vraťme se k městům 20. a 21.století. Některé stavební realizace z minulých dob se staly doslova výstrahou pro příští generace. Prefabrikované desetipodlažní objekty vystavěné poblíž historického jádra v německém Lipsku mohou sloužit jako zřetelný příklad.
10.1.2 Krátké a malé umělecké formy v hudbě
Promítnutím zmíněných okolností do umělecké tvorby a tvorby prostředí obecně došlo ve 20.století k přetvoření, změnám a deformacím forem výsledného díla. Daleko častěji než dříve vzniká něco, co můžeme nazvat kumulací krátkých (malých) forem. Obrazně řečeno – naše životní prostředí v nejširším slova smyslu se stává LP deskou složenou z jednotlivých svébytných skladeb.
Právě v oblasti hudby vstupují v minulém století do popředí písně, dříve reprezentanti především laické lidové tvorby. Ty jsou nyní výsledkem kompozičního snažení vzdělaných skladatelů. Z písně se stává všudypřítomný samostatný objekt, který má být hoden naší pozornosti. Jde o zcela svébytné, často globálně prodejné, krátké (malé) dílo, které svým charakterem zcela odpovídá a vyhovuje požadavkům své doby.
Přitom píseň je vzhledem k symfonii, opeře či koncertním kompozicím sama o sobě malou uměleckou strukturou. Sledujeme – li její stavbu ve 20. století, ustálila se její vnitřní forma na několika schématech, která je nutno si pro pořádek představit. Jako nejčastěji frekventovanou strukturu uveďme formu AABA, tedy 1.sloka, 2.sloka, refrén, 3.sloka. Jinou častou formou je struktura AB1AB2. Typickým příkladem prvního typu formy je skladba Duka Ellingtona Satin Doll (notový zápis – obr.č. 10.2) [1] Druhý typ formy může reprezentovat naopak skladba It Could Happen to You Jimmyho van Heusena. (notový zápis – obr.č. 10.3)[2]
Nezapomeňme ale ani na další častou formální strukturu, kterou je blues. Skládá se ze 12 taktů, které mají oporu ve stabilním harmonickém schématu. To staví na vzájemném vztahu a pravidelném střídání dominantních septakordů. Z hlediska formy jde o důsledné opakování zmíněných 12 taktů.
Všechna popsaná formální schémata kladou důraz na přehlednost a řád. Jejich dílčí formy jsou vždy rytmické a několikrát se zpravidla opakují, což slouží svému účelu. Jsou univerzální, čitelné, zároveň čím dál více globální a lze do nich snadno dosazovat jiné proměnné – tedy v tomto případě jinou melodickou a harmonickou struktury.
Jako dokreslení předchozích úvah nechť samozřejmě poslouží i hudební ukázky, které jsou součástí této kapitoly (v internetové verzi časopisu). Reprezentují výhradně kvalitní a nadčasovou tvorbu. Již zmíněnou skladbu Satin Doll[3] si můžete poslechnout v podání kapely, kterou řídil sám autor této melodie. Zahraje vám ji tedy slavný Orchestr Duka Ellingtona. Jde o živou nahrávku z roku 1938. Druhou skladbu It Could Happen to You[4] vám zazpívá současná první dáma světového jazzu, americká zpěvačka a pianistka Diana Krall, kterou doprovodí vynikající big band – Clayton/Hamilton Jazz Orchestra. Bluesová forma bude bezpochyby patrná ze skladby Blues In The Night[5], kterou zazpívá legendární Ella Fitzgerald.
10.2 JAKÉ JE MĚSTO V PÍSNÍCH A SKLADBÁCH 20. STOLETÍ?
Jak již bylo řečeno, tyto úvahy se zabývají srovnáváním a hledáním společných vlastností městského prostředí 20. století a nonartificiální (zejména jazzové) hudby v něm vzniklé. Tento text si dovolím uzavřít úvahou, která zcela jistě musí být nedílnou součástí sledované problematiky. Takováto pasáž se ovšem zdá příliš krátká na to, aby vydala na celou kapitolu.
Velmi snadným a přímočarým způsobem lze totiž srovnat obsah a téma děl vzniklých v jedné, identické době. Zjednodušeně řečeno: píseň zpívá o svém o svém okolí. Velmi upřímně a bezprostředním způsobem odráží vnější prostředí, které obklopuje člověka. Text písně často velmi přesvědčivě a zaníceně popisuje okolí tvůrce, scénu jeho života.
Městské, urbánní prostředí je výkladní skříní své doby, odráží její prosperitu či úpadek. Písně 20. století mívají povětšinou pozitivní náboj. Jako v minulosti se zabývají city autora, jeho trápením či radostí. V daleko větší míře se ovšem objevují skladby opěvující a někdy jen stroze popisující důvěrně známé město. V textech písní navíc často nalezneme odkazy na vzdálené kraje doslova celého světa. To samozřejmě souvisí s možností cestování, která se před lidmi otevřela. Autoři si vypůjčují a citují kompoziční principy místní, často lidové hudby. Melodie jsou ovšem většinou interpretovány evropskými a americkými umělci, kteří jim vrátí jim vlastní, přirozené muzikální cítění. Jde tedy o projev globalizace populární hudby, tedy o proces směřující k další „univerzalizaci“ divadelní scény města.
Výjimku tvoří jeden žánr – už zmíněné blues. To rozhodně není odrazem pozitivního životního smýšlení a optimismu svého tvůrce a interpreta. Negativistický názor prezentovaný ve skladbách tohoto žánru, je odrazem charakteru místa, kde blues vznikalo. Jeho domovem byly chudinské černošské čtvrti v USA. Má oporu ve výrazném rytmu a jasně definované harmonické struktuře, která je jedinečná a zcela neměnná. Jako celek působí nejen díky svým často expresivním textům velmi výrazně a dominantně. Svým charakterem přesně zapadá do kontextu tvůrčího ducha 20.století.
Obecně lze říci, že písně velmi precizně odrážejí ducha místa. Nepopsatelný Genius loci je zřetelně slyšitelný a hudba se stává jeho nejvyšší metaforou. Vynikající tvůrci podvědomě velmi účinně dokázali uchopit originalitu prostředí, uměli zvolit jedinečnou a příznačnou melodiku a harmonické postupy, kterými obrazně či doslova „místo rozezpívali“. Paříž byla vždy obdivuhodně komponovaným a poetickým městem, Londýn se často halí do mlhy a je svým originálním způsobem tajuplný, New York je město, které nikdy nespí. Je možné tyto charakteristiky nejen uvidět, ale i uslyšet? Odpovědět nám mohou hudební ukázky, které jsou součástí této kapitoly. Skladby se přímo vztahují ke konkrétním městům. Můžete si poslechnout píseň A Foggy Day in London Town[6], kterou vám zazpívá současná swingová hvězda, kanadský zpěvák Michael Buble. Rozeznít můžete i známou skladbu New York New York[7] v podání legendárního Franka Sinatry.
Přiložena je i skladbička bez textu. Takovéto melodie, jimž se říká Mussette, jsou typické pro prostředí francouzských měst a zejména pro Paříž. Nahrávka s názvem La Java Bleue[8] je charakteristická tříčtvrťovým rytmem a virtuózní hrou na francouzský národní nástroj, na akordeon. A jedna zajímavost na úplný konec. Jaký byl asi Berlín před nástupem Adolfa Hitlera k moci? Byl evropskou metropolí, jejíž lidé se večer chodili bavit. Poslechněte si skladbu Ich bin von Kopf bis Fuss auf Liebe eingestellt[9] v podání německé zpěvačky Marlene Dietrich a poznáte, jaké písně zněly berlínskými kabarety na počátku 30.let minulého století.
Všem čtenářům přeji příjemný poslech.[c]
10.3 POUŽITÁ LITERATURA A HUDBA
[a] V odstavci jsou míněna panoramata historických center evropských měst.
[b] Srovnejme pro zajímavost městské panorama na obrázku č.5 s „grafickou harmonií“ obrázku/notového zápisu č.3 a „pocitem z poslechu“ hudební ukázky Satin Doll.
[c] Hudební ukázky ve formátu MP3 jsou k dispozici na adrese www.atlantida.name
[1] ELLINGTON D. Satin Doll. In: The Real Book I., HAL LEONARD CORPORATION, New York, 1992, s. 186, ISBN 5478-2564-12
[2] HEUSEN J. It Could Happen to You. In: The Real Book I., HAL LEONARD CORPORATION, New York, 1992, s.91, ISBN 5478-2564-12
[3] ELLINGTON D. Satin Doll. In: 100 Years of Duke Ellington – Still Alive, DELTA MUSIC 17226, 1999
[4] HEUSEN J. It Could Happen to You. In: Dianna Krall – From This Moment on, VERVE 0602517050426, 2006
[5] ARLEN H., MERCER J. Blues in the Night. In: Ella Sings the Harold Arlen Songbook, VERVE 314519845-2, 1993
[6] GERSHWIN G., GERSHWIN I. A Foggy Day in London Town. In: Michael Buble – Its Time, REPRISE 48946, 2005
[7] EBB F., KANDER J. New York New York. In: My Way – The Best of Frank Sumatra, WARNER MUSIC 9362-46710-2, 1997
[8] SCOTTO T. La Java Bleue. In: Musette from Paris, GALAXY MUSIC 3720552, 1999
[9] HOLLANDER F. Ich bin von Kopf bis Fuss auf Liebe eingestellt. In: Berlin 1925 – 1936, EMI 7243 5 31427 28, 2001
Obr. 10‑1 Náměstí Picadilly Circus v Londýně (foto autor)
Obr. 10‑2 Notový zápis skladby Satin Doll Obr. 10‑3 It Could Happen to You
O autorovi
Ing.arch. Maxmilián Wittmann, Ph.D. (narozen v roce 1973 v Brně) působí jako učitel na Ústavu teorie Fakulty architektury VUT v Brně. Spolupracuje rovněž s Českým rozhlasem.
Abstract (English)
We cannot find any uniform art style in 20th century that would pass through all art branches. This phenomenon is also caused by frequent socially; economic and political changes of that time period. The 20th century art is focused on individual one and only expression of every creator. Unique works without neighbourhood sequences are often created by the artists. The harmony is not identified with evenness and calmness. The cities panorama is often affected by new strange buildings structures. The artworks are provisional and temporary; the city environment is global, general and currently universal. The cities are dressed in clothes done by one universal tailor. New forms appear in the 20th century environment – illuminated advertising, colour cars. Short and individual art forms are cumulated in the cities. The creative process is no more focused on context quality. The songs represent a new individual independent music form. They are created by well-educated composers and no more represent the folk product. The song has set down in two forms they are mostly used. These forms are worldwide interpreted and represent a general universal current music style. This style is formed and interpreted almost by European and American composers and singers. The compositions are optimistically and describe the feelings of the composer and also recently the city environment. Except of the blues. The songs on they own are typical representative of short art forms they appear generally in the 20th century art styles. The songs represent the highest metaphor of the city image. Attached mp3 music files should demonstrate this statement.